Leden 2008

Nesnesitelná noc

29. ledna 2008 v 13:49 | Míša |  Vaše příběhy
Autor: Vojtěch Gatěk
Článek obsahuje anketu.
Text autora:
"Tento příběh se mi stal dne 25.-26.1.2008.
Ležel sem ve své posteli a jako vždy sem brzo usnul protože brzo vstávám ale asi ve 3:00 hodiny ráno sem se probudil a koukl se vedle sebe a tam byl jenom oblak mlhy bál sem se ale nemohl jsem se pohnout.Tak jsem skusil pohnout rukou pomalu sem to dokázal povedlo se mi to ale musel vynaložit hodně síly ale najednou se stalo co jsem nečekal otřásl se celý panelák já jse lekl a oblak mlhy zmizel a paralýza sním ještě teď když to píšu cítím že je semnou něco v pokoji a je to blízko u mně protože cítím zimu ale každý jiný teplo."

Atlantida - jiný zdroj

4. ledna 2008 v 18:43 | Míša |  Atlantida
Atlantida
Bohatou ostrovní říši Atlantidu obývali údajně ctnostní lidé, pyšnila se zlatými zdmi a stříbrnými chrámy, výletními zahradami a dostihovou dráhou. To všechno v hněvu zničil týž bůh, který ostrov kdysi stvořil. Příběh Atlantidy je dobře znám, avšak tajemstvím zůstává, kdy a kde tato dokonalá země existovala, nebylo-li to jen v lidské fantazii.
Už déle než dva tisíce let se v evropské civilizaci vypráví legenda o idylickém zlatém věku, jejž prožívali obyvatelé báječné bohatého kontinentu - dokud ho z povrchu zemského nesmetla náhlá katastrofa. Vzestup a pád Atlantidy, jak jej ve 4. století př. n.l. vylíčil řecký filozof Platon, inspiroval přibližně dvě tisícovky knih a mnoho lidí zasvětilo pátrání po tomto ostrově bezpočet let. Badatelé už vytipovali víc než čtyřicet míst, kde se legendární utopická říše mohla nacházet, avšak dosud schází jediný doklad, že vůbec existovala. V dialozích Timaios a Kritias ze 4. století pr. n. 1. poskytuje Platon první písemné svědectví o ostrovu "větším než Libye a Malá Asie" dohromady a lidech, kteří těží z jeho hojnosti. Když se prý na počátku rozdělovala země, dostal Atlantidu Poseidon, bůh moře a zemětřesení. Všichni Atlanťané vzešli z jeho manželství se smrtelnicí Kleito.Podle Platona se Atlantida nacházela za Héraklovými sloupy (dnešním Gibraltarským průlivem) a jako námořní velmoc ovládala Středomoří až po Egypt a Malou Asii. Měla značné přírodní bohatství i hojnost potravy. Před severními větry ji chránily vysoké hory, na loukách se pásla zvěř, také koně a sloni a pila z jezer a bystřin. Deseti krajům tohoto ostrovního ráje vládlo deset králů a jejich obyvatelé žili v naprostém souladu. "Pohrdali vším kromě ctnosti ... a málo se obírali myšlenkami na zlato a jiný majetek." Atlanťané nebyli jen ideálními občany, ale také vynikajícími jezdci a zručnými kormidelníky.Za čas jim ale přestaly stačit všechny ty hojné dary, jichž se jim dostalo, a pokusili se ovládnout svět. V rozhodující bitvě se s Atlantidou střetly jediné Athény a zvítězily. Poseidon obrátil svůj hněv proti ostrovu - kolem roku 9500 př. n. 1. Atlantidu postihla strašlivá katastrofa a země beze stop zmizela ve vlnách.Platon trval na tom, že tento příběh je pravdivý, a odvolával se na vyprávění, které před dvěma stoletími od kohosi slyšel athénský státník Solon a které posléze kolovalo v ústním podání. Máme-li vzestup a pád Atlantidy považovat za historickou skutečnost (přestože v pravdivost toho vyprávění nevěřil ani Platonův žák Aristoteles), je třeba najít odpověď na dvě otázky: kdy a kde Atlantida existovala.Nejstarší známá civilizace se vyvinula na území dnešního Iráku kolem roku 3500 př. n. l a žádný z dosud objevených pozůstatků prvních větších komunit nepochází z doby před rokem 7000 př. n. l. V roce 9500 př. n. l. také neexistoval athénský městský stát a nemohl tedy vést válku s Atlantidou. A konečné, koně Evropa poznala až v době bronzové (tedy kolem roku 3000 př. n. l.), přestože se o nich Platon ve svém podání často zmiňuje.Pokud jde o umístění Atlantidy, zásadní obtíž spočívá v tom, že Platon ji vytrvale klade za Héraklovy sloupy, což je v rozporu se současným bádáním, jež se zaměřilo jednak na řecký ostrov Théra (Santorin) a jednak na Tróju. V roce 1992 zveřejnil Eberhard Zangger, německý geoarcheolog (obor spojující archeologii se zkoumáním změn v krajině), v knize Příval z nebes výsledky svého desetiletého pátrání po skutečném umístění Atlantidy. Tvrdí, že Platonovu popisu atlantské lokality odpovídá Trója. Ta se nachází v Malé Asii na sever od planiny ležící při mořské úžině, je bičována ostrými severními větry a v její blízkosti tryskají horké a studené prameny. Přesvědčivěji Zangger argumentuje ve prospěch hypotézy, že pod názvem Héraklovy sloupy byl Gibraltarský průliv znám až kolem roku 500 př. n. l. Předtím se tak prý označovaly Dardanely, úžina oddělující Evropu od Asie a vedoucí do Černého moře. Pokud jde o Platonovo tvrzení, že se Atlantida (na rozdíl od Tróje) potopila do moře, Eberhard Zangger dovozuje, že kolem roku 1200 př. n. I. náhlé záplavy skutečně zalily níž položené části Tróje.Zanggerovy teorie je teprve třeba plně zhodnotit; než se tak stane, nejpravděpodobnějším kandidátem pro někdejší Atlantidu zůstává Théra. Existují totiž četné podobnosti mezi Platonovým popisem legendárního ostrova a archeologickými pozůstatky egejské civilizace doby bronzové (3000-1500 př. n. l). Průzkum thérského Akrotiri, který vede řecký archeolog profesor Marinatos, odhalil zbytky rozsáhlého města 7. doby bronzové, o němž se předpokládá, že bylo významným obchodním střediskem minojské civilizace. O tehdejší prosperitě ostrova Théry svědčí zdejší dvou i třípatrové domy, bohatě zdobené freskami. Kolem roku 1500 př. n. l. však ostrov postihla katastrofa - s velikou silou vybuchla místní sopka a značnou část ostrova pohltilo moře.Dataci 9000 let před Solonem, jak ve svém příběhu Atlantidy udává Platon, nevyhovuje Trója ani Théra. Podle jedné z teorií za to může prostý omyl - jedna nula navíc. Pokud by byl totiž Platon řekl 900 let před Solonem, časový údaj by přesně souhlasil pravé s výbuchem na Théře.Nejspíš nikdy nedokážeme s jistotou určit, zda Platon popisoval skutečnost či smyšlenku. Kdyby se ale podařilo mimo jakoukoli pochybnost prokázat, že se v dataci stala chyba a že označení Héraklovy sloupy se původně nevztahovalo ke Gibraltarskému průlivu, bylo by možno záhadu Atlantidy vyřešit.

Stonehenge - jiný zdroj

4. ledna 2008 v 18:43 | Míša |  Stonehenge
Stonehenge
Velkolepý megalitický kruh z obřích kamenných kvádrů ve Stonehenge odolává zubu času, připomíná zasutá tajemství náboženství a vědy a zůstává pro moderní svět věčnou hádankou, architektonickým divem i oslavou lidské představivosti. Sloužil jako posvátné pohřebiště, či jako prehistorická observatoř?
Stonehenge nápadně se tyčící uprostřed Salisburské planiny v jižní Anglii zůstává hádankou starou jako sám čas. Pouhých 13 kilometrů odtud, v městě Salisbury, se nachází jedna z nejskvělejších katedrál v celé Anglii. Sedm století, jež uplynula od chvíle, co byla postavena, jsou však jen krátkým obdobím ve srovnání s věkovitostí těchto obrovských kamenů.Zdejší pozoruhodné soustředné kamenné knihy představují výsledek tisíciletého prehistorického vývoje. Toto monumentální dílo spojuje mladší dobu ka­mennou se starší dobou bronzovou: vzniklo ve třech nebo dokonce čtyřech údobích v průběhu přibližně 1500 let, hlavní část mezi lety 1800 a 1400 př. n. 1. To, co ze Stonehenge zůstává dnes, je však jen stínem jeho někdejší slávy. Více než polovina kamenů se totiž skácela, zmizely nebo je pohřbila zem.Stavba začala už kolem roku 2800 př. n. 1. (někteří odborníci tvrdí, že již koleni roku 3800 př. n. 1.), kdy byl vyhlouben rozsáhlý přikop a 56 jam, nalezených v jeho hliněném náspu. Tyto jámy, pojmenované po Johnu Aubreym, jenž je v 17. století objevil, jsou dnes překryty betonem, ale první obrovitý kámen, který tu kdysi byl vztyčen a který značí vstup do areálu, takzvaný Patní kámen, prý stojí na původním místě. Mezi Aubreyho jámami a mohutnými kvádry uprostřed celé plochy leží další dva kruhy, tvořené opět jámami.Tyto kruhy se označují písmeny Y a Z a je možné, že měly jistý astronomický význam.Kolem roku 2100 př. n. I. sem bylo z Walesu dopraveno 80 kvádrů šedomodrého pískovce. Na místě byly uspořádány do dvou soustředných kruhů, ale později je nahradil kruh 30 obrovských pískovcových monolitů zvaných sarseny. Uvnitř tohoto kruhu stály dvě neúplné formace ve tvaru podkovy. Vnější podkovu tvořilo pět sarsenových trilitů (dvou kolmo vztyčených kamenů, na nichž vodorovně spočívá třetí"), vnitřní podkovu pak 19 opracovaných balvanů šedomodrého pískovce. Uvědomíme-li si. že neolitičtí dělníci používali ke kopání jen krumpáče zhotovené z jeleního paroží, tají se nám nad jejich stavbou dech.Anglosasové dali megalitu jméno Stonehenge, což značí visící kámen. Středověcí písaři ho označovali poeticky jako Tanec obrů. Mezi učenci, kteří toto místo zkoumali, panovala zásadní shoda, že Stonehenge má jisté mystické vazby, ale všichni se přeli, k čemu vlastně sloužilo. Například Inigo Jones, architekt žijící v 17. století, tvrdil, že kameny představují zbytky římského chrá­mu. Následující dvě století zas byla přesvědčena, že kruh z kamenů býval druidskou svatyní a že se tu praktikovalo uctívání Slunce a přinášely lidské oběti. To ovšem není pravděpodobné, protože Stonehenge bylo dokončeno nejméně 1000 let před rozkvětem druidského kultu. Pravda o této památce probleskla poprvé až ve 20. století, kdy archeologově určili její skutečné stáří a dospěli k realističtějším závěrům o jejím původním smyslu. Známo je toho však zatím jen málo.Sarseny vnějšího kruhu, z nichž každý měří na výšku pět metrů a váží 26 tun, sem pravěcí dělníci přivlekli z pahorkatiny Marlborough Downs, vzdálené asi 32 kilometrů. Na místě byly sarseny sestaveny tak přesně, že čepy na svislých kamenech bezpečně zapadly do děr vytesaných do vodorovných překladů. Desky šedomodrého pískovce, které pocházejí z vrchů Přeseli Hills v jihozápadním Walesu a váží až čtyři tuny, nejspíš přivezli na vorech podél velšského pobřeží a dále po řece Avonu. Zbytek cesty je dávní stavitelé opět vlekli.Proč ale bylo veškeré toto úsilí vynaloženo? Většina archeologů dnes zastává názor, že Stonehenge sloužilo jako obřadní pohřebiště. Poukazují při tom na množství náspů v této oblasti, která má zároveň největší koncentraci kruhových mohylových hrobů v celé Británii. V mnoha Aubreyho jámách se našly stopy pohřbu žehem, i když zároveň existují důkazy, že jámy samy byly vyhloubeny mnohem dřív, než do nich byl popel uložen. Je možné, že se jich používalo k rituálním úlitbám - tedy že do nich zbožní zemědělci lili například víno, aby si usmířili přírodní božstva, a že kruhy z kamenů představovaly jistou obřadní svatyni.V poslední době někteří astronomové tajemství kamenů údajně dešifrovali a tvrdí, že Stonehenge je prehistorický počítač, astronomicky kalendář či astrologický kalkulátor. Uspořádání kamenů má zřejmě přímý vztah k pohybům Slunce, Měsíce a planet i věčně pro­měnlivým souvislostem mezi nimi.

Co odhalily francouzské archivy o UFO? 2

2. ledna 2008 v 16:22 | Míša |  UFO
UFO u jezera Sove
18.6.1952 geolog André Frenel udělal sérii snímků UFO v blízkosti jezera Sove, ale tehdy mu takřka nikdo nevěřil. "Bylo kolem 18 hodiny, když jsem uviděl UFO. Nevím jeho průměr, nemohu říci, jak vysoko letěl. Podle mého názoru byl ve výšce od 3 do 8 km. Stihl jsem velmi rychle nasnímat čtyři snímky. Udělal jsem fotografie, a začal jsem pozorovat koráb v triedru - pozoroval jsem ho asi minutu. Podle mne, pokud byl ve výšce 3 km, tak letěl rychlostí asi 300 m/s. Pokud byl ve výšce 8 km, jeho rychlost byla větší a mohla dosahovat až 800 m/s. Žádný zvuk jsem neslyšel. Koráb měl oválný tvar. Dole ve středu se mi zdálo, že byla světlejší výduť, ale nejsem o tom přesvědčen. Předpokládám, že nad ním se velmi rychle otáčel rotor nebo jakýsi gyroskopický systém, což může vysvětlovat blikání, zachycení na snímcích."
Přistání v Trans-an-Provance
Hlavním svědkem byl 55 letý farmář. Na jeho farmě přistálo UFO. Vyprávění bylo zapsané policisty na místě události. Jeho pozornost upoutal slabý zvuk, jakoby slabé pískání. Obrátil se a viděl objekt, který byl přibližně ve výšce borovice na hranici pozemku. Neotáčel se, klesal. Když přistál, začal vydávat jiný hvizd, stálý a jednotónový. Potom se zdvihl nahoru a velmi rychle odletěl na severovýchod. Když stroj začal vzlétat, uviděl na jeho spodku čtyři mezery, odkud vycházel dým a nebo plameny. Když se odpoutal od země, zdvihl trochu prachu. V tom okamžiku se nacházel asi 30 metrů od objektu. Potom poodešel a viděl kruhovou stopu s průměrem asi dvou metrů. Na mnoha místech po obvodu se nacházely jakési stopy alebo otisky. Stroj vypadal jako dva spojené taléře. Byl asi 1,5 metru vysoký, olověné barvy. Na jeho obvodě v místě dotyku se nacházelo něco ve tvaru lepící pásky. Pod tím, když objekt vzlétl, viděl kruhové výstupky, asi přistávací opory. Taktéž viděl dva kruhy, které vypadaly jako obrysy otvorů. Dvě opory vystupovaly asi 20 cm z tělesa.
Vzorky půdy a rostlinstva byly odovzdány univerzitě v Toulouse, MECA, Národnímu institutu agronomického výzkumu a do jiných ústavů. Vědci zjistili, že půda byla vystavená silnému tlaku a značnému teplotnímu vlivu. Rostliny byly vystaveny biochemickým změnám, přičemž změny byly tím výraznější, čím blíže byly rostliny ke středu přistání. V listech bylo rozrušeno 30 až 50 % chlorofylu. Specialisté předpokládali, že je tu řeč o neznámém energetickém poli, a že výzkum stop plně potvrzuje vyprávění svědka.
Mini UFO v Nances
V tomto případě UFO uprostřed bílého dne objevil významný vědec - biolog, který si přál zůstat v anonymitě. V tento den bylo jeho vyprávění zapsané policií a odevzdané ufologům. 21.10.1982 biolog vyšel do sadu. V 12:35 hod. uviděl UFO, jež přiletělo k domu od jihovýchodu. Dráha letu byla taková, že UFO tak tak že nesedlo vědci na hlavu. Ale to se nestalo. Oválný objekt zůstal viset asi v metrové výšce nad zemí a zůstal v této poloze dost dlouho. Za tuto dobu biolog stihl dobře prohlédnout objekt, jež byl asi 80 cm silný a neměl víc, než 1 m v průměru. Spodní část vypadala jako vyrobená z vyleštěného kovu a vrchní část modravě zeleného neprůzračného skla. Asi v průběhu 20 minut UFO odletělo vertikálně vzhůru a ztratilo se z dohledu, jakoby ho vysálo do nebe. V tomto okamžiku všechny rostliny pod UFO se napřímily jakoby na skřipci, ale potom znovu opadly. Konce rostlin vyschly, jakoby pod vlivem silného elektrického pole.