Březen 2008

Viděli Mostečané UFO, nebo to byl mrak?

14. března 2008 v 21:35 | Míša |  UFO
Viděli Mostečané Ufo, nebo to byl mrak?
Most - Dvě skupiny Mostečanů pozorovali ve středu v 17 hodin nezávisle na sobě letící objekt, jehož původ si nedokázali vysvětlit. Deník má z různých částí města dvě písemné svědecké výpovědi, které se v popisu shodují.
26.1.2008
Překvapení pozorovatelé žádali o vysvětlení. Astronomové, policie a letiště žádný neidentifikovatelný objekt nezaznamenali. Podle vědců lidé zřejmě viděli méně obvyklý mrak čočkovitého tvaru, takzvaný Altocumulus lenticularis. Klub psychotroniky a UFO považuje případ za zajímavý.

"S přáteli jsme pozorovali na jasné obloze nad Mostem divný předmět černé barvy, velmi jasný a dosti velký. Něco takového jsem ještě neviděla," řekla Deníku Eva Balcarová, bydlící u Teska. Podle ní měl objekt pravidelný tvar, popsala ho jako pětiúhelník se zaoblenými hranami. "Bylo to nepřehlédnutelné. Těžko ale říci, jak vysoko to letělo. Bylo to větší než letadlo, bez světel, letělo to zcela tiše a rychle. Přilétlo směrem od Chomutova, během necelých dvou minut přelétlo celou oblohu, nabralo výšku a směrem k Libkovickému letišti, kde zmizelo. Vzhledem k velikosti si myslím, že jsme to nemohli pozorovat jen my," uvedla.

Halucinace? "Ne!"

Kolem 17. hodiny spatřila asi stejný objekt Iveta Hluzáková s manželem a synem, když šli kolem finančního úřadu.

"Vím, že to bude znít divně, ale mělo to tvar disku a bezhlučně se to pohybovalo směrem k mostecké knihovně. I na tu vzdálenost to bylo dost veliké, nebylo to osvětleno a nevydávalo to žádný hluk," sdělila Deníku Hluzáková. Litovala, že neměli fotoaparát nebo kameru. "Nebyla to halucinace, jelikož jsem to neviděla sama. Žádné logické vysvětlení mě nenapadá," dodala.

Deník včera informoval o případu mosteckého astronoma Zdeňka Taranta. Ten výpovědi pozorovatelů konzultovat i s kolegy z oddělení meziplanetární hmoty Astronomického ústavu Akademie věd ČR, které sídlí v observatoři v Ondřejově. A výsledek? Vědci ani jejich přístroje neregistrovali v uvedený čas žádný neznámý objekt na obloze.

Při zkoumání povětrnostních podmínek astronomové zjistili, že Mosteckem ve středu přecházela studená fronta. Ta zřejmě způsobila méně obvyklý přírodní jev - na nebi se objevil mrak Altocumulus lenticularis. Ten vzniká za hřebeny hor a má zvláště při západu slunce, kdy je osvětlen zespodu, výrazný diskovitý tvar .

"Tyto mraky mohou připomínat létající talíře," řekl Deníku astronom Tarant. "Že to byl tento typ mraku, je velice pravděpodobné," potvrdil Václav Pecka, vedoucí leteckého provozu Letiště Most, které žádné hlášení o neznámém objektu nepřijalo.

Organizace, která se zabývá fenoménem UFO, včera uvedla, že pozorovaný jev se podobá tomu, co se nad ČR objevilo už několikrát v průběhu několika měsíců.
"V poslední době jsme začali registrovat větší množství pozorování neidentifikovaných objektů na české obloze, které mají podobnou charakteristiku," sdělil včera Deníku Martin Toth z Klubu psychotroniky a UFO, občanského sdružení, které se zabývá otázkami anomálních jevů.
Mostecký deník požádal o vyjádření, případně vysvětlení, také Ministerstvo obrany. Mohlo se totiž jednat i o letoun některé spojenecké armády, například neviditelný bombardér. "Je nám líto, ale k uvedenému pozorování nemáme žádné informace a nedokážeme proto ani spekulovat o možných příčinách popsaného jevu," uvedl včera pplk. Petr Sýkora z tiskové a informační služby ministerstva.
Svědectví první:
Nepíše se mi o tom zrovna nejlépe, už jen proto, že si nedokážu vysvětlit, co jsem vlastně viděla. Možná jsem se odhodlala Vám o tom napsat už jen proto, že bych byla ráda za jakékoliv vysvětlení, předpokládám, že máte daleko lepší kontakty a možnosti informací, než - li já.
Bylo to ve středu 23.1. 2008 tak kolem páté hodiny odpolední. Vyšli jsme s manželem a synkem z pošty a procházku jsme směřovali kolem nového finančního úřadu k řadě obchůdků pod Magistrátem.
Když jsem náhodou pohlédla na nebe, zahlédla jsem cosi, co upoutalo mou pozornost svým podivným vzhledem. Vím, že to bude znít divně, ale mělo to tvar disku a bezhlučně se to pohybovalo směrem k Městské knihovně, i na tu vzdálenost to bylo dost veliké. Nebylo to osvětleno a nevydávalo to žádný hluk. Vidím velice dobře, a proto jsem byla překvapena tím, co jsem spatřila. Viděl to i manžel a dokonce jedna paní, co šla zrovna okolo. Možná bylo více lidí, kteří objekt zahlédli. Paní si myslela, že by to mohly být balónky, ale dle mého soudu by to musel být obrovský trs a pochybuji, že by byl svázán do diskovitého tvaru a měl tak pravidelný tvar. Kromě toho se nekonaly žádné oslavy.
Též teorie mého manžela, že by to mohl být letící igelit z nedaleké stavby unášený větrem, i kdyby nahoře byl tak silný vítr, nikdy by igelit nezůstal v tak pravidelném tvaru, naopak by se měnil a nepohyboval se přímočaře a stejnou rychlostí. Bylo mi líto, že jsme sebou neměli kameru, fotoaparát nebo dalekohled, protože by mě velmi zajímalo, co jsem vlastně viděla. Už jen proto, že to nebyla halucinace, jelikož jsem to neviděla sama. Žádné logické vysvětlení mě nenapadá.
Myslím, že se tím nejspíš nebudete zabývat, ale přesto, pokud byste se něco dozvěděli, byla bych ráda za jakoukoliv informaci.
Děkuji, s pozdravem Vaše čtenářka Iveta.
Svědectví druhé:
Dobrý den, 23. 01. 2008 v 17.00h jme s přateli pozorovali na jasné obloze nad Mostem divný neidentifikovatelný předmět černé barvy, velmi jasnýa dosti velký.Prosím Vás-neozval se vám ještě někdo kdo by to viděl také??Bylo to pravidelne těleso-žadne mlhavé, zcela jsasný předmět -pravidelny nekolikauhelnik-možna 5tiúhelník a každy uhel jako by byl s kruhem... zaobleny-bylo to nepřřehlédnutelné,těžko říci jak vysoko to letelo.Bylo to větčí než letadlo,bez světel,letělo to zcela tiše,a rychle-zase rychleji než letadlo- Přiletlo to směrem od Chomutova a během snad 3 minut přeletlo celou oblohu,nabralo výšku a směrem k Libkovickemu letišti zmizelo.Psala jsem již i na to letište zda něco nezaznamenali,ale nikdo mi zatím neodpovědě. Pozorovali jsme ti 3 dospělí lidé a opravdu nevíme co to mohlo být.Vzhledem k velikosti si myslím že jsme to nemohli pozorovat jen my.
S pozdravem Balcarová Eva
Nákres podivného předmětu od očité svědkyně. Autor: DENÍK/Martin Vokurka

Vstupenky - POZOR!

13. března 2008 v 15:58 | Míša |  Úvodní slovo a jiná sdělení pro vás
Vstupenky na koncert se Třináctkou jsou odedneška k dostání i v kamenném shopu Nosferatu. Během předprodeje už byla ke dnu 12. 3. 08 rozprodána téměř polovina ze 666-ti kusů. Elektronicky objednat můžete na stránkách obchodu: www.666.cz.

Poltergeisti na Slovensku

9. března 2008 v 17:48 | Míša |  Duchové
Asi nejznámější případy výskytu poltergeista na Slovensku...
Brunovce, 1899
14. srpna 1899 se v Brunovciach odehrál tajuplný úkaz, který potvrdilo asi padesát svědků. Celý případ začal v devět hodin ráno a s několikahodinovou přestávkou trval až do noci. Celá událost se odehrála v bytě zahradníka Cibíka zaměstnaného na velkostatku. V přítomnosti Cibíka a správce ing. Josefa Witwara v bytě spadla jedna židle. Ing. Witwar ji zdvihl a zkontroloval, nespatřil na ní však nic zvláštního. Nechal zavřít okna a dveře, načež ve vedlejší místnosti opět spadla židle. V následující chvíli v kuchyni spadl kredenc. Tyto podivné úkazy jakoby řídila nějaká podivná síla, protože 20% takovýchto pohybů se uskutečnilo jako reakce na poznámky přítomných. Tak například, když se v kuchyni převrátil kredenc, správce vyzval sílu, aby jej zase postavila. Tehdy v různých místnostech spadlo několik židlí, se stolu spadly dětské hračky a kredenc se opět postavil. Potom správce s údivem pozoroval, jak pokličky na hrnce nad kamny padají na zem v krátkých intervalech, jakoby je někdo házel.

Ing. Witwar o těchto událostech napsal:

"Vše, co se odehrálo 14. srpna v zahradníkové bytě v Brunoviciach, proběhlo bez lidského zásahu. Necítili jsme žádné otřesy ani průvan, ani přítomnost elektřiny a proto věřím, že tu působila dosud neznámá síla. Po obědě vystěhovali z bytu veškerý nábytek. Večer přišel do místnosti pan Uhlík, údržbář statku, který vzal tři cihly, vešel do bytu, položil je na sebe u stěny a vy­zval sílu, aby jimi pohnula. Vrchní cihla hned nato spadla do­prostřed kuchyně. Krčmář Weiner dal okatě najevo při vstupu do místnosti své pochybnosti, načež si vysloužil úder dvěma kartáči, které na něj dopadly. Svých pochybovačných poznámek se raději zřekl, když viděl ve vzduchu létat cihly. Železničář Ágh dostal po zádech koštětem, které opustilo své místo v koutě vedle kamen a pohybovalo se podél stěn ve vzduchu.

Další "z experimentátorů" Ján Tulíš, který seděl sám na hromadě dřeva v komoře, dostal jediným polínkem po celém těle tak, že se tři dny léčil na následky zranění. Prázdný sud, který stál v komoře, se zase rozhodl "cestovať po obvodu místnosti. Jak si můžeme tyto události vysvětlit, nalezneme vůbec nějaké řešení? Těžké předměty, nábytek, bedny, stoly, převracela jakási neznámá síla tak, že se ve zlomku sekundy otočily kolem svého těžiště vzhůru nohama a pak zaujaly svoji původní pozici. Další pří­klad: Na podnose stálo pohromadě několik pohárů. Prostřední z nich se z ničeho nic vznesl do vzduchu a spadl na zem, ale ostatní poháry stály bez známky pohybu na svém místě. Řádění poltergeista v Brunoviciach trvalo jen jeden den, přičemž v sousedním bytě, který byl v té samé budově, se neodehrálo vůbec nic zvláštního."

Košice - Barce, 1933

V roce 1933 se v přítomnosti jisté služky v Košicích-Barci objevovaly ve vzduchu kameny, které jí vzápětí padaly na hlavu. Tyto údery ji však vůbec nebolely. Když ji propustili ze služby, tajemné úkazy přestaly, ale opakovaly se na jiném místě, kam se služka přestěhovala.

Koterbach, 1927

V roce 1927 se v Koterbachu v přítomnosti třináctiletého chlapce z ničeho nic objevovaly kameny a jiné předměty, které padaly ze vzduchu, dokonce prošly i zavřenými okny.

Prešov, 1930

V období 4. - 18. prosince 1930 se v domě prešovského pokladníka ozývalo klepání. Různé věci se pohybovaly a létaly vzduchem a při dotyku byly teplé. Z létající pokrývky dokonce sršely jiskry. Tyto tajemné jevy souvisely se sedmnáctiletým chlapcem a dvanáctiletou dívkou.

Prešov, 1933

V roce 1933 se něco podobného opakovalo v Jarkově ulici. Zde se pohybovala židle, na hlavu spících děvčat spadla ze vzduchu aktovka. Když tajemnou sílu děvčata vyzvala, aby devětkrát zaklepala, opravdu bylo slyšet devět úderů. Když ji nějakým způsobem dráždila, klepala hlasitěji. V centru událostí bylo asi devítileté děvčátko, které někdy cítilo, jakoby ji za nohu chytala studená ruka.

Banka u Piešťan, 1941

Podobně se v roce 1941 v Banke u Piešťan odehrály zvláštní jevy - kameny, které padaly přes strop či okna k nohám patnáctileté dívky. Žádné okno ale nerozbily a byly velmi horké. Člověk je mohl pozorovat jen tehdy, když se nalézal v jejich bezprostřední blízkosti. Policisté tyto kameny zahodili, nejprve je však označili a proto mohli konstatovat, že se za chvilku vrátily ty samé kameny shora uvedeným způsobem zpátky k dívce. Padaly i jiné předměty nalézající se v místnosti. Poháry, láhve, mísy, talíře apod. Co ale bylo podivné, tyto skleněné nádoby se vůbec nerozbily...

Zdroj: Jesenský, M.: Útok neviditelné síly. Skryté skutečnosti č. 20/2001

Upíři vs. Bůh aneb Komu sakra vadí kříže?! - Můj článek! ©

9. března 2008 v 17:43 | Míša |  Upíři
Upíři vs. Bůh aneb Komu sakra vadí kříže?!
O upírech panuje velmi rozšířené přesvědčení, že je lze odehnat křížem, medailonky svatých či svěcenou vodou a že jste před nimi bezpečni v kostele či prostě na posvátné půdě. Krásně se to poslouchá, což o to, ale nechcete-li upíru před smrtí posloužit navíc jako bavič, nedoporučuji se tímto řídit. A důvody? Nějaké opodstatnění mého tvrzení? No jistěže mám!
Celé tady to bláznění kolem Boha mají na svědomí hlavně lidé zpitomělí křesťanskou vírou. Bůh přeci má své děti rád a tak je ochrání před všemi bytostmi pekelnými (myslíte, že se skutečně "čert bojí kříže"? :,). O tom ostatně nešlo pochybovat ani kdyby lidé chtěli. Kacířství, to je těžký hřích trestaný smrtí. A tak upíry svěcená voda spálí, kříž zažene a kostelní vrata nevpustí dál... Ale upřímně, není to možné už jen z principu výskytu upírů.
Kříže, medailonky: Tyto věci se nevyrábí nijak zvláštně. Prostě odléváním daného kovu, možná nějakým broušením či sekáním v případě dřeva a modelováním v případě hlíny (keramiky). Podobným způsobem byl vyroben i hrnek, z nějž možná právě usrkáváte. Myslíte, že by on zahnal upíra? :,) Nyní ani v minulosti se všechny medailonky a kříže spatřivší světlo světa nijak nesvětili. Už jen jejich hojnost to logicky znemožňuje. Nejsem si ani jistá, zda se tyto předměty vůbec světí, pokud jsou umístěny do kostelů či kaplí. Proto se od již zmíněného hrnku liší skutečně jen a pouze tvarem. Možná namítnete, že nepotřebují posvětit člověkem, že Bůh automaticky "vstoupí" do každého takového předmětu. Tak já taky něco namítnu :,)
Bylo-li by tomu tak, upírův život by se značně ztížil. Vemte si už jen ten prostý fakt, že přežíval a možná stále přežívá dny ukryt na hřbitově. A co na takovém hřbitově nikdy nechybí? Kříž s Kristem či socha světce u každého hrobu, pokud ne rovnou obojí. Jen těžko na takovém místě vydržíte, pokud vám ony věci vadí, co říkáte? A přitom upíry lidé probodávali zpravidla na hřbitovech v jejich hrobech. Výjimky potvrzující pravidlo nabyly ani tak časté, aby se výjimkami daly nazvat.
Svěcená voda: Je to pořád jenom voda, na každý pád upíra nespálí. Existují jisté zkazky o tekoucí vodě, kterou dle různých informací upír buď vůbec nemůže překročit nebo ji jen nemůže přeletět v netopýří podobě (pokud v ní vůbec může být, že) a nebo ještě upíra nějakým způsobem omezuje co se sil týče. Řeka (tedy logicky tekoucí voda) je také jedno z nejčastějších míst pro zbavení se upířích ostatků (další jsou křižovatky či kraje lesa, hlavně daleko od vsi). Pokud však vezmeme vodu a klasicky ji posvětíme, tak MOŽNÁ bude upíru nepříjemná na těle, víc pravděpodobně nic.
Kostel: Upír nesmí vstoupit na posvátnou půdu, jíž je kostel bez řečí, že? To by tu však byl jistý problém. Ano, opět se hřbitovem. Ten je totiž taktéž posvátnou půdou, jenže upíři to asi nevědí, neboť v ní bez okolků den co den spočívali a noc co noc po ní chodili, když mířili do vsi pro řekněme pravidelný přísun potravy :,) A jelikož posvěcená půda je už jednou posvěcená půda, tak je úplně jedno, stojí-li na ní hřbitov, kostel nebo třeba katedrála.
!!!Síla víry!!!
Víra může být přes to vše přecejen silná a Bůh přecejen na své ovečky tak úplně "nekašle". Je tedy možné, že pokud kněz nějakým způsobem posvětí kříž, medailon či vodu a pokud skutečně věří, že upíři existují a toto zabere, bude mít daná věc alespoň oslabený žádaný účinek. Je to asi jako v magii. Pokud obyčejné věci nějakým způsobem zaříkáte, už obyčejné nebudou.


Čarodějky z Chelmsfordu

9. března 2008 v 11:00 | Míša |  Čerodějnice atd.
První anglický proces s čarodějnicemi, který stojí za povšimnutí, se konal roku 1566 v Chelmsford Assizes v hrabství Essex. Vycházel ze zákona o čarodějnicích, který vydal roku 1563 parlament Alžběty I. a který zpřísňoval tresty za přivolávání zlých duchů. V procesu byly z maleficia , česky zvaného udělání, obviněny tři ženy z vesnice Hatfield Peverel, které měly používat služeb společného ďábelského pomocníka . Jednání soudu bylo zaznamenáno v dobovém pamfletu.

Elizabeth Francisová byla formálně obviněna z toho, že uhranula malého Williama Augura a přivodila mu kulhavost. Byla shledána vinnou a odsouzena k ročnímu vězení. Během procesu se beze všeho přiznala i ke spoustě jiných prohřešků včetně předmanželského pohlavního styku, potratu a vraždy. Vysvětlila, že ji k tomu naváděl a že jí byl k ruce její mluvicí pomocník - velký kocour s černými skvrnami jménem Satan -, kterého dostala od babičky, jež ji v dětství zasvětila do čarodějnického umění. Elizabeth Satana, poprosila aby z ní učinil bohatou ženu, "načež mně tento kocour přivedl na pastvinu černé a bílé ovce, dohromady 18 hlav".

Agnes Waterhousová byla obžalována a oběšena proto, že uhranula Williama Fyneeho, který následkem toho zemřel. Při procesu se přiznala i k jiným skutkům spáchaným s přispěním ďáblova pomocníka, který sloužil Elizabeth Francisové. Ta se Satana chtěla zbavit a věnovala ho Agnes, která pro něj měla užití. Agnes měla vztek na vdovu Goodayovou, a proto přikázala Satanovi, ať jí utopí krávu, za což ho odměnila vlastní krví, chlebem a mlékem. Jinému sousedovi Satan zabil husy a dalšímu zkazil máslo. Žalářník zvedl u soudu Waterhousové závoj a ukazoval skvrnky na její tváři, odkud údajně Satan sál.

Agnesina dcera Joan Waterhousová, jíž bylo v té době 18 let a která měla přivodit dvanáctileté Agnes Brownové zchromnutí pravé ruky a nohy, byla naproti tomu viny zproštěna. Satan se vyskytuje i v Agnesině svědectví - brával na sebe podobu černého psa s opičí tváří, krátkým ocasem a párem rohů na hlavě. Tento pes měl přiběhnout s klíčem v hubě k mléčnici a chtít, aby mu Agnes dala máslo. Ona však odmítla a nepolevila, ani když se pes s touž žádostí několikrát vrátil. Nakonec se vrátil a vyhrožoval neochotné dívce s nožem v tlamě.

Další velké procesy se v Chelmsfordu konaly v letech 1579, 1589 a 1645. Proces z roku 1566 však byl první, při němž soud připustil výpovědi o existenci duchů, nepodložená svědectví obviněných, hledání různých čarodějnických znamení a zejména svědectví dětí.
Při třetím chelmsfordském procesu z roku 1589 byly oběšeny tři ženy obviněné z uhranutí: Joan Prenticeová, Joan Upneyová a Joan Annyová.
Na obrázku jsou zobrazeni i jejich ďábelští pomocníci.
Z knihy "Almanach tajemna".

Jednorožec (Unicorn)

9. března 2008 v 11:00 | Míša |  Jednorožci a pegasové
Jednorožec je legendární tvor velmi podobný antilopě či koni s kopyty sudokopytníka. Některé prameny jednorožce dokonce popisují jako křízence jelena, lva, kozy nebo nosorožce. Nejčastějši je však charakterizován jako kůň s jedním osamoceným šroubovitým rohem urpostřed čela. I vyobrazení se nejvíce podobají tomuto modelu. Na většině obrazů můžeme jednorožce spatřit jako koně s jelení hlavou, dlouhým spirálovitým rohem a lvím ocasem. Obecně je považován za zosobnění dobra, znamení inteligence, síly a později, v dobách křesťanství, také čistoty a panenství. Bývá považován za součást magického lesa a jeho hlavního ochránce. Roh a vzácná krev jednorožců byly vždy považovány za důležité magické prostředky. Lidé, kteří věřili v jejich kouzelnou moc, byli schopni udělat téměř cokoli pro získání těchto suvenýrů z jednorožcova těla. Možná i pro svou magickou moc se často objevoval v erbech šlechtických rodů.

Zmínky o jednorožcích nepochází paradoxně z Řecké mytologie, ale spíše z Řecké národní historie a folklóru. Řečtí autoři historických děl, byli o existenci jednorožců přesvědčeni. Lokalizovali jejich původ do Indie. Další zmínky můžeme nalézt také také v čínských bájích. Ačkoli se popisy tohoto tvora různí, je evidentní, že se jedná o totožné zvíře - sudokopytníka s jemným a křehkým vzhledem, podobného lani, antilopě či koni. Jeho barva se různí stejně tak jako jeho popis. Legendy se shodují na tom, že jednorožec je jemné zvíře, které nikdy nezabíjí, právě v Číně se jednorožci střeží i zašlápnout brouka či mladou trávu. Svou vůli však dokáže prosadit velmi dobře. Tento Čínský Jednorožec (Čchi-lin) nemá s evropským mnoho společného. Někteří badatelé vycházejí z toho, že se tento jednorožec mohl vyvinout z nějakého druhu jelenovitých. V podrobnějších popisech má Čchi-lin kravský ocas, rybí šupiny, oddělené prsty na nohou a jeden srstí pokrytý roh. Odpradávna symbolizuje požehnání pro narození dítěte. Podle některých příběhů, dokáže Čchi-lin, jako u nás čáp, přinést do rodiny syna. V Číně se také věří, že Čchi-linovo vyobrazení může do rodiny přinést požehnání.

Středověké poznatky o tomto bájném zvířeti stojí na starozákonních a starověkých zdrojích, v nichž byl tento tvor uváděň jako druh divokého osla, kozy nebo koně. 200 let po Kristu se o jednorožci zmiňuje Tertullian, jako o malém divokém zvířeti a křesťanském symbolu. Ambrož, Jeroným a Basil to potvrdili. Předchůdce starověkého bestiáře, byl zkompletován v pozdní době Antické a znám býl jako Physiologus. Ve známost vešel hlavně díky podrobné alegorii, která popisuje kterak byl jednorožec polapen pannou a sklonil se před jejím vtělením. Pod tímto označením byla ukryta světice panna Maria. V legendě se praví, že hned jak tuto ženu jednorožec spatřil, položil ji svou hlavu do klína a usnul. Tento výjev se stal symbolickým obrazem, který položil základ středověkým představám o jednorožcích a obhajuje toto zjevení, ve všech formách náboženského umění. Jednorožci vždy figurovali i v mezilidských vztazích. Někteří autoři třináctého století konkrétně Thibaut z Champagne a Richard z Fournivalu, kupříkladu přirovnávali okouzlení mladíka ke své dámě, k okouzlení jednorožce k panně. Tato uhlazená verze vyznačující alternativu božské lásky byla své doby napadena jako kacířská.

Se vzestupem humanismu, získali jednorožci mnohem světštější význam. Stali se symbolem neposkvrněné lásky a věrného manželství. Takovou roli hráli jednorožci i v Petrarchově díle "Triumph of Chastity". Dánský královský trůn je údajně také zhotoven z "jednorožčích rohů". Ten samý materiál byl použit na ceremoniační kalichy, protože jak se obecně věřilo, roh jednorožce dokázal zneutralizovat jed. O této vlastnosti psal ve svém díle Pseudodoxia Epidemica už Sir Thomas Browne. Lidé, kteří se báli otravy pili často z kalichů, vyrobených z rohu jednorožce. Někteří alchymisté považovali účinky rohu dokonce za magické. Jako důkaz byl tento roh často předkládán, ovšem většinou se jednalo o podvrh v podobě zubu narvala jednorohého. Jednorožec se ovšem dal uplatnit i v mnoha jiných ohledech. Domnělé afrodisiakální prostředky a další údajné medicinské přednosti měla vždy na svědomí některá z Jednorožcových částí těla, jako mléko, kůže nebo vnitřnosti. Jednorožcům byla také přisuzována vlastnost rozpoznat, jestli je žena panna či ne. Některé legendy zase praví, že je mohli spatřit pouze neposkvrněné panny.

O setkání s jednorožcem hovoří nejedna legenda. Kromě legendy o jednorožci a panně, spatřili tohoto bájného tvora mimo jiné i Alexandr Veliký, Čingischán nebo Caesar. Skutečnou existencí jednorožců se zabýval už nejeden badatel středověku, renesance ale i novověku. Většinou se však snažili zmínky o existenci jednorožců popřít a vědecky vyvrátit. Pokud by skutečně existoval, byla by už přece v údobí tolika tisíců let nalezena jeho kostra, tvrdí skeptici. To, že nejsme schopni důkazy o existenci jednorožce objevit, ale nutně neznamená, že tento spanilý tvor neexistuje.

Čarodějnice ze Salemu

9. března 2008 v 11:00 | Míša |  Čerodějnice atd.
Jeden z nejhysteričtějších - a také posledních - honů na čarodějnice vypukl v devadesátých letech 17. století v Salemu v dnešním americkém státu Massachusetts. V tu dobu stíhala obyvatelstvo Nové Anglie jedna nesnáz za druhou. Ve vzduchu visela hrozba francouzského útoku i nájezdů amerických Indiánů, na moři číhali piráti, přišla epidemie černých neštovic, daně byly nesnesitelné, zima krutá a spory o hranice a pozemky se táhly - to vše podporovalo pocit, že v okolí řádí ďábel.

Proces s 141 lidmi obviněnými z čarodějnictví začal v lednu 1692. Na jeho počátku stálo nevysvětlitelné sténání a křik několika malých vesnických děvčat, která se svíjela a žalovala, že je očarovalo několik místních žen. Původním žalobcem byla devítiletá Elizabeth Parrisová, která začala dostávat záchvaty, vydávat podivné zvuky a celá se kroutit, což bylo považováno za dílo čarodějnic - a její jedenáctiletá sestřenice Abigail Williamsová. Později se záchvaty objevily i u několika starších svědkyň včetně Ann Putnamové a Mary Warrenové. Když dvanáctiletá Sarah Churchillová odmítla svědčit proti svému pánovi Georgi Jacobsovi, ostatní dívky se rozhodly, že ji donutí změnit postoj, a obvinily z čarodějnictví i ji.

Prokurátoři zastávali názor, že ďábel užívá zlé lidi, aby poškodil dobré; protože však chce škůdce hájit, vytvořil jim přízračné dvojníky, takže zatímco tito zloduchové trýznili své oběti, jejich příznační dvojníci se jinde zaobírali nějakou nevinnou činností. Tak vzalo za své jakékoli alibi, jímž se obvinění mohli hájit.

Salemské procesy nebyly jediným honem na čarodějnice v americké kolonii, jsou však procesem nejlépe doloženým. Během této parodie na spravedlnost bylo oběšeno 19 lidí včetně George Jacobse. Osmdesátiletého Gilesa Coryea utýrali na poli k smrti a Sarah Osbornová, jedna z prvních obviněných, zemřela ve vězení v očekávání rozsudku. Poslední popravy byly vykonány v září 1692. Netrvalo dlouho, jen do ledna1693, a soudcové opustili přesvědčení o příznačných dvojnících a další rozsudky za čarodějnictví už nebyly možné.

Atmosféru paniky značnou měrou podněcoval i jeden z čelných představitelů církve, Cotton Mather. Když na popraviště vystoupil reverend George Burroughs a se zanícením odříkal Otčenáš, lidé začali pochybovat, že je vinen, Mather je však přesvědčil, že je poprava nevyhnutelná. Když zájem o salemské procesy opadl, Mather se jej pokusil roznítit prostřednictvím Magratet Ruleové. Ta se vyznačovala řadou abnormálních projevů a jednou dokonce dostala záchvat v Matherově kostele. Mather prohlásil, že je posedlá ďáblem, a donutil ji, aby označila čarodějnice, které v tomto kraji unikly salemským procesům. Tentokrát naštěstí rozum zvítězil a nová vlna hysterie se nekonala.

Čtyři léta po salemských procesech soudci přiznali, že se dopustili omylu, a žádali o odpuštění. Za čtrnáct let Ann Putnamová prohlásila, že jednala "v neznalosti" a že ji "oklamal Satan".
Z knihy "Almanach tajemna".

Kentauři

9. března 2008 v 11:00 | Míša |  Kentauři
V Řecké mytologii představovali Kentauři (Κένταυροι) rasu tvorů jejichž tělo bylo zčásti lidské a zčásti koňské. V ranných Atických malbách (vázy) byli zobrazováni s lidkým trupem volně přecházejícím v pase do koňské šíje. Jejich tělo se tedy skládá z jednoho trupu, šesti končetin a zdvojené řady žeber. Toto pololidské a polozvířecí spojení vedlo k tomu, že je mnozí autoři označovali za křížence, uvězněné mezi dvěma naturely, ztělesněné v mnohdy protikladných mýtech. Právě zde, se jejich dvojjakost projevila snad nejzřetelněji. Kentauři představovali na jedné straně zosobnění nezkrotné povahy. Byli považováni za divoké tvory, které se nikdo neodvážil osedlat a bylo velkou ctí moci usednout na jejich hřbet, někteří se dokonce pod vlivem vína uchylovali k násilným činům. Na straně druhé ovšem stojí kentauři jako symbol mužnosti statečnosti a síly, jejímž hlavním představitelem byl moudrý kentaur Chiron (učitel v Řecké mytologii znám pro své rozsáhlé znalosti v medicíně, kultivovanost a moudrost.)

Prapředek Kentaurů z něhož celá rasa pochází byl údajně mladý muž Centaurus, jež se oproti všem společenským zákonům spářil s klisnami.

Dle bájí se jedná o syna thessalského krále Ixiona a Nephele, nebo Apolla a Stilbe, dcery boha Penea. V pozdější verzi příběhů byl za Centaurovo dvojče dokládán i Lapithus, předek znesvářené rasy Lapithů, což učinilo z obou soupeřů příbuzné.

Kentauři vešli v povědomí snad nejvíce právě válkou s Lapithy, kdy se ve svatební den krále Pirithouse pokusili ukořistit jeho nastávající ženu Hippodamii, veškeré ženy a mladé Lapithské chlapce. Spor mezi příbuznými se tak stal nenápadnou metaforu protikladu mezi nízkými zvířecími choutkami a civilizovaným chováním lidské rasy. Theseus, hrdina a dobyvatel měst, který byl na svatbě náhodou přítomen, převzal velení a díky svým schopnostem pomohl Pirithousovi dosáhnout kýženého cíle. Všichni únosci byli zajati nebo povražděni. Právě tak, jako porážka Titánů Olympijskými bohy, se i porážka Kentaurské rasy stala typickým obrazem vítězství civilizovanosti nad barbarstvím.
Řecká mytologie však není jediná, která tyto bájné tvory zmiňuje. V mezopotámské mytologii urmahlullu, představovali kentauři bytosti, které slouží jako přízrační strážci lázní.
Lví kentauři se zase objevují v Anglickém erbu. Některé středověké bestiáře dokonce mluví o poločlověku - polooslu, který je v originále nazýván "onocentaur". V ilustracích Dana Bearda se zas objevují kentauři ne nepodobní drakům.
I v našem klasickém zvířetníku můžeme spatřit kentaura. S napřaženým lukem mířícím k nebi zobrazuje lunární znamení střelce. Odtud pochází i další z názvů, kterým bývají Kentauři označováni: Sagittary (Saggitarius - střelec).

Autoři science fiction a fantasy literatury velmi často užívají postav Kentaurů ve svých příbězích. Skutečná přirozenost Kentaurů však bývá v této moderní tvorbě často zlehčována. Nejčastěji bývají jinak lidské horní části těla propůjčovány zvířecí rysy. Můžeme se tedy setkat s hustou srstí, rohy, nebo je horní část těla zcela přizpůsobena zvířecí části spodní. Co se týče Kentauřích jmen, používají autoři často jména odvozená od druhových zvířat. Za samostatný název zvířete bývá přidávána přípona "-taur" kupříkladu "liontaur" nebo ve svém řeckém či latinském ekvivalentu "dracotaur". Někteří pisatelé fantasy rovněž užívají výraz "taur" jako všeobecného označení pro veškeré Kentaury.


Třináctka se vrací na pódia!

4. března 2008 v 11:00 | Míša |  Hudba s upíří a vlkodlačí tématikou
Třináctka se vrací na pódia!
Téměř legendární skupina XIII. století povstala z hlubin země, z prachu smrti a vrací se jako Jitřenka na noční oblohu. Ano, nemožné se stává realitou a třináctka opět po letech vystoupí na pódium!
Kdy:
Zahrají nám 19. 4. 2008 ku příležitosti pátých narozenin obchodu Nosferatu. Jiný koncert zatím není znám, tak honem, honem!
Kde:
V klubu Matrix, který se nachází na ulici Koněvova (číslo 13) v Praze 3.
Zde mapy:
Cesty z některých měst:
Ceny vstupného:
V předprodeji zaplatíte za jednu vstupenku 200,- Kč, na místě pak 250. Ale POZOR! K dispozici bylo pouze 666 kusů (číslo každým dnem klesá :,) Vstupenky si můžete zakoupit elektronicky zde: VSTUPENKY.
Vystupující:
Kromě Třináctky uvidíte ještě další kapely. Zahrají Calathea (česká kapela, zpěv anglicky), Tears Of Rain (česká kapela, zpěv anglicky), Hieros Gamos (slovenská kapela), Deathcamp Project (polská kapela) a Amatris (německá kapela).
BONUS:
Stejně, jako je vstupenek, je i speciálních Knih Nosferatu. Jde o první knihy z jejího třetího vydání, oproti ostatním však budou oplývat jistými bonusy. Cituji domovskou stránku Nosferatu shopu: Edice 666-ti knih "...bude osobně číslována a podepsána Petrem Štěpánem, bude obsahovat jeho fotografii, nově zpracované instrumentální CD Land of Bizarre (včetně dosud nevydané písně Iglau) a také obal knihy se bude lišit."
!!!POZOR!!!
Třináctému století stále zůstává jádrem dvojice Petra a Pavla Štěpánů, ale zbývající dva členové (klávesy a baskytara) se mění. Kdo Olii a Soukupa nahradí zatím kapela neprozradila.
Novější foto Petra Štěpána k vidění ZDE.