Prosinec 2007

Co odhalily francouzské archivy o UFO ?

19. prosince 2007 v 13:48 | Míša |  UFO
Co odhalily francouzské archivy o UFO ?
Vydáno dne 21. 11. 2007
Koncem března 2007 došlo k události, kterou očekávali ufologové celého světa. Na webu francouzského národního střediska kosmického výzkumu (CNES) se objevila první porce odtajněných materiálů o UFO.
Takřka 30 let je shromažďovala státní služba pro výzkum UFO - GEIPAN ("Skupina pro informace a výzkum neznámých aerokosmických objektů), jež spolupracovala s armádou, policií a speciálními službami.
V archivu jsou přijatá hlášení od vojáků, policie i speciálních služeb. "To je skutečně světová premiéra," řekl Jacques Patene, představitel CNES. "Ani jedna země se k tomu neodhodlala. V USA například je možné získat přístup jen k části archívů UFO. A to jen od případu k případu. My jsme navíc umožnili svobodný přístup každému ke všem informacím, jež máme k dispozici.
My demonstrujeme, že nic neskrýváme, mimo zpráv, jež zasahují do života občanů. Ve většině odtajněných dokumentů jsou jména svědků zaškrtané."
V archívech GEIPAN je shromážděno 1600 svazků, obsahujících informaci o přibližně 6 000 případech objevení se UFO. Objem materiálů je ohromný - kolem 100 tisíc stran formátu A4. A 28% případů z tohoto objemu je neobjasněných. Zatím specialisté GEIPAN zpřístupnili 400 svazků (do konce března 2007), ale do konce roku 2007 chtějí zpřístupnit všechny informace.
Po druhé světové válce, kdy se UFO začalo častěji objevovat na francouzském nebi, hlášení o záhadných jevech na nebi zkoumaly vojenské vzdušné síly. V roce 1954 a 1968 na nejvyšší úrovni se předkládaly návrhy na vytvoření oficiální skupiny na zkoumání UFO, ale bez úspěchu. V roce 1974 bylo přijato rozhodnutí, aby zorganizovala oznamovací službu od obyvatelstva francouzská policie. Vedení policie dalo direktivy všem podřízeným složkám, aby každé objevení se UFO bylo předmětem seriózního zkoumání. Policie přišla na místo objavení se UFO, hledala svědky a udělala potřebnou fotodokumentaci, a zajistila laboratorní analýzy, stopy a otisky. Hlášení se prověřovaly u speciálních služeb - zda nebyly vypuštěné balóny, rakety, přelety nízkoletících letadel, atd ...
V roce 1977 založil Claude Poer organizaci GEIPAN a stal se jejím prvním ředitelem. Za dva roky předložil vytvoření ufologické skupiny při Národním centru kosmického výzkumu a ujistil se, že bude mít plnou podporu armády, civilního letectva, meteorologů a policie.
Tato iniciativa byla podporovaná Institutem obranného výskumu. 1.5.1977 skupina dostala názov GEIPAN - skupina pro výzkum neznámých aerokosmických jevů - a oficiálně začala pracovat.
Studiem 678 hlášení o UFO za léta 1977 a 1978 se ukázalo, že 38 % z nich není možné objasnit. Bylo zjištěno 11 přistání UFO. Pouze jedno dostalo přijatelné pozemské vysvětlení. Ostatních 10 vypadá jednoduše nevysvětlitelných. Vědci přišli k závěru, že lidé viděli nějaké materiální jevy - nejspíše létající zařízení, jejichž princip pohybu je neznámý.
Vědci disponují složitou počítačovou technikou, kterou mohou dělat důkladné analýzy fotografií UFO. Prokázalo se, že mezi množstvím snímků, jež se nashromáždili za léta pozorování, jsou skutečné fotografie diskovitých korábů. Expertiza, vykonaná vědci, vyvrátila mnohá podezření. Také velké množství snímků, jež se zdály skutečné, takové prověrce nevyhověly. Bylo zjištěno velké množství falešných zpráv s využitím maket a trikových snímků. Na fotografiích byly i přírodní úkazy, ptáci, balóny...
V roce 1979 národní ufology vedl mladý vědec Alan Esterl, který zvětšil počet členů skupiny na deset. Specialisté prostudovali hlášení o neznámých jevech z pohledu zákonů fyziky. Zajímali se také o takové jevy, jako možnost "visdení" objektů ve vzduchu bez vydávání energie, ale i možné příčiny nepravidelnosti v práci motorů aut při objevení se UFO. Alan Esterl osobně vedl průzkum přistání UFO 8.1.1981 v usedlosti Trans-an-Provans na jihovýchodě Francie. Přišel k závěru, že tento případ není možné objasnit ničím, mimo působení nějakého věde neznámého záření z paluby neznámého létajícího stroje.
Senzační výzkumy Alana Esterla způsobily nespokojenost ze strany konzervativních vědců řídících Centrum kosmického výzkumu. Jeho skupinu "přitlačili" na nejcitlivějším místě - zablokovali financování. V roce 1983 Esterl přešel na jinou funkci v CNES a do čela skupiny se postavil zástupce Jean Jacques Velasco. Přesněji - to, co zůstalo ze skupiny, byla jen Velascova sekretářka a pomocník. V roce 1988 byla skupina rozpuštěná. Namísto ní zorganizovali skupinu SEPRA (služba expertizy jevů vstupujících do atmosféry) pod vedením Velasca, ale s jinou sestavou. Mimo výzkumu UFO sledovali satelity a jejich části, hořící v atmosféře.
Toto všechno však neudrželo Velasca od zvláštních vyjádření o UFO. Oficiálně přiznal, že UFO nejen že existují, ale mají mimozemský původ. Ve vzdušném prostoru Francie létají objekty, unikající pokusům o kontrolu státní a vojenské moci. UFO využívají technologie, převyšující pozemskou. Nakolik je tato inteligence vyšší od naší, tím schopnější si zajistit svou nepolapitelnost. Myšlenka o mimozemském původu UFO je tak samozřejmě zřejmá.
Od roku 2000 se SEPRA začala znovu zabývat výzkumem UFO. V roce 2005 byla přejmenovaná na GEIPAN a vedl ji Jacques Patene. Skupina zahrnuje 15 představitelů armády, policie, civilního letectva a dalších úřadů. Skupina GEIPAN přijala kolem sto oznámení za rok a zkoumá nejzajímavější z nich. V 99 % případech jsou svědkové absolutně upřímní. Rozhodně něco viděli.
Několik zveřejněných případů
Svědectví pilota ze země
V zimě roku 1979 podplukovník Jean-Pierre Fartec sloužil jako pilot u stíhacího letectva v Dijone. 9.12.1979 o 9:15 hod. spolu s manželkou viděli neobvyklý objekt nad polem. Diskovitý objekt s průměrem asi 20 m a šířkou asi 7 m visel ve výšce kolem 3 metrů. Podle slov pilota a jeho manželky, připomínal dva talíře přiklopené k sobě. Žádné osvětlení nebo oheň nebylo vidět, jen matné kovové těleso. UFO bezhlučně plachtilo, jindy poskakovalo jakoby podle toho, aby udržovalo rovnováhu. V průběhu nějaké doby objekt začal o mnoho rychleji poskakovat, potom se naklonil a odletěl v přízemní výšce do dálky, až se skryl za horizontem. Po pozorování se ukázalo, že ho viděli i mnozí sousedé pilota.
Kromě toho, že Fartec viděl UFO ze země, 6 % pozorování dostala GEIPAN z paluby letadel :
3.3.1976 Claude Bosco, kurzista pilotního učiliště stíhacího letectva, dokončoval noční tréninkový let, stejně jako jiní kurzisté. Náhle Claude viděl, že se přímo na jeho kursu na horizontě objavilo ohnivé těleso. Zpočátku si myslel, že někto vypustil světlici, což však zavrhl. Vzlétl do výšky více než 7 km, a UFO začalo klesat, přesunulo se na stranu jeho letadla. Oslepující světlo zalilo kabinu. Při zjištění, že takové setkání není běžné, Claude strhl řízení, ale v posledním okamžiku UFO změnilo dráhu letu a přehnalo se vedle pravého křídla. Nehledě na oslňující světlo, pilot pochopil, že UFO není velmi velké - 1 až 2 metry v průměru. Za ním se táhl fosforeskující zelený pás. Radar nezjistil UFO, ale po přistání se zjistilo, že i další kurzisté viděli přelet koule.
7.3.1977 kolem 21:00 hod. se letadlo Mirage-IV vracelo z večerního letu. Letělo ve výšce 9600 m. Pilot a navigátor zpozorovali jasné světlo z pravé strany. Na stejné výšce se pohybovalo UFO, velmi rychle se přibližovalo k letadlu. Pilot se spojil rádiem s dispečerem vojenského radaru a ptal se, jaké letadlo jde na přepad. Ale na obrazovce radaru nebylo nic. Když UFO přiletělo takřka na dotyk, pilot zatočil ostrou zatáčkou, ale nepomohlo to. Objekt vykonal ještě krkolomnější manévr a dostal se stíhačce za záda, držel se ve vzdálenosti asi 1,5 km. Pilot udělal ještě jeden manévr a svítící "něco" zůstalo. I když na nebi nebylo nic vidět, pilot pociťoval, že ho něco sleduje. Řekl navigátorovi: "Uvidíš, že se UFO vrátí." A nemýlil se. To samé nebo téměř takové UFO se znovu objevilo po pravé straně. Aby se pokusil odpoutat, pilot udělal takovou zatáčku, že mu málem oči vylezly. Přetížení při manévru dosáhlo 6,5 g. UFO s lehkostí opakovalo zatáčku a znovu byl za zády. Konec konců lehce předběhl Mirage a skryl se na nočním nebi. Ufologové konstatovali, že UFO udělalo takové manévry, že muselo prekročit zvukovou bariéru. Na zemi však nikdo nic neslyšel.
Obyčejné radary neviděly UFO, ale byly i výjimky. Jeden z takových případů byl 28.1.1994.
Linkové lietadlo A-300 společnosti AIR FRANCE uskutečnil cestu z Nice do Londýna. Na palubě bylo všechno jako obyčejně, pokud pilot neuviděl letící objekt. Pilot a další dva členové posádky si dobře zapamatovali čas 13:14 hod., když letadlo přelétalo nad městom Culomie. Náhle UFO, jež mělo tvar zvonu, před zraky pilotů změnil tvar na tmavě kaštanové vajíčko. Asi minutu provázel letadlo, ale náhle zmizel tak rychle, jak se objavil. Při zkoumání se zjistilo, že vojenský radar sledoval UFO asi 50 s. Přijatá data a svědectví posádky umožnilo spočítat, že průměr UFO byl asi 250 metrů.
Dvakrát svědkové pozorovali humanoidy ze vzdálenosti méně než 250 metrů.
29.8.1967 dvě děti - tehdy 13 letý chlapec a jeho 9 letá sestra pásly krávy. Náhle uviděly na druhé straně cesty čtyři malé bytosti - vzhledem to byli humanoidi vysoké asi 1 metr, oblečených do černých kombinéz. Nedaleko nich stála ohromná koule, částečně zakrytá ohradou. Jedna z bytostí něco sbírala a druhá držela v ruce jakýsi předmět odrážející sluneční paprsky. Humanoid pohyboval rukou, podle všeho dával znamení svým společníkům. Bytosti si všimli, že je děti uviděly a znepokojili se. Jedna z nich se vertikálně vznesla do vzduchu a ponořila se do koule otvorem na vrcholu. Přesto se dětem zdálo, že bytost přešla přímo přes těleso. Ještě dva humanoidé ho nasledovali. Čtvrtá bytost vzlétla, potom slétla opět k zemi, kde něco sebrala a znovu se vzniesla vzůru. V tom okamžiku koula začala vzlétat a čtvrtá bytost se vnořila dovnitř, když bylo UFO už vysoko nad zemí. Koule se pohybovala po spirále, ostře zazářila a odletěla. Vítr donesl k dětem silný zápach síry. Děti se vrátily domů se slzami v očích. Oči dětem slzely několik dní z neznámého důvodu. Otec sé obrátil na policii. Policie se dostavila na místo a taktéž cítila zápach síry. A tam, kde stála koula, objevili mělké otisky podpěr a uschlou trávu.
V roce 1978 bylo provedené druhotné zkoumání. Vědci se opět ptali už odrostlých dětí, jejich rodičů, lékařů a policistů, ale našli i svědky, kteří slyšeli nepochopitelné zvuky nebo viděli přelet UFO. Podle mínění expertů, obyvatelé vesnice se reálně setkali s nějakým záhadným korábem.

Hroby upírů (nejen v Čelákovicích!)

19. prosince 2007 v 12:50 | Míša |  Upíři
Nejen v Čelákovicích se našly hroby s mrtvými, které kdysi dávno lidé považovali za upíry. Naskýtá se otázky, bylo to oprávněné? Skutečně v nich zemřeli upíři? A odpověď? Možná ano, možná ne...
UHrob upíra v Žatci
V Masarykově ulici v Žatci byly v roce 1998 objeveny kosterní pozůstatky, s patrnými protivampyristickými zásahy. Nalezená lebka člověka byla nesouměrná, v hrobech se nalezly kovové opaskové přezky a hřeby, stejně jako v jiných hrobech upírů.

Protože část hrobů zasahovala pod soukromý pozemek, nebylo možno ve vykopávkách pokračovat.
Hroby upírů ve Vraclavi?
Při stavbě domu (květen 1998) byly ve Vraclavi nalezeny kosterní pozůstatky několika osob. K nálezu byli přivolaní policisté a soudní znalec, aby zjistili, zda kostry nejsou mladší 50 let a tedy že se nejedná o vraždu.

Soudní znalec však zjistil, že kostry jsou mnohem starší a při ohledání archeoložkou bylo majiteli pozemku povoleno pokračovat ve stavbě domu. Ukázalo se, že šlo celkem o kosterní pozůstatky 11 osob, z toho 3 kostry vykazovaly charakteristické znaky odlišného pohřbu, provedeného podle tradičního rituálu používaného proti vampýrům.

Dva z mrtvých byli pochováni čelem dolů, třetí osoba měla useknutou, asymetricky položenou hlavu a do levé části hrudníku - do srdce - byl vražen dřevěný kolík.

Původně se předpokládalo, že místo je pohřebištěm francouzských vojáků z napoleonských válek, později se ukázalo, že toto pohřebiště je vedle. Hroby s vampýrskými zásahy bylo datováno podle ozdob do 11. století n. l. Mrtví zřejmě pocházeli z blízkého slovanského hradiště Vršovců.
Upíři ze zrušeného hřbitova
Koncem července 2000 se při výkopu kanalizace v Plešivecké ulici našly pozůstatky dávných hrobů. Na tomto místě byl až do 70. let 17. století hřbitov.

Nalezené hroby však nesly známky tzv. protivampyrských zásahů - mrtví leželi v ose sever - jih (tedy nikoli východ západ, jak je obvyklé), jednomu z mrtvých byla posmrtně oddělena hlava a umístěna mezi kolena, ruce měl svázány růžencem, jiný měl zasypanou hlavu kamením a další měl kamením pokryté celé tělo.

Upír a mora ve středoevropské lidové slovesnosti 2

19. prosince 2007 v 12:49 | Míša |  Upíři
Upír a mora ve středoevropské lidové slovesnosti 2

Neobyčejně detailní a přesné popisy mory však poskytli středoevropští etnografové již v 19. století. Na tomto místě považujeme za vhodné se k těmto charakteristikám vrátit a po kritické revizi a porovnám dospět možná k méně suchopárným závěrům než byly ty, jež formuloval Wollman před více než osmdesáti lety.

Mora je obvykle, ale ne vždy, bytost ženského rodu. Je-li rodu mužského, říká se jí v českých zemích morous, v Polsku morus (Máchal 1891: 175) a mezi německy mluvícím obyvatelstvem Alp nebo Schrettel. Morou může být někdo od narození, někdo se jí stane zásahem jiné osoby. Zjevuje se v různých podobách, tlačí své oběti na prsou, až je zadusí, a to nejčastěji v noci, ale mnohdy i za dne (Kolberg 1882: 43). Mezi její oběti patří děti různého věku, dospělí i staří lidé.

V jihočeské vesnici Výheň se lidé na počátku minulého století domnívali, že mory jsou osoby s úplně plochýma nohama (Zítek 1906: 435). Tato představa byla rozšířena po celé střední Evropě až po rakouské Korutany. V jižních Cechách také věřili, že morou se stane dítě narozené na Tučný čtvrtek o půlnoci, je-li úplněk, anebo obecně v nevhodnou dobu (Skrzyška 1890: 109). (57) Tyto děti měly mít již v okamžiku narození dva zoubky, dále měly mít srostlé obočí (Košťál 1891: 273), "husté jak sametová šnůrečka a černé jak noc, a vlásky jako len" (Zítek 1906: 435).SBKdo se odváží pohlédnout na takové dítě, je uhranut a duše mory ho časem zadusí. Dotyčný člověk začne blednout a hubnout, i když třeba jí a pije nestřídmě (Kolberg 1884: 99), až je nakonec vyzáblý "jako požatý klas" (Zítek 1906: 435). V kraji kolem polského Krakova se domnívali, že když se v rodině narodí sedm dcer, jedna z nich určitě bude mora (Kolberg 1874: 68).

Morou nebo morousem se mohlo také stát dítě, jež matka napřed odstavila a pak začala opět kojit (Vísek 1902: 277)." Ve východních Cechách rovněž radili matce, aby znovu nekojila, pokud se vzdálila z domu déle než na den, protože dítěti údajně hrozilo, že se z něj stane náměsíčník nebo dokonce morous. V Srbsku se zase tradovalo, že pokud by baba po porodu nespálila zbytky plodové blány, tj. "košilky", s níž se dítě narodilo, novorozené děvče by se v budoucnu proměnilo v moru (srv. Košťál 1891: 274).

Matka mohla být příčinou proměny vlastního dítěte v moru také tehdy, když nevstoupila do kostela, jak se sluší a patří, nebo když do něj vešla ještě před příchodem kněze (Pájek 1884: 106), anebo když se rozhlížela kolem sebe ve chvíli, kdy se přiblížila k oltáři (Slabá 1908: 455). Riskovala rovněž, že bude matkou mory, jestliže během šestinedělí vyšla ze svého pokoje ve chvíli, kdy zvonily zvony na Velký pátek (Bouchal 1906: 167).

Zvláštní pozornost se věnovala křtu. Matka nesměla nést nepokřtěné dítě dovnitř kostela (Zíbrt 1889: 212; Košťál 1891: 274). Jistou opatrnost poblíž posvátných míst musel dodržovat i kmotr dítěte (Zítek 1906: 436). Mohl totiž způsobit jeho proměnu v moru, kdyby během křtu ve formuli "chci víru" místo slova iviara (polsky "víra") vyslovil slovo mářa, což je jedna z polských variant mory.

V Polsku však byla známa možnost nápravy pro ty, kteří se nevědomky dopustili chyby a vzápětí si to uvědomili. Např. v Mazovsku se v případě nesprávného průběhu křtu dítě pokřtilo znovu jiným jménem, aby se vyloučila jeho proměna ve zmaru (Tbppen 1892: 179).
Sloveso mořit vyjadřovalo všechny ničemné skutky, jichž byla mora schopna (viz též Machek 1997: 382). Nejčastějším z nich byl tlak na prsou oběti. Mora vnikala do světnice obvykle klíčovou dírkou. Napřed nechala oběť upadnout do hlubokého a příjemného spánku, potom ji ale začala trápit stavy úzkosti a tísné - můrami -a tlačila ji na prsou "jako kdyby na nich ležel mlýnský kámen" (Košťál 1891: 274n.). Postižený nemohl nijak reagovat, ani křičet. Jedině pohybem palce pravé ruky mohl postupně znovu nabýt vědomí.60 Někdy mora sála krev z bradavky nebo levé paže oběti, která v tomto případě, pokud nepodstoupila léčbu, zemřela a sama se zakrátko proměnila v moru. Ve Výhni si povšimli, že mora si vzala na mušku jedno malé dítě, neboť to se vždy ráno probudilo se zduřelými bradavkami (Zítek 1906: 436).61

Podobně jako vždy, když hrozilo napadení upírem, se i v těchto případech doporučovalo potřít si prsa česnekem. Jiným způsobem obrany bylo položit zrcadlo na hruď předpokládané oběti, anebo ji uložit k spánku s noční košilí oblečenou předkem dozadu (ibíd.).62 Také pro toho, kdo v noci nebyl na lůžku, nýbrž na cestě, se v českých zemích doporučovalo, aby si šaty oblékl předkem dozadu a spletl tím moru, která by chtěla pocestného obtěžovat (Houška 1856: 59). Ještě dnes mnozí lidé v českých zemích a na Slovensku posunou pantofle jinak, než byly ve chvíli, kdy se ukládali do postele; dnes už se ovšem vytratilo z povědomí, že šlo o prostředek ke zmatení mory. Ostatně i ethnografická literatura předkládá rady, jak se uložit k spánku tak, aby se člověk vyhnul případnému přepadení morou. V poznaňském kraji se doporučovalo spát buď na levém nebo na pravém boku, podle místního zvyku, a s rukama zkříženýma na hrudi; v Mazovsku místo toho radili spát na břiše (srv. Kolberg 1882: 43-44; Tóppen 1892: 177). Někdy se také měnilo umístění postele nebo se přestěhoval veškerý nábytek v pokoji, aby zlá bytost byla uvedena v omyl Qohn 1900: 125).

V těch krajích, kde lidé věřili, že smrt a současně proměna v moru nastane při deváté návštěvě zlovolného stvoření, se mohla oběť uchránit před pronásledováním tím, že ukázala moře svatou relikvii a vyzvala ji k cestě na hřbitov. Tam potom bylo třeba nařídit moře ve jménu božím, aby šla pryč, a to tolikrát, kolikrát předtím na oběť zaútočila (Košťál 1891: 274). Jeden z informátorů popsal moru tak, že pro Wollmana by to byl spíše revenant, protože mora, o níž mluvil, se podobala jeho mrtvému sousedovi, ovšem s dodatkem, že oči té bytosti se hrozivě leskly (viz Grohnman 1863: 209).
Mora mohla také sát krev své oběti tak, že jí jazykem probodla krk (Kolberg 1882: 39), anebo ji stejným způsobem mohla i udusit (Černý 1898: 416).

Obvyklou podobou mory, rozšířenou zejména v Polsku, je zjev mladé půvabné dívky. Mora však svého těla nijak nevyužívá, naopak je v nočních hodinách opouští. V nejstarších zprávách" ta "věc" (srv. Wollman 1920a: 15), která vychází ven z těla, není jasně definována, zatímco informátoři z 19. sioletí ji popisují v nejrozličnějších podobách. V Cechách se objevuje ve světnicích obětí nejčastěji jako stéblo slámy, chlup, bílý nebo protáhlý stín, anebo bílá kočka. V Lužici nabývá podoby stínu, chlupu, stébla slámy, kosti, kovářského měchu, kocoura, hada nebo bílé myši. V Polsku se zjevuje jako stéblo slámy, moucha, myš, had, kocour, štěně nebo kolo od vozu. V Srbsku může vypadat jako bílý chlup, motýl, bílá kobyla, moucha nebo jiný hmyz či menší zvíře /4. Často se také objevuje v podobě žáby nebo ropuchy (viz Volf Kňazolúcky 1899: 142). Naproti tomu slezský Alp se může zjevit také jako šedivý trpaslík, zatímco tyrolská Trude vypadá jako obryně, která však může po libosti pronikat nejmenšími otvory do domu oběti, nejčastěji klíčovou dírkou. Trude v Korutanech má zase podobu vyzáblé stařeny s plochýma nohama a krhavýma očima (srv. Wollman 1920a: 15n.; 1920b: ln.).

Zvláštním druhem mory je ta, jež se morou stane "z lásky", tj. dívka, která prožila velké milostné zklamání. Mezi Slovany byl tento typ mory zaznamenán u Lužických Srbů a u Čechů, není však vyloučeno, že mohl existovat i v jiných zemích. V případě těchto "mor z lásky" byly léčebné prostředky mírnější: někdy stačilo nešťastnici pořádné naplácat, a její neblahé schopnosti byly pryč (Černý 1898: 414).

Přes typicky upírské vlastnosti mory se již v 19. století v lidových pověrách tyto dvě bytosti velmi často odlišují, např. tehdy, když se říká, že upír chrání lidi se srostlým obočím (Košťál 1891: 273) nebo mory a morouse.

Stejně jako upír mohla mora přepadat zvířata, avšak v tomto případě živé tělo mory bylo rovněž zvířecí (viz Košťál 1891: 276). Specifičtější byla její schopnost napadat rostliny, a zvláště stromy. Touto vlastností byly vybaveny děti, které se narodily se zuby a jímž se do úst vložil kousek dřeva ještě před matčiným prsem. Na Moravě se věřilo, že díky tomuto zákroku mora nechá na pokoji aspoň lidské bytosti (Kulda 1875: 265).

Mora zřejmě neměla sílu na to, aby prorazila dveře. Podle pověstí se protahovala škvírami, a tak se dostávala až k lůžku oběti. To však ještě neznamenalo, že má vyhráno. Kromě výše uvedených způsobů ochrany před morou byl za nejúčinnější prostředek považován symbol pentagramu, tj. obrazec v tvaru pěticípé hvězdy, lidově nazývaný "můří noha" (Zítek 1906: 436)."5 Dokonce i Komenský znal jeho účinky, a proto radil matkám dát dětem do ruky kousek křídy, aby ho mohly namalovat, kam budou chtít (Zíbrt 1911: 373). Působnost pentagramu se však vytratila, pokud nebyl nakreslen jedním tahem, a naopak se posílila, pokud ho mora zahlédla až na poslední chvíli (Zítek 1906: 436).tí6Ani v tomto případě není na místě se domnívat, že by apotropaickou funkci pentagramu ještě v 19. století znaly jen tzv. "slovanské národy". V tomto období je totiž přesvědčivě doložena i v jiných oblastech střední Evropy.67Jiný velice účinný prostředek ochrany před morou spočíval v tom, že se tělo a lůžkoviny pokropily svěcenou vodou. Avšak např. v Krkonoších během tříkrálového večera dávali přednost namalování tří pentagramů před omýváním svěcenou vodou (Košťál 1891: 280).

Dalšími vhodnými předměty poskytujícími ochranu před morami byly hadrové panenky, sekyrky a násady smetáku, položené nejčastěji pod postel (Černý 1898: 420). Násady smetáku nebo tlouky na prádlo a jiné předměty podobného tvaru se mohly také položit pod polštář (Ulanowska 1887: 99), zatímco v některých případech se dávala přednost březové větvičce (Košťál 1891: 279).
Podle : Maiello, Giuseppe: Vampýrismus v kulturních dějinách Evropy. Nakl. Lidové noviny, Praha, 2004

Řádí ve Štichově UFO?

16. prosince 2007 v 13:13 | Míša |  UFO

Řádí ve Štichově UFO?

14.7.2007 9:51
ŠTICHOV - Co se to ve Štíchově děje? Za posledních osm let se zde objevil již třetí zajímavý případ nevysvětlitelného jevu a všichni opět spekulují: Navštívili nás mimozemšťané? Nejčerstvějším je případ Václava Kaase. Na jeho zahradě se asi před měsícem objevil pravidelný kruh v trávě a Kaas si navíc vzpomíná, že večer před objevením zajímavého úkazu spatřil na zahradě svého domku zvláštní červené světlo. "Díval jsem se v obývacím pokoji na televizi a najednou jsem viděl červené světlo, které se pohybovalo nahoru a dolů a potom náhle zmizelo," vysvětluje starý pán a pokračuje: "Nepřikládal jsem tomu žádnou pozornost, ale když jsem ráno vyšel ven, nestačil jsem se divit. Přímo před vchodem do naší stodoly byl v trávě vypálený kruh."
Kolečko o průměru jednoho metru nemizelo a nyní navíc začaly přímo po jeho obvodu růst malé houbičky. To už se zdálo panu Kaasovi divné a tak na něj upozornil. "Jsem si naprosto jistý, že na místě nic nestálo," ujišťuje.
Případ není ojedinělý
Ve vesnici to ovšem není jediný případ. Před osmi lety spatřil podivná světla na obzoru Václav Bubla. "Na obloze byla vidět měnící se světla. Nevěděli jsme co to je, ale později jsme zjistili, že byla někde techno party a tak si myslíme, že to mohlo být od toho," vysvětluje si zvláštní přízrak pan Bubla.
Další zajímavý úkaz spatřila před pěti lety na zahradě u svého domu i Helena Laštovková. "Jezdíme sem na chalupu a když jsme jednou přijeli, tak nás hned děda volal, ať se jdeme podívat, že tady bylo asi ufo. Já tomu nevěřím, ale na zemi byl skutečně vidět pravidelný kruh tmavé trávy o průměru jeden a půl až dva metry. Téměř tři roky trvalo, než úkaz úplně zmizel," vzpomíná Laštovková a dále dodává, že s ufem si to dohromady spojila až nyní, když se dozvěděla o zajímavém úkazu svého souseda.
Jedná se tedy skutečně o návštěvníky z vesmíru nebo jen o shodu náhod?
Kriystýna Bublová
E-mail na autora článku: jmeno.prijmeni@denik.c z (jmeno.prijmeni = jméno a příjmení autora článku)

Fenomén Ufo a historické obrazy

16. prosince 2007 v 12:31 | Míša |  UFO
Fenomén Ufo a historické obrazy
Jak se zdá za fenoménem UFOs nemusíme chodit daleko. Stačí se jen pozorně dívat kolem sebe. Příkladem toho mohou být historické památky, především obrazy. Je až neuvěřitelné zjišťovat v jaké intenzitě se charakteristický útvar tzv. "létajícího talíře" objevovat na těchto památkách. Rozhodl jsem se proto ukázat jen několik reprodukcí především z Evropského regionu, které zajímavým způsobem dokreslují skutečnou podstatu věci. S tímto zjištění, si myslím, by nebylo zase až tak od věci zkusit se hlouběji zaměřit na středověké malířské dědictví v našem Českém a Moravském regionu.A kdo ví, možná bychom byli velmi příjemně překvapeni.
obr. č. 1
Obrázek vedený od č. 1 je tapisérie, která byla vytvořena v roce 1330 a vypovídá o životě Marie. V současné době je toto dílo umístěné ve Francii, chrám Notre Dame.
obr. č2
Tapiserie pod č. 2 byla vytvořena ve 14 století a také znázorňuje historický výjev ze života Marie. Můžeme jí nalézt také ve Francii a to v bazilice města Beaume.
obr. 3
A zde vidíme zajímavý obraz od malíře Paola Ucelliho ( 1396 - 1475) "Lu Teibede". Vlevo vidíme obraz v globální velikosti s výřezem části, která nás ovšem velmi zajímá. Vpravo potom máme pohled na zvětšený výřez kde můžeme vidět překrásný tvar "létajícího talířku" v načervenalé podobě v blízkosti Ježíše.
obr. 4
Na obr. č. 5 vidíme velmi zajímavý obraz, který namaloval v roce 1496 malíř Carla Crivelli. Zřetelně je na obloze patrný kruhovitý objekt se září na svém spodku. Velmi podivuhodný je také paprsek, který malým okenním průzorem svítí do místnosti na ženu, která zřejmě čte nějakou knihu. Připomeňme pouze, že právě ostrý paprsek jakéhosi blíže nespecifikovatelného světla, který svítí z podivných objektů na obloze je charakteristický pro problematiku "abductee" čili tzv. "únosů". Tento obraz se jmenuje "Announciation" a můžeme ho vidět v Londýnské národní Galerii.
obr.5
Tento obraz se jmenuje "Madona se svatým Giovannio". Byl namalován v 15 století prostřednictvím Domenica Ghirlandino a můžete ho nalézt v Italském Palazzo Vecchio. Nad pravým ramenem Marie je velmi dobře vidět objekt ve tvaru disku, který je zvýrazněn bílým kroužkem.
obr. 6
A zde máme patrný výřez toho samého obrázku, kde je zvětšená sekce obrazu v místě nad pravým ramenem Marie. Pochopitelně zde můžeme vidět v detailu podivný objekt na obloze s jakýmisi rozsvícenými světly po stranách. Detaily objektu jsou neuvěřitelné uvědomíme-li si, že obraz byl namalován v hlubokém, středověku. Ale co je skutečně unikátní, je obraz člověka se psem. Všimněme si - oba hledí vzhůru k obloze k objektu. A co víc, postava člověka si cloní oči, jako kdyby byl oslepován právě tím světlem vycházejícím z boku letícího tělesa !
obr. 7
Toto je umělecké dílo malíře Aert de Geldera a nazývá se "Křest Krista". Obraz byl namalován v roce 1790 a je umístěn ve Fitzwilliam Museum Cambridge. Na obrázku je pěkně vidět jak diskovitý objekt na obloze vyzařuje svazek paprsků na Jana Novokřtěnce a Ježíše.

Takže až někdy půjdete u nás navštívit nějaké to museum, zámek či hrad vzpomeňte si na tento příspěvek a mějte "oči na šťopkách" možná, že objevíte také zajímavý kousek nejen na obrazech.
Napsal Jaroslav Chvátal

UFO - nezodpovězené otazníky 14

16. prosince 2007 v 12:30 | Míša |  UFO
Budete-li mít milý čtenáři, dost trpělivosti, seznámíte se s desítkami podivných případů, podobných tomu, který jsem právě popsal. V podobných situacích vystupuje do popředí psychologický stav účastníka blízkého setkání s UFO, lhostejnost, polomrákotný stav, vynechávání paměti, neschopnost přesně si vzpomenout, co se udalo. Tyto detaily jsou velmi zajímavé a charakteristické: kontaktovaní si často neuvědomují, jak dlouho ve skutečnosti kontakt trval a co se doopravdy dělo v tom časovém úseku, na nějž se vůbec nepamatují. Nezřídka si v hypnotickém stavu vzpomenou, jak byli v UFO podrobeni zkoumání typu lékařské prohlídky. Podrobněji si o tom povíme v kapitole "Ztracený čas", materiálu pro takové téma je naštěstí dostačující množství.
Tak třeba případ kolchozníka Grigorije Vasiljeviče z Kirovogradské oblasti.
Vyšel z domu kvůli čemusi v hospodářství a za brankou usedlosti spatřil konstrukci stříbřité barvy a vedle ní lidi ve volném oděvu tmavých odstínů. Představili se jako mimozemšťané a navrhli mu, aby s nimi letěl na jejich planetu. Pětašedesátiletý kolchozník souhlasil, ale s podmínkou, že se určitě vrátí. Pamatuje si, že let trval krátce, že se jej na něco vyptávali, byl v jakési vesnici se špičatými střechami. A ještě otázku jednoho pilota k druhému:
- Mažem všechno?
Následovala odpověď:
- Ne, něco ponecháme ...
V tom čase zahájilo znepokojené příbuzenstvo po Grigoriji Vasiljeviči pátrání. Obešli všechny sousedy, ohlásili zmizení na milici. Uběhlo pět dnů. Manželka zmizelého, Věra Ivanovna již nedoufala, že hospodáře ještě uvidí. Vtom jako by ji něco ťuklo. Vyšla za branku a nevěří svým očím: Grigorij Vasiljevič stojí před brankou, poklekl si na jedno koleno. Prší a on je suchý, jen na koleně má stopy od bláta...
Ano, jedná-li se o projevy fenoménu UFO, je třeba se předem připravit na ty nejneočekávanější zvraty. Tady je jeden naprosto fantasticky znějící příběh o zázračném vyléčení člověka obyvatelem "desátého rozměru".
Šestatřicetileté obyvatelce Krasnopěrekopska na Krymu nezbývalo než doufat právě v zázrak: ze stavu klinické smrti ji zachránili v kardiologickém centru v Simferopolu, operace srdce proběhla v Kyjevě. Ludmila Petrovna byla několik let ochrnutá, vážila 31-33 kg, den ze dne jí bylo hůř a hůř. Ležela na samostatném nemocničním pokoji a už si přála, aby všechno co nejrychleji skončilo. Sestry k ní chodily zřídka a bez jejich pomoci se nemohla obrátit ani na bok. Nemohla spát a prášky na spaní jí nedávali... Pak přišel 10. duben 1989. V nemocničním pokoji jako by povíval vánek, přestože okno i dveře byly zavřené. Vánek zesílil a umírající náhle cosi oslnilo.
Ludmila Petrovna spatřila člověka v bílém oděvu. Z jeho očí vyzařovalo světlo. Žena se zeptala.
- Kdo jste a odkud?
Odpověď zněla:
- Jsme z desátého rozměru. Neboj se, budeš chodit.
Po těch slovech se všechno rozplynulo jako v mlze, ubohá žena si pomyslela, že přichází o rozum. Ráno k ní zašla sousedka z jiného pokoje a velmi se ulekla jejího vzezření. Zavolali manžela. Vzal manželku za ruku a tu si všiml, že po jejím těle začaly běhat bílé a červené ohýnky. Ludmila Petrovna pocítila neuvěřitelný příliv sil. Cosi ji vymrštilo, posadila se na posteli a při tom uslyšela jasný hlas:
- Vstaň a jdi, teď nebo nikdy!
Ludmila Petrovna vstala, udělala krok, druhý a nyní krásně chodí!
Nebudeme si nyní klást otázku, co je to desátý rozměr a jaký vliv na náš život mohou mít jeho obyvatelé, k tomu problému se vrátíme později. Důležité je podtrhnout, že případ Ludmily Petrovny není ojedinělý. Při tom, že se tak velmi nesnadno vtěsnává do rámce běžného vědomí, má toto zázračné vyléčení, a jinak to nazvat nelze, své analogie.
V květnu 1990 mne vedení brazilského střediska pro studium jevů mimozemského původu pozvalo do Rio de Janeira na svůj pravidelný kongres, abych tam přednesl přednášku o výzkumu UFO v SSSR. Na kongresu jsem se seznámil s americkým profesorem Normanem Donem.
Do Rio de Janeira přiletěl z jakéhosi zapadlého místa v Brazílii, kde zkoumal více než překvapivý jev. Představte si: existuje jistý léčitel, který ve svém nikterak sterilním obydlí klade nemocného na obyčejný dřevěný stůl a... řeže mu údy elektrickou pilou! O nějaké narkóze nemůže být ani řeči, snad jen že pila není rezavá. Ruce léčitele nejsou právě nejčistší, řečeno velmi delikátně, on na to však nedbá, vsouvá dlaň do rány, odděluje nemocné tkáně a jehlou zašívá ránu usmívajícímu se pacientovi, který je při plném vědomí. Šev se po týdnu zhojí.
- Představte si, mnohokrát jsem ty operace pozoroval, natočil jsem několik videokazet! To, co jsem pozoroval, není ani hypnóza, ani trik, to je ta nejneuvěřitelnější skutečnost s níž jsem se kdy setkal! - vyprávěl mi vzrušeně profesor, jako by znovu prožíval to, co viděl.
A všechno začalo "zjevením", v podobě jakési zářivé bytosti, kterou asi před čtyřiceti lety spatřil budoucí kouzelník, tehdy ještě chlapec. "Přijde čas a ty budeš léčit lidi," - řekla dítěti. Uplynulo asi dvacet let, když jednou matka v té době již mladého muže onemocněla a byla už na prahu smrti. Tehdy se opět objevila ona zářící bytost: "Přišel čas, dej se do léčení lidí." Chlapec vyléčil matku a od té doby nikomu neodmítá pomoc. Tvrdí, že "bytost doslova utkaná ze světla" jej naučila "otevírat kanály" kosmické energie proudící okolo domu, v důsledku čehož vzniká uvnitř absolutně sterilní prostředí a navíc odpadá nutnost anestezie...
Fenomén UFO a s ním spojené projevy neznámého intelektu nás ještě nejednou ohromí svou nepostižitelností, ještě nejednou obnaží omezenost našich poznatků a neschopnost současné vědy pochopit je a objasnit. Cesta k Vědecké pravdě začíná shromažďováním faktů, jejich tříděním, zobecněním, objasněním. Fakta a jenom fakta tvoří základ jakékoliv pracovní hypotézy rodící se jako výsledek mravenčí práce vědce. V této knize se čtenář seznámí s okolnostmi a událostmi, které přesahují rámec každodenního vědomí, a proto se mnohým zdají být buď výmyslem nebo chybným pozorováním nebo neuvěřitelně nafouknutými pověstmi. Jak jinak posuzovat např. momentální zmizení UFO z místa přistání nebo ze zorného pole pozorovatele?
Kandidát kterékoliv exaktní vědy řekne, že podle přírodních zákonů to není možné. Přesněji řečeno: podle nám známých přírodních zákonů. Nebudeme přece tvrdit, že jsme již poznali poslední ze základních zákonů bytí?!
Vzpomeňme: už naši dědové pamatují, že uznávaní mužové vědy světového jména tvrdili, s odvoláním na tytéž přírodní zákony, že let mechanismu těžšího než vzduch není možný. Letadlo ruského vynálezce Možajského škrtlo zdánlivě bezchybné matematické výpočty vážených vědců. Tak proč nepřipustit, že kdesi v hlubině světů a prostorů vynalezl nějaký "mimozemský Možajský" okamžitě se přemisťující aparát, jenž dle našich představ nemá absolutně žádné právo na existenci?
Proto se domnívám, že prvotním úkolem vědce je právě shromažďování faktů, vytvoření jakési pokladnice neuvěřitelných skutečností, které se odehrávají ve světě kolem nás, leckdy před očima desítek překvapených svědků. Zvu čtenáře své knihy ke společnému "vyšetřování případu UFO". Seznámíte se s desítkami překvapivých příběhů, dočtete se o dobrodružství lidí, kteří navštívili UFO, strávíte noc v Soutěsce strachu na Pamíru, navštívíte místa přistání "létajících talířů" v okolí Moskvy. Na základě dokumentů, které jsem získal od amerických vědců, se pokusíme společně nahlédnout do supertajných trezorů vlády USA, která podle názoru řady ufologů skrývá před veřejností pravdu o svých kontaktech s piloty UFO…
Po provedení analýzy rozsáhlého faktografického materiálu nashromážděného téměř za 20 let studia UFO, jsem dospěl k závěru, že nás, pozemšťany, sleduje jakýsi nám neznámý Rozum. Možná, že jeho nositelé přilétají na Zemi z jiných vesmírných světů. Ovšem nelze vyloučit ani pravděpodobnost, že "mimozemšťané" žijí velmi blízko v jakémsi "paralelním" prostoru. Nevybízím vás, abyste věřili bez výjimky všemu, o čem se v mé knize dočtete. Nechť vás přiměje k zamyšlení nad nepřebernou pokladnicí Tajemství, jimiž je naplněna nevyčerpatelná Příroda kolem nás, nad místem "a morálním profilem Člověka v přísné hierarchii věta. Právě s tímto cílem jsem svou knihu psal.
Ukázky z knihy Bulandzev, Sergej: "Vyšetřování případu UFO", Moskva, 1991

UFO - nezodpovězené otazníky 13

15. prosince 2007 v 13:06 | Míša |  UFO
Podobný případ líčil čtenářům list "Sovětskaja Baškirija". Gali Faizov bydlí ve vesnici Julamanovó, pracuje jako hlídač sektoru etylénovodu Nižněkamské petrochemické správy. 13. února mu sdělili, že na jeho úseku "poskakují" přístroje. G. Faizov si vzal nástroje a odebral se na stanici. Následoval jej pes.
Na stanici, sotva otočil klíčem v zámku přitiskla jej jakási síla na dveře. Chlapec se jen s obtížemi ohlédl. Mířily na něj rozsvícené reflektory jakéhosi objektu vzdáleného asi kilometr. Dva reflektory na okrajích přední části "lodi" vydávaly modré světlo s bílými svítícími tečkami po celé délce paprsku. Reflektory pracovaly jako "oči" mohly se obracet po orbitě. Další reflektor byl uprostřed. Vydával modrofialově světlo, ale nepohyboval se.
"Loď" opsala kruh, vzdálila se od pozorovatele, znehybněla nad zemí a několik reflektorů začalo "ozařovat" povrch. Pak světla pohasla, "loď" v mžiku změnila výšku a vypustila jeden po druhém dva fialové paprsky.
G. Faizovovi blesklo hlavou pokusit se zaujmout pozornost objektu. Pootevřel dveře stanice, odkud se rozlilo světlo elektrického osvětlení. Na "lodi" okamžitě zareagovali: oba otáčející se reflektory začaly hledat cíl a koridorem vytvořeným jejich paprsky vypustil prostřední reflektor pulsující fialový paprsek. Centrální reflektor sloužil jako jakési světelné dělo. Právě jeho paprsky údajně přitiskly chlapce ke dveřím.
V určitém okamžiku se paprsek dotkl elektrického vedení. Rozlehl se nepříjemný pronikavý hvizd a transformátor nacházející se v bezprostřední blízkosti zaduněl jako traktor. V potrubí byl zaregistrován téměř dvojnásobný pokles tlaku. Zajímavé je, že pes utekl na samém začátku, ačkoliv se nikdy předtím nestalo, že by pána opustil.
Když se UFO vzdálilo směrem k Orenburskému traktu, G. Faizov vykročil k domovu. Sotva vstoupil na cestičku, shora na něj dopadly dva zkřížené paprsky. Plynule byl vyzdvižen do výše, nohy se natáhly a poté cítil, jak jej cosi tiskne k zemi, jako by jej to chtělo přilepit. V duchu si řekl: "Jsi silný chlap, Gali, vstávej". Předtím se zabýval studiem biopolí člověka, učil se ovládat své tělo. S obtížemi se mu podařilo zvednout hlavu: přímo nad ním visela "loď". Její šíře byla asi 2-3 metry, délka kolem 10 metrů. S vypětím posledních sil se Gali posadil. Byl omráčen... Když otevřel oči, "loď" byla pryč. Vstal, udělal krok a tu jej obklopila hustá bílá mlha a on ztratil orientaci. Na jeho volání přiběhl pes a vyvedl pána z mlhy. Další čtyři dny se G. Faizov vyrovnával s nepochopitelným stavem, v němž se ocitl...
Co se tedy přihodilo v Semipalatinsku a baškirské vesnici Julamanovo? O své názory se se čtenáři "Anomaliji" podělila doktorka lékařských věd Julija Koreckaja:
"Citlivost lidí vůči silovým polím se pohybuje ve velmi široké škále od neutrálního vjemu do vzniku svalových křečí nebo úplného uvolnění svalů. To vše je velmi těsně spojeno s psychofyzickými typy lidí a s rozpoložením, v němž se nacházejí před konkrétní situací. Například, v případě Faizova si nelze nepovšimnout, že se předtím vážně zabýval biopolem.
Domnívám se, že pro objektivní hodnocení případů blízkých setkání s jevy, které jsou souhrnně nazývány UFO, je nezbytné důkladné lékařsko-biologické sledování specifických vlastností svědků, testování, statistické srovnání jejich výsledků s ukazateli jiných skupin lidí. Samozřejmě ne proto, abychom dokázali vratkost "kontaktních incidentů", nýbrž kvůli přísně vědeckému přístupu ke , studiu jejich mechanizmů."
Kandidát fyzikálně-matematických věd Dmitrij Georgijevskij:
"Informace obsažená v těchto dvou zprávách je podle mého názoru velmi příznačná. Znovu potvrzuje důležitost zkoumání vlivu polí a možná i jejich podstaty. Paprsky vyslané z neidentifikovaného předmětu opravdu narušily funkce kontrolních přístrojů a způsobily zjevné změny v práci energetického zařízení. Elektromagnetické pole, jak známo, může zasáhnout i člověka (způsobit popáleninu, mrtvici atd.). Ale to hlavní je podle mého názoru v tomto: podstata hmoty, jak tvrdil už Platon, má jak materiální tak i idealistickou stránku. Počínaje XIX. stoletím na to přírodovědci začali zapomínat a nyní tu druhou stránku zcela ignorují. V důsledku toho byl vytvořen poměrně harmonický vědecký model výlučně "materiálních" polí. Jemné vzájemné vlivy, které jsou ve všech případech spojeny se subjektem, jsou zkoumány zjevně nedostatečně. Není vyloučeno, že ,energetické údery', ,přitlačování´ a ,otřesy' popisované svědky v uvedených zprávách je třeba považovat za projevy dosud neprozkoumaných vlastností hmoty."
Kandidát lékařských věd Juril Sergejev:
"Netroufám si diskutovat o tom, odkud se UFO, s nimiž se G. Faizov a S. Ďusembajev setkali, a jejichž oběťmi se stali, objevily. Nicméně lékařská stránka těchto případů je neobyčejně zajímavá. Vliv polí UFO na Faizova potvrzuje nejen výpadek funkce technických zařízení, nýbrž i psychogenní reakce charakteristické pro ozáření a reakce typu fobie (strachu) psa.
V souvislosti s případem S. Ďusembajeva mohu vedle dalších důležitých podrobností zvláště zdůraznit, že v lékařské praxi se často používá rychlé léčení poranění s pomocí stimulujícího účinku infračerveného laserového záření nebo magnetického pole. Bez něj trvá zhojení neroztříštěné zlomeniny dlouhých kostí (bez posuvu) řekněme kolem 6 týdnů při znehybnění (fixaci) končetin. S použitím záření je léčba podstatně rychlejší. V případě zlomeniny plochých kostí (např. klíční kosti) trvá léčení 4-6 týdnů. Avšak bez velmi silně stimulujícího vlivu je úplné vyléčení během jednoho týdne naprosto nemyslitelné.
Je rovněž známo, že magnetické pole nebo laserové zařízeni v určitých dávkách působí jako prostředek proti bolesti a vzniku otoku. Magnetické pole navíc normalizuje proudění krve, eliminuje cévní napětí a má fyzioterapeutické účinky. Takže zbytkové magnetické pole v místě kontaktu s UFO pravděpodobně eliminovalo bolest hlavy lékaře a neklid očitého svědka. Myslím si, že uvedená zpráva si zasluhuje velkou pozornost vědců zabývajících se výzkumem UFO."
"Anomalija", září 1990
Kontakty

Kontakty lidí s mimozemšťany jsou nejen ve středu pozornosti oficiálních výzkumů, ale vábí i ty, kdo mohou tyto neobvyklé jevy zprostředkovat veřejnosti - novináře a autory literatury faktu. Úryvkem z připravované knihy Sergeje Bulandzeva Vyšetřováni případů UFO náš výběr z nezodpovězených otazníků uzavíráme.

JSEM MIMOZEMŠŤANKA.
Mzija Levašoyová pronáší tu větu s takovým klidem jako by nehovořila o jiném světě, jiném vesmíru, jiném čase a prostoru nýbrž o čemsi zcela běžném. Řekněme o nedávném příjezdu do Moskvy ze sousední oblasti nebo nanejvýš z Kavkazu. Ostatně pravé Jam se Mzija narodila, na Kavkaze. Přesněji řečeno jak tvrdí tam přišlo na svět její fyzické tělo. Co se týče duchovní podstaty ta nevznikla na Zemi, je dílem vysoké kosmické hierarchie přebývající ve vzdálenosti pro pozemský intelekt nepostižitelné.
Na vlastní přání nebo na pokyn z kosmického nekonečna opouští Mzija fyzické tělo a putuje v tenké slupce ze světa do světa od hvězdy ke hvězdě, z galaxie do galaxie. Takovou výzvou bývá často volaní o pomoc a Mzija spěchá tam, kde temné živly vítězí nad silami dobra. Její fyzické tělo v té chvíli upadá do spánku a vrací se k aktivnímu životu až tehdy, kdy do něj znovu vstupuje duchovní podstata. Na Zemi byla Mzija poslána dobrými vládci vesmíru, aby chránila nás, pozemšťany, před temnými silami...
Během vyprávění na mne Mzija, oslnivě krásná jako mnohé dcery Kavkazu, trochu teskně hledí velikýma černýma očima tak velikýma, ze se zdá, že by se do nich vešel celý prostor mezi naší Zemi a její vzdálenou vlastí. Připadá mi, jako bych se do těch očí nořil a ve snaze zbavit se jejich téměř nadpozemské hypnotičnosti se pokouším postihnout slova mimozemšťanky...
Nemám odvahu soudit, zda Mzija Levašovová skutečně vystupuje z fyzického těla a létá vesmírem v tenké slupce. Troufám si však říci, že je to možné. Konečně, v době glasnosti a otevřenosti najde zvídavý čtenář v tomto směru mnoho duševní potravy jak u východních mudrců, tak u evropských filozofů. Stačí jen mít zájem o poznání, uskutečnit jej je nyní snadné.
Ano, časy se mění. Ještě nedávno by vesmírnou poutnici Mziju jednoduše strčili do cvokárny, aby nejitřila společenské vědomí povídačkami odvádějícími pracující masy od magistrálního pohybu vpřed ke světle budoucnosti. Dnes se musí stát skutečně převratná věc, aby pronikla na stránky novin a aspirovala na senzaci. Seznámíme se s některými takovými zprávami.
Obyvatel vesnice Krasnyje Stanki v Novgorodské oblasti Sergej Simonov uskutečnil na jaře roku 1990nlet na … neidentifikovaném létajícím předmětu (UFO). Bylo to tak :
Jednou k večeru se lesní dělník S. N. Simonov rozhodl vyjít si na procházku k potůčku za parní lázní. Prošel se. Podíval se na hodinky, bylo 18.15, a obrátil se k domovu. V tom uslyšel za zády hlas: "Mladíku!" Podivný hlas, tenký, pisklavý (takový podivný hlas ještě uslyšíme). Otočil se: asi čtyři metry od něj stojí muž vysoký téměř dva a půl metru. Světlé vlasy, obličej jakoby opálený. Od ušního lalůčku se po krku dolů hadovitě vine kabílek a mizí v kombinéze. Muž se zeptal:
- Nechcete letět s námi?
Sergej Nikolajevič se poněkud zalekl, ale odpověděl:
- Proč ne.
Šli společně po poli. Simonov si všiml, že nohy má onen muž větší, jedenapůl až dvakrát delší než on. Udělali všehovšudy pár kroků, když tu najednou jako by před nimi ze země vyrostl neobyčejný přístroj. Vysoký asi pět metrů, široký čtyři nebo o málo více, barva bílošedá. Okénka svítí blikavým nažloutlým světlem. A to vše je doprovázeno tichým zvukem "u-u-u".
Dveře se odklopily, objevily se dva schůdky. Vešli dovnitř. Ve velké místnosti bylo pět bytostí v černém, podle Simonova tři muži a dvě ženy. Host pozdravil, avšak nikdo si jej nevšiml, všichni se věnovali své práci. Pokračovali dále, do malého pokojíku tak metr a půl krát metr a půl. Křeslo, jakési přístroje, všechno bliká. Sergej Nikolajevič usedl do křesla u okénka, uviděl střechy domů ve vsi, svou parní lázeň. Náhle měl hrozný pocit: přestal kontrolovat své jednání, padla na něj jakási otupělost, zapomnění... a strach. S potížemi pronesl:
- Odpusťte, prosím, už musím domů. Muž odpověděl:
- Buďte klidný.
Poté aparát přistál asi půldruhého kilometru od místa prvního přistání. Simonov vyšel ven. Nohy se podlamují, sotva ho poslouchají, pociťuje slabost. Chtěl návštěvníkům poděkovat - buď jak buď, přece jen jej pustili živého!, otočil se, aby řekl děkuji, ale po nich už nebylo ani stopy. Zmizeli...

UFO - nezodpovězené otazníky 12

15. prosince 2007 v 13:05 | Míša |  UFO
NA OBRAZOVKÁCH RADARŮ
"Dispečeři stanoviště Podchod leteckého oddílu v Nalčiku pozorovali po dobu 23 minut na obrazovkách svých radarových zařízení (neidentifikovaný létající předmět (UFO). UFO viděla rovněž posádka vrtulníku Mi-2," - informoval 23. března 1990 své čtenáře list Izvěstija, Vedoucí letového provozu letiště v Nalčiku a dispečer sdělil dopisovateli listu, že UFO se objevilo na obrazovce radaru 7. března v 10.40. Všimli si jej proto, že značka meteorologických útvarů má nejasné obrysy a toto vypadalo jako značka letadla. UFO letělo nízko nad zemí rychlostí 160-200 km/hod. Zprvu se domnívali, že se jedná o vrtulník, avšak brzy zjistili, že v daném čtverci žádný vrtulník není a být nemůže. Mezitím vzlétl vrtulník Mi-2 k obvyklému tréninkovému letu. Další vývoj bylo vidět na obrazovkách radarů. Vrtulník se začal přibližovat k UFO. Když se vzdálenost mezi nimi snížila na 6 km, oba zmizely asi na 18-20 sekund z obrazovek, avšak rádiové spojení s vrtulníkem se ani na chvíli nepřerušilo. Pak se oba objekty opět objevily na radarech a posádka vrtulníku potvrdila, že cíl letí souběžně s nimi. Po chvíli změnil objekt kurs a zamířil přímo k vrtulníku, který se okamžitě obrátil a vracel se na základnu.
Tento létající předmět pozorovaly rovněž služby protiletecké obrany. Piloti Mi-2 popisují objekt jako silně svítící kouli o průměru přibližně tři metry.
Podobnou informaci jsme obdrželi z Uljanovska od dopisovatele TASSu Nikolaje Milova. Podle jeho slov byl záhadný objekt v podobě modrozelené koule větší než Měsíc zřetelně viditelný 6. dubna od 20.30 do 21 hodin na jižní obloze. Pozorovaly jej stovky obyvatel města, jejichž popis "příchozího" se v zásadě shoduje. Zajímavé je, že první signál o objevení UFO přišel z paluby letadla AN-26 na lince Kazaň-Uljanovsk. Poté pozorovaly objekt posádky asi deseti dalších letadel. Zde je svědectví letištního radiotechnika V. Mochnakova: "Nejprve jsem tajemný objekt zafixoval vizuálně a rozhodl jsem se ověřit si pozorování na radiolokátoru. Ten zřetelně signalizoval "cizorodou" značku. Zprvu byla bez pohybu, poté se prudce přemístila o pět stupňů na severovýchod a opět znehybněla. Pak zmizela, aniž zanechala na obrazovce jakékoliv stopy."
A ještě jedno svědectví. Jak sdělil listu "Rabočaja tribuna" náčelník hlavního štábu vojsk protiletecké obrany generál plukovník letectva I. Malcev, UFO pozorované v březnu v blízkosti města Pereslavi-Zalesskij, mělo podobu disku o průměru 100-200 metrů. Tento a další neidentifikované létající předměty se pohybovaly s tak neuvěřitelnou manévrovací schopností, že se zdálo, že zcela postrádají inerci: pohybovaly se rovnoběžně s obzorem i ve vertikální rovině, předváděly "hadovitý" let, tu visely nad zemí bez pohybu, jindy dva až třikrát překonávaly rychlost moderní stíhačky. Na obrazovkách radaru letadla a několik pozemních radiolokátoru byly pozorovány jako "značky" radiolokačního cíle.
Jaké objekty byly tedy pozorovány na obrazovkách civilních a vojenských radarů?
O odpověď na tuto otázku jsme požádali doktora technických věd Olega Kuzněcova:
"Samozřejmě, informace o pozorování neznámých objektů na obrazovkách radiolokátorů musejí u řady lidí vyvolat velký zájem. Je to správné, i když odborníci již dost dlouho vědí, že radary zachytí přibližně polovinu tzv. UFO. K objasnění celé třídy podobných případů je dokonce zaveden termín "anděl-echo". Odůvodnit stejným způsobem radiovizuální pozorování je už složitější. Problém má rozhodně velký význam pro protivzdušnou obranu. Avšak chtěl bych podtrhnout toto:
Takové případy ukazují fakta vlivu na naše radary. Lze odpovědět na otázku o podstatě UFO, opíráme-li se o ně? To je velmi sporné. Domnívám se, že není ani tak důležité, odkud se UFO objevují, zda přilétají z jiné planety, nebo k nám pronikají z paralelních prostor. Důležité je něco jiného: převyšují-li "jejich" intelektuální nebo jiné možnosti naše (například, jsou-li schopni snadno potlačit radiové záření jsou naše pokusy pochopit jejich podstatu, vycházejíce ze svých vlastních velmi omezených pozic, metodickým omylem. Nelze pochopit, jak se ladí barevný televizor, pokud nebyl ještě vynalezen rozhlasový přijímač. To za prvé. Za druhé: z jakéhosi důvodu se domníváme," že, jestliže "oni" nás předstihli ve svých možnostech, zároveň výrazně pokročili v morálně - etické sféře, a proto jsou jakoby povinni chovat se k nám otevřeně a kladně. Ale pozemské dějiny svědčí právě o opaku: vědeckotechnický rozvoj není totožný s duchovním. A pokud "oni" šli jinou než technokratickou cestou, nebudeme sto pochopit motivy jejich jednání, to za třetí.
Nemáme důkazy k popření existence UFO. "Věřím-li", či "nevěřím", to není soustava vědeckých důkazů. Proto stručně řečeno, jsme prostě nuceni zkoumat a třídit tyto jevy, avšak zkoumat je komplexně.
NA ZEMI
"V.pátek, 23. března, v devět hodin a pět minut zůstal nad loukou situovanou v Jychvinské části Kochtla-Jarve bez pohybu viset asi ve výšce 100 metrů elipsovitý předmět," - oznámil kanceláři agentury ETA J. Pavlov. - "Po obvodu zářily žluté jasně přeskakující plamínky. Hluk motorů nebylo slyšet. Poté se objekt začal snášet a přistál. Zůstal na místě přibližně tři minuty. Můj syn a děti ze sousedství, chlapci kolem šestnácti let, sedli na kola a jeli se podívat blíže. Chopil jsem se dalekohledu a začal si předmět prohlížet asi tak ze vzdálenosti 150 metrů. Viděl jsem dobře. Talíř měl v průměru asi 15 m a byl vysoký tak 3-4 metry, Děti byly od něho asi padesát metrů, když se náhle vznesl a v okamžiku zmizel za lesem směrem na Leningrad. Jev pozorovalo deset dětí a čtyři dospělí z našeho domu."
K vyprávění dodáme, že UFO přistálo vedle vysokonapěťové transformační stanice a elektrického vedení." Neméně zajímavá informace přišla kanály TASSu z Voroněže: "V čerstvě zorané zelinářské zahradě obyvatelky vesnice Kostěnky J. Fokinové se jedné dubnové noci objevila záhadná sonda o hloubce pěti metrů, průměru sto milimetrů a úhlu kolem 70 stupňů. Biolokační metoda dovolila stanovit, že vrt je situován ve středu kruhu o průměru 7-8 metrů, přičemž při jeho sledování z neznámých důvodů přestal fungovat magnetometr. Půda na okrajích ideálně kulatého otvoru si uchovala vlhkost, což dokazuje, že "práce byla provedena před velmi krátkou dobou. Zároveň však na zahradě nebyla nalezena ani vykopaná zemina, ani stopy po nějaké technice, přestože by se traktor nebo jiný samohybný stroj sotva mohl dostat na zoraný svah, aniž by zanechal na záhonech stopu a poškodil plot, stromy a keře.
Majitelka zahrady sdělila, že předcházející noc ji probudilo jasné světlo pronikající do oken. Když vyhlédla na ulici, uviděla velkou svítící kouli pohybující se nízko nad zemí. Spatřili ji i mnozí obyvatelé vesnice.
Co to tedy viděli obyvatelé vesnice Kostěnky a J. Pavlov? Pochopit podstatu těchto jevů nám pomůže kandidát technických věd Vladimír Sapožnikov:
"Informace z Kochtla-Jarve pro mě jako odborníka na mechaniku zemin neobsahuje žádnou významnou informaci. Popisy přistání nebo znehybnění UFO podobné uvedenému případu jsou, pokud je mi známo, dosti časté. Tím pouze vzrůstá statistická podloženost sumy informací o pozemských pozorování UFO. Avšak většina z nich obsahuje málo údajů o změně veličin fyzikálních parametrů okolního prostředí, včetně předmětů v oblasti tzv. přistání. Podstata události v Kochtla-Jarve zůstává, podle mého názoru, nevyjasněna.
Informace z Voroněže je zajímavá. Jsou známy tyto metody vzniku vrtů: vtlačování tělesa (například sondy) do země statickým a dynamickým (úderným nebo vibračně cyklickým) způsobem; vrtání; vymýlání a sání zředěné půdy. Není vyloučen ani soustředěný tepelný vliv doprovázený odpařením kapalných a pevných komponentů zeminy. Soudě podle údajů uvedených ve zprávě, nelze jev objasnit s pomocí žádné z těchto metod, neboť na daném místě nebyly nalezeny odpovídající stopy. Další popisované podrobnosti ve spojení s tím, co bylo řečeno, jsou, podle mého názoru, pobídkou k podrobnějšímu sledování tohoto případu."
TVÁŘÍ V TVÁŘ
Podivné šumění, hvízdání a ostré údery podobné úderům gumovou holí - jistě budete souhlasit, že něco takového může vyvolat šok u člověka, který má pro strach uděláno. Tím spíše u osamělého chodce na cestě za městem. Právě to se přihodilo mladému dělníkovi semipalatinského zemědělsko-stavebního kombinátu S. Ďusembajevovi, - sdělil ze Semipalatinska dopisovatel TASSu Alexandr Vodolazov.
Dělník se večer vypravil směrem k Vostočnomu posjelku. V jeho zorném poli se neočekávaně objevil svítící předmět čtvercového tvaru, vznášející se bez pohybu nad zemí. Zezadu pocítil pružný úder do ramene připomínající úder vzduchové vlny. Chlapec upadl, cosi jej přitisklo k zemi. Nehledě na mráz, bylo to v březnu, mu najednou bylo horko. Snažil se zvednout hlavu a ohlédnout se. Přitom znovu dostal ránu, nyní do obličeje, doprovázenou hvízdavými zvuky. Mladík se s křikem o pomoc snažil uskočit stranou. Tíha, která jej zavalila, po chvíli zmizela...
Chlapce omráčeného šokem objevili pravděpodobně až po hodině a dopravili jej do nemocnice. Ukázalo se, že se zlomeninou klíční kosti. Jakmile se S. Ďusembajev vzpamatoval a byla mu poskytnuta lékařská pomoc, odebral se spolu s vedoucím traumatologem na místo nehody. Světlo nebylo vidět. Postižený pocítil, že neklid, který jej celou dobu trýznil, zmizel. A bolest hlavy, která po celý den sužovala lékaře, pojednou jaksi zcela ustoupila.
Zajímavé je, že poraněná klíční kost srostla za týden, prakticky nezůstaly žádné stopy, přestože podle všech lékařských poznatků je k vyléčení zapotřebí nejméně měsíc. Samozřejmě, celou událost lze snadno zpochybnit. Ale co v takovém případě s chorobopisem, rentgenovými snímky potvrzujícími neobvyklost, podivuhodnost a možná fenomenálnost vyléčení?

Vampýři na Slovensku?

15. prosince 2007 v 12:09 | Míša |  Upíři
Vampýři na Slovensku?
Každý rok navštěvují stovky lidí hřbitov ve Whitby v anglickém Yorkshiru aby zde pátrali po hrobu románového upíra Draculy z knihy spisovatele Brama Stokera. Jednu chvíli se zdálo, že hledají na nesprávném místě. Roku 1978 našli totiž dělníci pracující na výkopových pracích u domu v ulici Peckham Hill Street v Londýně, zvláštní náhrobní desku která nesla nápis
Hrabě Dracula 17.12.1847

Několik dní po oznámení senzační zprávy se však někdejší nájemník David Perrin přiznal, že desku z žertu zakopal před třinácti lety………
Přenesme se nyní z Anglie na naše úze­mí, kde se koncem minulého století objevil prazvláštní, přesto autentický dů­kaz víry ve vampyrismus, zakořeněné i na středním Slovensku. Případ myste­riózního původu začal ve chvíli, kdy se do rukou slovenské muzeální společ­nosti dostala lebka proražená železným hřebíkem. Její cesta do rukou muzejní­ků byla složitá. Lebku objevili roku 1895 dva chlapci z Ružomberku při kopání základů nového městského domu v těs­né blízkosti kostela. Odnesli ji domů, ale matka jim jejich nález sebrala a zako­pala pod plot zahrady. Na jaře 1905 ji znovu objevili tesaři při opravě plotu a přehodili do zahrady evangelického učitele Jozefa Hollého, který ji odeslal do muzea.
Jak konstatuje anatomický posudek dr. Jána Petrikovicha, lebka nebyla úpl­ná, chyběly kosti lícní a její spodní část. Dole byla lebeční dutina úplně otevře­ná, v horní části - přesně uprostřed te­mene - vyčnívala na povrch asi 1 cm vel­ká hlava rezavého hřebíku, dlouhého asi 10 cm, který z druhé strany trčel do prostoru mozkové dutiny. Při své cestě tedy centrálně prorazil lebku a vnikl do moz­kové tkáně. Hřebík je v místě průchodu kostí obalený tak velkou vrstvou rzi a s lebkou tak silně spojený, že se s ním nedalo pohnout ani s vynaložením znač­né síly. Pohlaví mrtvého se na základě pozůstatků nedalo určit, odpovídaly však jedinci v dospělém věku. Od doby pohřbení uplynulo minimálně šede­sát let. Tělo bylo zřejmě uloženo na ji­ném místě. Lebka se dostala do osária (kostnice). K nálezu se neváže žádná pověst.
V souvislosti s tímto nálezem dr. Pet­rikovich připomněl archeologické nále­zy, které dokládají antivampyrické prak­tiky na Slovensku. Hovoří o případech, kdy z pověrčivosti a v obavách před ná­vratem domnělého vampýra tělu oseka­li končetiny, pochovali do neoznačené­ho hrobu, zavalili kameny, nebo spouta­li masivními řetězy. Jsou známy i přípa­dy, kdy mrtvému přibili hlavu, ruce a nohy k rakvi, ústní dutinu vyplnili čes­nekem, nebo prorazili hřebíky.
Na tomto místě je možné si položit otázku, zda stojíme před osobitým dru nebo svérázným dokladem lidské pověrčivosti v minulosti. Případ usmrcení hřebíkem dějiny trestního prá­va ve středověku ani po něm neznají. Naopak okolnosti naznačují spíše to, že deset centimetrů dlouhý hřebík byl pre­cizně zatlučen do lebky až po smrti dané osoby.
To, že hřebík pevně uvízl v kosti, beze stop puklin v okolí rány, svědčí zase o tom, že se tak stalo těsně po smrti, když se po vniknutí hřebíku kost ještě uzavřela a rez vytvořená na rozhraní kovu a kosti v důsledku průtoku krve fixovala cizí těleso ještě pevněji. Tento čin byl vykonán bezprostředně na odkryté hla­vě, a ne například dřevěnou stěnou rak­ve, protože hlavička hřebíku spočívá úplně na vrchní části temene.
Z těchto důvodů můžeme bizarní ná­lez lebky z Ružomberku vcelku hodno­věrně prohlásit za vzácný důkaz víry ve vampyrismus, se kterou je možné se se­tkat při zkoumání jak tradice, tak i ar­cheologických lokalit při historických bádáních na území okolních zemí.
Fantastická Fakta 3/97 str. 11

UFO - nezodpovězené otazníky 11

14. prosince 2007 v 14:27 | Míša |  UFO
STŘÍLELI NA "LÉTAJÍCÍ TALÍŘE"
A. Kuzovkin, vedoucí semináře "Ekologie nepoznaného", optický fyzik:
- V historii UFO je známa celá řada takových pokusů. 25. února 1942 se nad Los Angeles objevilo 20 až 25 svítících UFO. Protivzdušná obrana na ně vystřelila více než 1400krát, avšak bezúspěšně. V říjnu roku 1956, podle sdělení amerických zdrojů, zahájil na Okinawě pilot tryskového stíhacího letounu palbu po UFO nad vojenskou základnou a zahynul. Kolem Teheránu se v 70. letech pokoušely dvě stíhačky F 4 Phanthom sestřelit UFO, ale ve vzdálenosti dostřelu jim selhal systém elektronického řízení startu raket i některé další přístroje.
Existují stejné zprávy o "bojových" kontaktech s UFO na moři a dokonce i pod vodou.
V SSSR pravděpodobně došlo k týmž pokusům. V západním tisku se hovořilo rovněž o střelbě našich raket na UFO, k čemuž mělo dojít na Dálném Východě. Vojenský letec Kopejkin popsal případ, kdy se pokusil proletět stíhačkou mrak, který se podobal UFO: "Když jsem se přibližoval k mraku, najednou se stíhačka tak roztřásla, jako bych jel po kamenné dlažbě, a ve sluchátkách se rozezněl takový řev, že jsem je dokonce strhnul z hlavy - uši to prostě nezvládly. K mraku jsem nedoletěl, nevydržel jsem to a uhnul jsem. Pak vše okamžitě přestalo."
Do podobných situací se dostali i jiní letci. Takových případů je prostě mnoho.
"Komsomolská pravda", r. 1989
JAK JE DOHNAT!
Jednoznačně na tuto otázku odpovědět nelze. V řadě případů se totiž UFO jednoduše zastavily nad zemí, tj. měly nulovou rychlost. A jestli lze toto vzít za výchozí bod, pak by mohla druhá strana škály vypadat dost různorodě.
Valentin Ivanovic Akkuratov, známý sovětský polární letec a navigátor, popisoval jedno ze svých setkání s UFO, k němuž došlo 14. srpna 1956 během průzkumu pohybu ledu v moři takto: Asi 200 až 250 metrů vedle nás v našem směru letěl poměrně divný aparát, který se velmi podobal vzducholodi. Měl perleťovou barvu a vypadal jako měsíc ve dne... Bez příklopů, bez antén a výfukových plynů od motorů. Možná se zkouší nový typ vzducholodi?" Ale tato vzducholoď letěla podle Akkuratova rychlostí minimálně 380 km za hodinu.
Lokátory v USA zaregistrovaly UFO, které letěly rychlostí od 8450 do 14 500 km/hod.
"Komsomolská pravda", r. 1989
ZÁHADA NA NEBI
Maputo (Zvláštní zpravodaj "Izvěstijí"). Ve čtvrtek jsem byl na cestě letadlem z Beiry do hlavního města Mozambiku. Odstartovali jsme krátce po 17 hodině. Počasí bylo jasné, čas od času jsem se díval z okénka. Když jsem se zase na chvíli zadíval ven, najednou jsem spatřil neobyčejný tmavý objekt. Byl značně vzdálen a byl velice jasně vidět na pozadí modrého nebe a sporadických malých bílých obláčků. Průřezem připomínal podlouhlou lištu, která jakoby visela na nebi.
- Podívej, létající talíř, - zatahal jsem za rukáv svého přítele, dopisovatele APN v Mozambiku. Spolu jsme pak sledovali záhadnou "lištu", dokud se nedala do pohybu a nezmizela z dohledu.
- A máš tu UFO, - řekl. Společně jsem se zasmáli.
Když jsme přiletěli do Maputa, přečetl jsem si v ústředních novinách toto sdělení: "Minulý čtvrtek kolem osmnácté hodiny byl na obloze nad Beirou zaregistrován neidentifikovaný svítící objekt Byl pozorován pracovníky místní meteorologické stanice".
"Izvěstija", r. 1988
Konkrétní pokus o únos?
Místo děje: Majskaja oblast Kabardino-Balkarija. Datum: 11. října 1989 18.00-18.15 hodin. Účastníci: ONI a Nataša Barinovová, 16 let, žákyně 2. ročníku učňovské školy. Tady je její příběh.
"Po vyučování jsem zašla ke kamarádce a od ní jsem šla domů. Na dvoře máme pod révovým loubím moped, vylezla jsem na něj a zamyslela se. Najednou jsem uslyšela hlas, hluboký, mrtvý, bez intonace, jakým mluví roboti. Nepřicházel odnikud, zněl přímo v mé hlavě hlasitě a jasně:
- Seďte klidně.
Zvedla jsem hlavu a uviděla tenkou průsvitnou síťku jakoby z polyetylénu. Byla sestavena z pravidelných mnohoúhelníků a z každého políčka se lil světelný paprsek. Síťka začínala u řídítek mopedu a obklopovala mne ze všech stran Byla jsem jako v síťovce.
Cosi mi jakoby stisklo hlavu, cítila jsem cizí dech, stoupala jsem spolu s mopedem. Zaječela jsem strachy: "Maminko, unášejí mne!" Můj hlas zvonil a rozléhal se jako v sudu. Pokusila jsem se vstát, ale nepodařilo se mi to. Při pokusu zachytit se plechu, o nějž byl moped opřen, se má ruka propadla do prázdna. Chtěla jsem seskočit z mopedu, noha se probořila do čehosi měkkého. Když jsem se náhodou zachytila prsty o síťku, jako kdybych dostala ránu proudem. Uviděla jsem, že přes dvůr ke mně pospíchá teta Galja, jasně jsem ji viděla skrz síťku, cosi mi říkala, její rty se pohybovaly, ale. nic jsem neslyšela. Když se přiblížila, síťka se zdvihla a zmizela."
Teplý podzimní večer, noc plná hvězd a mladá dívka. Prostě ta pravá chvíle popustit uzdu fantazii. Nataša je tak mladá a půvabná, že člověk "je" vlastně chápe. Ale pryč se skepsí a žerty stranou, máme ještě protokol se svědectvím tety Galji.
"Byla jsem v domě, když jsem náhle uslyšela hlasitý hysterický křik. S manželem Nikolajem jsme vyběhli na dvůr. On k brance a já jsem spatřila Natašu pod révovým loubím a běžela jsem k ní. Mávala rukama, jako by odstrkovala cosi, co na ní padalo shora, a pronikavě křičela: - Síťka! Síťka! - Překvapil mne hlas, zvonivý a mnohem hlasitější než obyčejný křik. Tu přiběhl Nikolaj a odvedl Natašu do domu. Na konečcích prstů její levé ruky byly známky popelení."
Po obdržení zprávy přijeli do vesnice členové Nalčikského oddělení ufologické komise Kostyrkin a Altucnov. S pomocí metody biolokace objevili rozsáhlou stálou kladnou anomálii o rozměru 290 x 90 metrů. Existují výpovědi očitých svědků, kteří pozorovali přibližně ve stejné době UFO ve velké výšce právě v oblasti vesnice. Navíc, tři dny na to, 14. října také po šesté hodině večer, viděli svědci v Nalčiku osm neidentifikovaných létajících předmětů najednou!
"Strojitělnaja gazeta", 1989
UFO: pozorování a komentáře
VE VZDUCHU
"Bydlím ve čtvrti Tušino, ulice Hrdinů Panfilovců, - sdělila nám Moskvanka L. V. Botuchovová. - Z oken mého bytu je výhled na Tušinské letiště. 16. dubna 1990 jsem se probudila v 5 hodin ráno, přistoupila k oknu a naproti domu jsem na nebi spatřila jakýsi svítící objekt vejčitého tvaru, jasně oranžové barvy přibližně velikosti Měsíce. Probudila jsem syna, který je žákem 8. ročníku. Společně jsme zmíněný objekt pozorovali. Ten zaujímal různé polohy, jednou se přibližoval, podruhé vzdaloval. Ve spodní Části vajíčka byla vidět rovná linie. V jednu chvíli se vajíčko na této linii otevřelo a pak zase zavřelo. V 5.45 hodin se objekt proměnil v bod a zmizel."
"Večer, kolem deváté hodiny, jsem náhodně pohlédl z okna a zkoprněl jsem: přede mnou, za Volnou někde nad Engelsem svítily dva ... Měsíce, - vyprávěl redakci saratovského listu Kommunist J. Bicujev. - Jeden obyčejný, žluté barvy, druhý do fialová, v modrém oparu asi o patnáct stupňů níže než ten skutečný. Jeho světlo pulsovalo, zhruba po dvaceti minutách pohaslo a druhý Měsíc se zahalil do mlžného oparu a poté úplně zmizel a zanechal po sobě čisté temné nebe."
Zároveň se zveřejněním této informace 10. dubna 1990 list uvádí: "Po tomto telefonátu na samém počátku pracovního dne nepřestával telefon zvonit. Telefonovali z jednotlivých čtvrtí, z organizací, podniků ... Sdělovali další a další podrobnosti, a detaily "nehybného objektu". Ve všech informacích figurovala svítící koule v různých variantách, s plamínky i bez nich, dělící se na dvě poloviny i jednolitá, vznášející se na jednom místě i prolétající obrovskou rychlostí."
"Povoláním jsem astrogeodet a ke zprávám o pozorování UFO jsem se až do dneška stavěl skepticky. Ale 21. března 1990 asi ve 20,30 hodin jsem v Moskvě pozoroval cosi podivného." - Tuto informaci poskytl "Anomálii" Moskvan M. V. Kalinin. "Seděli jsme s manželkou na lavičce naproti divadlu Sovremennik. Byla už tma. Počasí bylo pěkné, obloha jasná, hvězdy bylo zřetelně vidět, panovalo bezvětří. Lidí na ulici bylo málo. Neočekávaně jsem v úhlové výšce rovné 1,5 výšky divadla spatřil dvě mihotavá světélka, úhlová vzdálenost mezi nimi se rovnala dvěma slunečním kotoučům. Blikala s frekvencí 0,5 Hz. Jejich světlo připomínalo barvou fotoblesk nebo elektrický oblouk. Při pozornějším pohledu jsem si všiml i červeného světélka nad dvěma bělomodrými, to však bylo viditelné mnohem slaběji. Tato tři světla byla vidět za divadlem a zcela bez hluku se pohybovala paralelně s bulvárem směrem od středu Moskvy rychlostí letadla připravujícího se na přistání. Domníval jsem se, že výhled na celou tuto konstrukci zakryjí blíže stojící vyšší domy, avšak tato se prudce vznesla a byla vidět nad domy a po nějaké době zmizela."
Na naši žádost komentuje tato pozorování člen asociace "Ekologie nepoznaného", kandidát technických věd Valerij Lupovka:
"Bez ohledu na přehršel zpráv o UFO, vlastní setkání s nimi vyvolává údiv a rozpaky dokonce i u profesionálních pozorovatelů, což výrazně snižuje vědeckou hodnotu získaných svědectví. Ve všech uvedených případech se lidé překvapení neobyčejným jevem zřejmě soustředili na exotické zvláštnosti, detaily UFO a zapomněli na obyčejné, pozemské věci. Bohužel, mnozí svědkové UFO zapomínají na pokud možno co nejpřesnější stanovení doby pozorování, odhad úhlu jevu nad horizontem, směru vzhledem ke světovým stranám, úhlové rychlosti pohybu. A přece právě tyto údaje umožňují soudit o skutečných koordinátech UFO a oddělit setkání s nimi od pozorování známých optických jevů.
Případ v Tušinu velmi připomíná let kruhové sondy osvětlené zespoda vycházejícím sluncem. Hra světelných paprsků na jejím povrchu má zřejmě na svědomí onu "přímou linku, otevření, přeměnu v bod."
Nehledě na počet očitých svědků saratovského jevu lze s ohledem na výše uvedené vysvětlení interpretovat popsané skutečnosti jako pozorování dobře známého optického jevu několika Sluncí nebo Měsíců. Mimo jiné tomu nasvědčuje lehká mlha, do níž se zahalil druhý Měsíc, to, že byl pozorován pod Měsícem skutečným. Pozitivním faktorem je odhad výšky nad obzorem a velikosti jevu v úhlové míře.
Pozorování M. V. Kalinina je zajímavé proto, že popis jevu v podobě trojúhelníku tvořeného světelnými body se shoduje s mnoha případy moskevských pozorování a sérií pozorování UFO v Belgii v posledních měsících. Avšak nedovoluje usuzovat na koordináty jevu."

Tajemství na DVD

14. prosince 2007 v 13:03 | Míša |  Upíři a vlkodlaci ve filmu
Tajemství na DVD
Pokud se vám nechce nebo nemáte možnost navštívit divadlo Kalich, přesto však po muzikálu toužíte, nezoufejte!
Poměrně nedávno totiž Tajemství vyšlo na DVD se stejným názvem! Zde aktualita ze stránek divadla:
Landovo Tajemství konečně na DVD!
Tak už je to tady! Fanoušky muzikálového dramatu Daniela Landy jistě potěší zpráva, že DVD se záznamem představení už je v prodeji.
Seženete ho kromě obvyklých obchodů také přímo v Divadle Kalich.
Tajemství si ovšem můžete díky návratu všech muzikálů Divadla Kalich užít také živě. Znovu se na jevišti našeho divadla objeví 3. března, vstupenky na něj jsou - stejně jako na ostatní muzikály - už v prodeji. A pozor, můžete využít výhodného abonmá!

Muzikál Tajemství v divadle

14. prosince 2007 v 12:48 | Míša |  Hudba s upíří a vlkodlačí tématikou
Muzikál Tajemství v divadle
Kdysi právě tento muzikál vystřídal Krysaře. A jako u něj, i u Tajemství mě mrzelo, že jsem ho prošvihla. A jako Krysaře, i Tajemství čeká příští rok obnovená premiéra. Takže, jste-li na tom jako já a nevíte-li o tomhle ještě, pozorně čtěte!
Kdy:
Premiéra připadá na pondělí 3. 3. 2008, muzikál poběží až do neděle 9. 3. 2008.
Znovu se pak vrátí od pondělí 12. 5. 2008 do 18. 5. 2008.
Další PROGRAM zatím nebyl stanoven.
Kde: V divadle Kalich - Jungmannova 9, Praha 1 (pokladna tel.: 296 245 311, e-mail: pokladna@kalich.cz) /jinak kdo byl na Nosferatu, tak je to jen kousek od Komedie/
Ceny lístků: Ať dělám co dělám, nikde je nenacházím, takže kdyžtak ještě mrkněte sami: www.kalich.cz
Herci: Lucie Vondráčková, Filip Blažek, Daniel Landa, Ivan Vodochodský, Henrich Šiška, Vladimír Marek, Lucia Šoralová, Linda Finková, Richard Tesařík, Michal Pleskot, Elin Špidlová, Ladislav Spilka aj.
Hudba, texty a příběh: Daniel Landa
Adnotace divadla: Druhý muzikál Daniela Landy si v ničem nezadal s ohlasy na jeho Krysaře. Tajemství je napínavým mystickým příběhem, v němž se kolem hlavních hrdinů začínají dít nevysvětlitelné věci a oni postupně - společně s diváky - přicházejí na to, proč k těmto událostem dochází. Přísně střežená pointa je vskutku překvapivá! Tento strhující muzikál vypráví o naději a o skutečné lásce. Kdo ho navštívil, nosí si poselství představení už navždy v sobě.
A závěrem pár fotek z dřívějšího představení:

Muzikál Krysař v divadle

13. prosince 2007 v 12:22 | Míša |  Krysaři
Muzikál Krysař v divadle
Když jsem se dozvěděla o existenci muzikálu Krysař, hrozně mě štvalo, že už ho neuvidím. Ale pro všechny, kteří jsou na tom stejně, mám nyní potěšující zprávu. Příští rok uvede divadlo Kalich obnovenou premiéru mnohých muzikálů a mezi nimi právě i Krysaře!
Kdy:
Premiéra připadá na pondělí 4. 2. 2008, muzikál poběží až do neděle 10. 2. 2008.
Znovu se pak vrátí od pondělí 14. 4. 2008 do 20. 4. 2008.
Po další pauze bude hrán od pondělí 23. 6. 2008 do neděle 29. 6. 2008.
Další PROGRAM zatím nebyl stanoven.
Kde: V divadle Kalich - Jungmannova 9, Praha 1 (pokladna tel.: 296 245 311, e-mail: pokladna@kalich.cz) /jinak kdo byl na Nosferatu, tak je to jen kousek od Komedie/
Ceny lístků: Ať dělám co dělám, nikde je nenacházím, takže kdyžtak ještě mrkněte sami: www.kalich.cz
Herci: Ladislav Spilka, Filip Blažek, Petra Janů, Mojmír Maděrič, Ivan Vodochodský, Linda Finková, Tomáš Trapl, Henrich Šiška, Michal Pleskot aj.
Hudba, texty a příběh: Daniel Landa, ale to snad víte (?)
Adnotace divadla: Dnes již kultovní muzikál je prvním autorským muzikálovým počinem Daniela Landy. Podmanivý příběh tajemného muže v kápi s píšťalou, která rozsévá smrt, má na svém kontě více než 1000 repríz. Divadlo Kalich muzikál uvádí s choreografií holandského choreografa Dirka Smitse, s novou výpravou a novým hereckým obsazením. Kritika se předháněla v superlativech a ani diváci nešetřili nadšením.
A závěrem sem dám asi pár fotek z prvního Krysaře, ju?

Upíři v Enigmě

12. prosince 2007 v 16:48 | Míša |  Upíři a vlkodlaci v literatuře
Upíři v Enigmě
Minulý měsíc vyšlo první číslo nového časopisu jménem Enigma. Určitě je všem jasné, že se zabývá vším záhadným a nevysvětlitelným. Ostatně, jinak by zde ani nebyl. Proč ale zrovna v upírech získal své místo? Odpověď je jasná a někteří z vás ji již pravděpodobně znají. Každopádně pro ty ostatní budu pokračovat. Samozřejmě jsem si nenechala utéct ono první číslo a vzadu v upoutávce na příští vydání bylo mimo jiné toto:
Myslím, že to je dost výmluvné. Další číslo bude veřejnosti k dispozici již zítra, 13. 12. 07. Ale že už ho mám doma (předplatné je skutečně výhodné), musím se podělit o první, takový úvodní, odstavec. Takže tady:
"Jsou lidé, kteří věří, že Bela Lugosi (1882 - 1956) je skutečně upír. Probuzený hrabě Dracula, který se po dlouhých letech spánku v rakvi přichází opět připomenout. Nejslavnější filmový představitel krvelačného hraběte je ve své roli natolik přesvědčivý, že se ho lidé začínají bát i v soukromém životě. Domněnku obživlého upíra ještě podpoří záhadná a krvavá smrt jeho přítelkyně Bridget Brighton... Jaký je Lugosi ve skutečnosti? Jaký je jeho život ještě před touto, pro něho osudnou rolí? A jak ovlivní spirit Draculy lidi v hercově okolí?"
Tím končím s citací. Celý článek zaujímá v časopisu plné tři strany. Doplněn je fotografiemi Bely s Bridget, poté s Lillian Arch, pak jeho samotného a nakonec menší fotečkou Borise Karloffa. Další přidané věci jsou takové dvě "okénka" informující o Upíru v San Francisku a o Vladovi III. Sama jsem to ještě nečetla, ale napohled článek rozhodně špatně nevypadá. Tímhle bych to asi ukončila. A přeji příjemné počtení!

Upíři zemí koruny české

6. prosince 2007 v 14:26 | Míša |  Upíři
Upíři zemí koruny české
"Roku 1344 zemřela v Levíně žena hrnčíře Ducháče, jménem Brodka. Hned po pohřbu vstávala z hrobu, mnohé lidi dávila a po každém skákala. Když byla probita třemi olšovými kůly, krev z ní tak velmi tekla jako z hovada nějakého. Předtím spolkla svůj šlojíř až do polovice, a když se z úst vytáhl, byl všecek krvavý. Byvši probita, vždy ještě z hrobu vstávala a lidi hubila. Měla tedy být spálena, ale hranici nemohli nikterak zanítit, až jim staré ženy poradily, aby užili k zážehu šindele ze střechy kostelní. Jakmile shořela, přestala lidi trápit."
zápis z Krátké kroniky římské i české z roku 1360
Upíři zemí koruny české
Napsal: Aleš Horáček
Když archeologové v roce 1999 zkoumali část hřbitova u dnešního Chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Žatci, narazili v nejstarší spodní vrstvě na čtyři zvláštní hroby z počátku 13. století. Přestože v té době již byli nebožtíci ukládáni do rakví nazí nebo v rubáši, ve třech z těchto hrobů ležely kovové přezky dokazující, že mrtví byli pochováni v šatech. Jeden z nich navíc ležel zcela netypicky na břiše. Že to stále jako přesvědčivý důkaz vampyrismu nevypadá? Pak je tu ještě čtvrtý hrob. Mrtvole, pravděpodobně ženě, v něm někdo přibil hřebem nohu k rakvi, aby nemohla vstát. "V první polovině 13. století už by o pohanství neměla být vůbec řeč, a my tu najednou máme přímo u církevní stavby nález, ze kterého pohanství přímo čpí," říká Petr Čech z Archeologického ústavu Akademie věd. Objev vampýrských hrobů v Žatci je jen jedním z mnoha. Na podobné narazila například archeoložka Zdeňka Krumphanzlová, která v letech 1955 až 1960 zkoumala slovanské pohřebiště z 10. století v Lahovicích u Prahy. Ostatky v nezvyklých polohách byly ve více hrobech, za vampýrské byly nakonec označeny dva: v jednom ležela kostra asi pětačtyřicetiletého urostlého muže, který měl na kotnících, kolenech i hlavě položeny těžké kameny, aby nemohl vstát. Druhý "vampýr" byl pohřben s hlavou k východu (zpravidla se pohřbívalo s hlavou k západu) a na břiše, což je jeden z nejstarších protivampýrských zvyků vůbec. "Je to především kvůli víře ve zlý pohled mrtvého, snaze ztížit jeho návrat a obavě, aby duše nevstoupila ústy opět do těla," vysvětluje archeoložka Krumphanzlová ve studii publikované v roce 1961 ve sborníku Památky archeologické. Způsobů, jak upírovi zabránit v řádění, existovala celá řada. V Lochenicích na Královéhradecku objevili archeologové v roce 1983 hrob, ve kterém byla na břiše pohřbena žena přibitá železnými hřeby k prknu na dně jámy. V roce 1991 našli ve Starém Městě na Uherskohradišťsku několik hrobů z druhé poloviny devátého století. Někteří mrtví byli svázáni ve skrčené poloze a uloženi na boku s pohledem k severu, aby neviděli východ a západ slunce. Další měli obličeje rozbité kamenem nebo byli kameny zatíženi. V roce 1998 našli archeologové tři vampýrské hroby z první poloviny 11. století ve Vraclavi u Vysokého Mýta. Ve dvou byly pochovány jen hlavy, obě obličejem k zemi. Třetí z nebožtíků měl kromě polohy na břiše oddělenou hlavu od těla a v levé části hrudníku stopy po kůlu. V Bášti u Prahy objevili archeologové v roce 1976 v jednom z hrobů z 10. století dokonce kostru ženy, která měla ve třetím bederním obratli zaražený skalpel. "Nález je dokladem rituálního znovuusmrcení nebožtíka," konstatuje ve sborníku Slované 6.-10. století archeolog Ludvík Skružný.
Vampýrské hroby se našly také na pohřebišti v Radomyšli u Strakonic, v Zelenči, v Prostějově, v Písku, a tak by se dalo pokračovat nejen u nás, ale v celé Evropě i na jiných kontinentech.
Čelákovická záhada
Výjimečným je v tomto výčtu objev z Čelákovic u Prahy. Existuje tu lokalita, které se již od 18. století říká Mrchovláčka, což je označení pro místo, kam se zahrabávaly mršiny. Právě tady v roce 1966 odkryl archeolog Jaroslav Špaček pohřebiště s jedenácti hroby. Další byly zničeny v roce 1950 při těžbě písku pro stavbu dělnických domků. Celkem tu bylo v rozmezí několika desetiletí pochováno asi dvacet lidí, z nichž se dochovalo čtrnáct koster. V obvyklé poloze neležela ani jedna. Polovina pohřbených měla svázané ruce, někteří leželi na břiše nebo na boku, několik jich mělo hlavy oddělené od těla. "Jednalo se jednoznačně o projevy vampyrismu. Nové však bylo to, že zatímco jinde se našly takové hroby na běžných pohřebištích, tady je to poprvé, kdy byl pro tyto zemřelé vyčleněn zvláštní prostor mimo hřbitov," tvrdí Jaroslav Špaček. Podle pěti nalezených kovových přezek, podobných, jaké se našly i v Žatci, určil stáří pohřebiště na konec 10. až první polovinu 11. století. Názor, že se v Čelákovicích nachází jediný známý hřbitov vampýrů ve střední Evropě, nikdo nezpochybnil téměř čtyřicet let. Mrtví z Čelákovic se tak stali nejznámějšími českými upíry vůbec. V loňském roce však vyšla ve sborníku Studia mediaevalia pragensia studie archeoložky Pavlíny Maškové, která se na nález dívá úplně jinak. Vychází z toho, že podobné přezky se později objevily i v nálezech z mnohem mladší doby a předkládá novou hypotézu. Mrchovláčka je podle ní bývalé popraviště někdy z 15.-17. století a domnělí vampýři jsou ve skutečnosti popravení odsouzenci. Všichni pohřbení totiž byli muži, navíc často poměrně mladí, a Čelákovice v 10.-11. století měly řádné pohřebiště. Posunutí stáří nálezu do mladší doby by ostatně mohlo vysvětlit i záhadu, na kterou už v roce 1971 upozornila v Časopise Národního muzea antropoložka Miroslava Blajerová. Čelákovičtí vampýři totiž měli kratší lebky, než bylo podle nálezů z jiných slovanských hrobů na přelomu 10. a 11. století běžné. To později vedlo milovníky záhad k vývodům, že v Čelákovicích skutečně žila nějaká zvláštní vampýrská rasa. Antropoložka Blajerová však jen naznačovala, že lebky z Čelákovic svými rozměry odpovídají spíše ostatkům ze 13.-15. století.
"O tom, ze které doby pohřebiště pochází, diskutovat můžeme, protože kromě přezek jsme nenašli nic, z čeho by se dalo stáří nálezu odvodit," připouští Jaroslav Špaček. Teorii o popravišti ale odmítá. "Kdyby to bylo popraviště z takto mladé doby, existovaly by o něm písemné zmínky. Záznamy o obecním soudu a čelákovické městské knihy, z nichž nejstarší je z roku 1366, se však zmiňují pouze o popravišti Šibeňák jihovýchodně za městem. Na pohřebišti jsme navíc narazili na projevy, které popravou zkrátka vysvětlit nelze, jako ústa zacpaná jílem nebo kůl vražený rituálně mezi paži a trup. Také víme, že hlavy byly od těla odděleny až po smrti, protože se nenašly žádné stopy po sečné ráně," vypočítává archeolog Špaček.
Obě vysvětlení se ve skutečnosti mohou doplňovat. Právě popravení totiž patřili do skupiny, která budila obavy z návratu mezi živé. Ať už ale byli v Čelákovicích pohřbeni upíři, nebo odsouzenci, nový pohled na vampýrskou problematiku již vedl například k přehodnocení podobného nálezu, také ze Žatce. I tady našli archeologové v roce 1998 mimo hřbitov malé pohřebiště. V jednom hrobě ležela kostra s kusem dřeva a železným hřebem v hrudníku. Ve vedlejší jámě pak byly uloženy ostatky čtyř lidí, z nichž dva měli u sebe již známé kovové přezky. "Byli to vesměs mladí lidé a museli zemřít ve stejnou dobu. Protože neleželi na hřbitově, zřejmě právo pohřbu z nějakého důvodu ztratili. Kvůli analogii s pohřebištěm v Čelákovicích jsme nález původně pokládali za projev vampyrismu, dnes se ale již spíš přikláníme k novějšímu vysvětlení o pohřebišti popravených," říká žatecký archeolog Petr Holodňák. Pro drtivou většinu vampýrských hrobů, pokud byly nalezeny přímo na hřbitovech, z toho však nevyplývá vůbec nic. A je jich stále dost. Na každých sto hrobů z raně středověkých pohřebišť u nás připadá v průměru jeden.

Upíři zemí koruny české 2

6. prosince 2007 v 14:25 | Míša |  Upíři
Svědectví kronik
Vampýry ostatně známe i ze starých dokumentů. Z nich můžeme usoudit, že dochované hroby jsou ve skutečnosti jen malým pozůstatkem na protivampýrská tažení, protože ostatky velké části domnělých upírů jejich současníci spálili. V kronice benediktýnského opata Jana Neplacha najdeme vedle již zmíněné zprávy o Brodce z Levína u Kladska, které tehdy patřilo k českým zemím, také zápis o případu z roku 1337, kdy v Blově u Kadaně údajně každou noc vstával z hrobu a sužoval okolní vesnice zesnulý pastýř Myslata. Protože jeho řádění neskončilo ani poté, co byla mrtvola vykopána a probodnuta dubovým kůlem, i jeho tělo spálil kat na hranici. Nebo lze zmínit příběh trutnovského bohatého a ctěného měšťana Štěpána Hubnera, jak jej zaznamenal místní kronikář Šimon Hüttel. Krátce po své smrti v roce 1567 prý začal Hubner vstávat z hrobu, honil lidi a několik jich umačkal k smrti. "I bylo poručeno katovi, aby to tělo vykopal, je k šibenici dovezl a hlavu jemu sťal. To když se stalo, vystříkla hojná krev z těla všecka čerstvá, ačkoliv ten boháč před pěti měsíci umřel, z těla kat vytrhl srdce jeho celé čerstvé, a to tělo na prach spálil." Poslední etapa honu na upíry přišla krátce poté, co ochabla vlna čarodějnických procesů. Právník a ředitel kroměřížských biskupských statků Karel Ferdinand Schertz sepsal roku 1704 spisek Magia posthuma, ve kterém líčí upírské příběhy z té doby a popisuje protivampýrská opatření. Od něj víme, že před takovými zásahy zpravidla nejprve vyslýchala komise v čele s děkanem pod přísahou svědky a po exhumaci na tělech nebožtíků hledala důkazy o jejich vampyrismu - stadium rozkladu, krev v ústech, ohebnost končetin a podobně. Tělo usvědčených upírů pak končilo v ohni. Podle knihy Giuseppa Maiella Vampyrismus v kulturních dějinách Evropy se na Moravě tato praxe tak rozšířila, že osvícenská panovnice Marie Terezie nařídila v místě dvakrát úřední šetření. Nakonec v roce 1755 vydala Dekret o upírech, kterým zakázala duchovenstvu otevírání hrobů a jakékoliv hanobení mrtvol bez předchozího projednání se státními úřady a přítomnosti odborného lékaře.
Nicméně na některé formy protivampýrských opatření narazili etnologové ještě počátkem druhé poloviny dvacátého století v cikánských osadách na Slovensku. Pozůstalí tu například dávali zesnulým do rakví noviny. Podle novodobé pověry totiž mrtvý nemohl vstát z rakve, dokud noviny nepřečetl, takže se tím mrtvému zabránilo vycházet z hrobu nadobro. To proto, že většina lidí v osadách zkrátka neuměla číst. Připomíná to staroslovanský zvyk házet do hrobů mák, protože mrtvý pak může z hrobu vyjít, teprve až spočítá všechna zrníčka.
Kdo byli upíři?
Odpověď na otázku, kdo byli lidé pohřbení ve vampýrských hrobech, se hledá jen velmi těžko. S největší pravděpodobností to byly oběti prastaré lidové víry, která vznikla už v myslích primitivních lidí jako reakce na strach z mrtvých a z jevů, pro které tehdy neexistovalo vysvětlení. Jak je ale možné, že tato prastará víra přežívala až do osvíceneckých časů, a kdo byly její oběti? K vysvětlení nám zbývají jen teorie, které se mohou navzájem doplňovat a zároveň se lišit případ od případu. Teorie sociologická: Má-li nějaké společenství fungovat, potřebuje nepřítele. Nic lidi nespojí tolik, jako když se mají vůči komu vymezit a na koho svést vše špatné. A když skutečný nepřítel neexistuje, stává se jím zpravidla ten, kdo se nějak odlišuje. Ve spojení s vampyrismem se nejčastěji mluví o lidech s porfyrií, poruchou projevující se sníženou tvorbou krevního barviva. Pacienti při ní mají jevit příznaky typické právě pro upíry. Ve skutečnosti se jedná jen o nejméně častou formu tohoto postižení známou jako Güntherova nemoc. Kůže je při ní mimořádně citlivá na sluneční záření, nehojící se léze vedou až k znetvoření prstů, nosu a uší, pacient trpí chudokrevností, bývá plešatý, velmi chlupatý, a to i v obličeji, a dokonce má červené zuby. Že by však touto nemocí trpěla nějaká větší část středověkých "vampýrů", je velmi nepravděpodobné. V celé České republice, mnohem hustěji osídlené než ve středověku, jsou totiž momentálně známi jen dva lidé s touto chorobou.
Za upíra ale mohl být považován prakticky kdokoliv. Mentálně postižený, člověk trpící tělesnou vadou, nemocí, ale třeba i ten, kdo měl křivé či vypadané zuby, bradavice nebo velká mateřská znaménka. Etnoložka Alexandra Navrátilová v národopisném časopise Český lid připomíná, že "vampýrem se mohli stát podle lidové víry také jedinci narození v košilce (plodové bláně) nebo lidé zlí, samotářští a náměsíční".
Teorie historická: V první polovině devátého století začalo na české území pronikat křesťanství a vytlačovat pohanské zvyky a rituály. To však nebylo nijak jednoduché. Jak víme z Kosmovy kroniky, ještě počátkem 11. století, kdy již byla církev pevně usazena i na venkově, "mnozí sedláci vždy ještě přiváželi tajně oběti ďasům a mrtvé pochovávali v hájích bůžkům pohanským zasvěcených a u mnohých kouzelníci a čarodějové větší vážnost měli, než kněží křesťanští". Z té doby se dochovalo mnoho církevních a šlechtických dekretů, které nařizovaly pozůstatky pohanské modloslužby vykořenit. Až v roce 1092 vydal Břetislav II. nařízení, kterým zakázal konání pověrečných obyčejů, nařídil vypudit čaroděje, kouzelníky a hadače z království a vymýtit pohanské posvátné háje a stromy. Právě z dob počátku křesťanství v českých zemích pochází většina nalezených vampýrských hrobů. Někteří vampýři tedy ve skutečnosti mohli být i stoupenci starého kultu, kteří byli nové věrouce nepohodlní a bylo z nich tedy třeba i po smrti udělat symbol všeho zla. Teorie medicínská: Když archeologové ve východním Connecticutu zkoumali vampýrský hrob pocházející dokonce ještě z 19. století, napadlo je porovnat výsledky výzkumu se záznamy, které se o upírech dochovaly v místních archivech. Ukázalo se, že se všech dvacet zdokumentovaných případů vampyrismu z té doby podobá. Po pohřbu nebožtíka začali chřadnout jeho příbuzní, požádali tedy o exhumaci mrtvoly a tělo buď spálili, nebo na něm provedli protivampýrská opatření. Michael Bell, který záznamy vyhledával, našel společné pojítko: všichni pohřbení zemřeli na tuberkulózu. Národní americký institut zdraví a medicíny následně potvrdil, že stopy po tuberkulóze byly zjištěny i na žebrech muže ze zkoumaného hrobu. Je tedy víc než pravděpodobné, že upírem byla v tomto případě ve skutečnosti bakterie Mycobacterium tuberculosis. Jinde jím mohl být mor či cholera.
Teorie mystická: Za zmínku stojí i teorie, která se snaží upírství vysvětlit lehce mystickým způsobem. Vychází z toho, že při stavu tehdejší medicíny mohlo docházet k případům, kdy byl člověk ve strnulém stavu považován za mrtvého a byl pohřben zaživa. Pokud by se takový člověk v hrobě probral, mohly podle některých mystiků jeho zoufalé myšlenky na záchranu vyvolat telepatii či halucinace příbuzných. Pokud by na jejich základě byla rakev znovu otevřena, lidé by v ní skutečně objevili upíra - člověka šíleného prožitou hrůzou, patrně ještě stále částečně strnulého, nebo již jen jeho mrtvolu zohavenou úpornou snahou dostat se na svobodu.
Žijí mezi námi
Vampyrismus nyní prožívá jakousi renesanci naruby a pro mnoho lidí se stal dobrým byznysem. Novou vlnu zájmu o upírskou tematiku vyvolala před sto deseti lety legendární kniha Brama Stokera Dracula a první filmy na její motivy Nosferatu (1922) a Dracula (1931) s charismatickým hercem Belou Lugosim, o kterém jsou kvůli jeho podivínství moderní vyznavači vampýrského kultu přesvědčeni, že byl sám upírem. Na této vlně se postupně svezly desítky spisovatelů a filmařů (z české produkce známe například knížku hororů Miloslava Švandrlíka Draculův švagr nebo film Svatba upírů). Živnou půdu pro novodobý vampyrismus pak dotvořil rozvoj počítačových her a internetu. Když v roce 1998 vydal frontman jihlavské gothic-rockové skupiny XIII. století Petr Štěpán Knihu Nosferatu s podtitulem Vampýrská bible, byla rozebrána během několika měsíců, podobně jako za pět let její nové vydání. Přitom z pohledu moderního vampyrismu jde vlastně již o přežitý kousek. Upíři tu většinou stále vystupují jako záhadné postavy z tajemného světa. Tomu už dnes uvěří málokdo, a tak nová generace vampyristů přišla s novou, moderní teorií. Na jedné z oblíbených českých "upírských" stránek vampyres-support.mysteria.cz se lze dočíst, že upíři jsou vlastně celkem normální lidé, jen s výjimečnými schopnostmi, potomci starobylého rodu, který lidstvo kvůli jeho úspěchům pronásledovalo a téměř vyhubilo. Zbylí jedinci nyní svou jedinečnost raději skrývají a všechny ty pověry o strachu z česneku, o tom, že se upír neodráží v zrcadle, má dlouhé špičáky a umí se proměňovat ve zvířata, jsou prý jen záměrně rozšířené povídačky kvůli vytvoření falešného dojmu, že upíři jsou jen výplodem pověrčivých prosťáčků. Příslušníci upírského rodu prý sice potřebují pít krev, ale jen jako energetický doplněk stravy a stačí jim, když si jednou za čas cucnou od nějakého dobrovolného dárce - například z ruky kamaráda či kamarádky.
Vtip je v tom, že svou odlišnost si musí upír uvědomit v období puberty, jinak zůstane celý život obyčejným člověkem. Vezmeme-li v úvahu, jak se za ta staletí lidé křížili, dává tato teorie každému puberťákovi to, po čem většina z nich touží: šanci na výjimečnost. A tak zatímco dřív byl vampyrismus zaměřen na vymítání domnělého zla, dnes vlastně jen vychází vstříc takovým výkřikům, jaký napsal do diskuse na serveru ritual.cz jistý Martin: "Hele, já bych se chtěl stát upírem. Už jsem o tom hodně přemýšlel a prostě bych se jím chtěl stát. Neví někdo o někom, kdo by mi pomohl?"
Protivampýrská opatření
* poloha na břiše
* skrčená poloha
* zavalování a zatloukání kameny
* ucpávání úst (kamenem, železem, hlínou)
* probíjení kůlem
* násilné porušování těl
* pohřby samotných hlav
* střílení šípy do hrobu
* zažíhání ohňů na hrobech nebo v nich
* svazování mrtvých
zdroj: Zdeňka Krumphanzlová, Památky archeologické 1961
Formy vampyrismu
* Revenant - Mrtvý, který podle lidových představ vycházel opětovně z hrobu.
* Vampýr nebo upír - Nejrozšířenější forma. Jednalo se o mrtvého, který žvýká v hrobě své tělo, polyká části svého oděvu nebo prostěradla, do kterého byl zabalen. Způsoboval smrt nejprve příbuzných, později i vzdálenějších osob.
* Mora - Dusila a mořila lidi a zvířata ve spánku.
* Vlkodlak - Poslední typ vampyrického cyklu vznikl z představy, že lidé mají schopnost na sebe brát zvířecí podobu, v tomto případě vlka, a v ní škodit ostatním.
zdroj: Městské muzeum Čelákovice
Poznámka: Jelikož je nejspíše něco pravdy na výše uvedených "Formách vampyrismu", chci jen říci, že tady na blogu je slovem "upír" označován i onen revenant.