Srpen 2007

Já se vrátím. A se mnou příjde... nové články :,)

25. srpna 2007 v 11:00 | Míša |  Úvodní slovo a jiná sdělení pro vás
Já se vrátím. A se mnou příjde... nové články :,)
Pokud si toto čtete, tak sem nejspíš přicházíte již po několikáté. Z toho usuzuji, že se vám tu líbí (což mě těší :,)), a proto vás chci ujistit, že se sem ještě vrátím! 24. tohoto měsíce jsem ve večerních hodinách odcestovala do zahraničí a nemám příležitost navštěvovat internet, ale hned, jakmile se vrátím, opět se blogu začnu věnovat, takže mi zachovejte věrnost :,).
Na závěr vám chci říct, že i když sem třeba déle nic nepřidám, stále (pokud nejsem někde mimo město) sleduji komentáře, takže mi prosím nějaké pište :,).
Nashledanou 1., 2. nebo3. 9. 2007! (Kdy přesně ještě nevím, jak to vyjde.)

Severské runy

24. srpna 2007 v 18:44 | Míša |  Bohové
Následující tabulka obsahuje tvar každé runy, její severské jméno, překlad a význam:
FEHU(Dobytek) byl pro lidi neznající peníze ukazatel zámožnosti. Runa tedy znamená hmotné bohatství, které nemusí být získáno vlastní prací.
URUZ(Aurochs) Aurochs byl vlastně pratur, silné a mocné zvíře, těžko ulovitelné. Uruz je proto runou energie, síly, ale i štěstí při lovu.
THURISAZ(Obr) Obři jsou bytosti většinou nepřátelské k bohům a lidem, runa proto znamená sílu působící proti člověku. Mezi obry byl ale i moudrý Mimir, a proto tato runa znamená i meditaci, studium, sebedisciplínu.
ANSUZ(Odin) Tato runa značí Odina, proto je to runa moudrých rozhodnutí, úspěchu, pomoci při věštění a magii.
RAIDHO(Jízda, cesta) Runa ochraňuje pocestné, a znamená cestu, hledání, cíl, vývoj.
KENAZ(Pochodeň) osvětlí problémy. Runa značí osvícení, inspiraci, kreativnost, pomoc při studiu.
GEBO(Dar) jako takový je vždy vzácný. Zde hrají roli i symbolické dary. Runa proto značí nejenom dary hmotné, ale i partnerství, lásku, manželství.
WUNJO(Sláva) je za úspěšným zakončením úsilí. Runa symbolizuje právě takovou slávu, nepřímo i úspěch a též to, co nás k úsilí vede - motivaci
HAGELAZ(Silná bouře) je častokrát ničící živel. Runa proto znamená destrukci, náhlou ztrátu, potíže na cestě. Nelze ale nevzpomenout, že i ničení je častokrát nutné k tomu aby odešlo staré a uvolnilo místo novému.
NAUDHIZ(Potřeba) Jak již napovídá název sám, runa reprezentuje potřebu, která se má splnit.
ISA(Led) Tato runa je runou věcí uvedených do nehybnosti mrazem (i symbolicky). Značí stagnaci, pasivitu, též zastavení procesu.
JERA(Žatva) je výsledek lidské práce. Runa tedy značí odměnu za vykonanou práci, ale též plodnost, produktivitu a vývoj.
EIHWAZ(Tis) je strom, který je jedovatý. Runa je tedy runou hluboké změny, někdy až smrti.
PERTHRO(Hrnek pro hrací kostky) je součástí hry, které výsledek je vždy nejistý, a pro lidi, kteří by zde hledali jednoduché zákonitosti, je vždy zahalen mystériem. Tato runa je spojena s tajemstvím, mystériemi, magií, ale i s tajemstvím života.
ELHAZ(Ochrana) je přirozeností přírody. I tak krásné věci, jako růžové keře mají své trny... Runa proto značí varování, ochranu, obranu, ale i mentora a pomoc.
SOWELU(Slunce) dává život a světlo zemi. Tato runa je v povědomí lidí neprávem špatně zakódována díky Hitlerovým SS. Pod znakem slunce nelze ale rozsévat tmu. Tato runa je runou osvícení, pozitivní energie, síly, zdraví, plodnosti.
TIWAZ(TYR) je bůh, kterého jiné jméno je Tiw. Runa značí disciplínu, posílení vůle, sebeobětování, cestu válečníka - prostě to, co zosobňuje Tyr.
BERKANA(Bříza) je v základě symbol plodnosti. V různých evropských tradicích se používá k tomu, aby se symbolicky zajistila prosperita a rozvoj. Runa je symbolem těchto zvyků.
EHWAZ(Kůň) byl silným symbolem prakticky v každé kultuře. Silné zvíře, které hlavně kdysi žilo s člověkem v úzkém vztahu a které nikdy neztratilo svou sílu domestikací. Runa vyjadřuje takovou důvěru, jaká je mezi koněm a jezdcem, též sílu a pohyb, a použití k vyslání kouzel.
MANNAZ(Člověk) zde reprezentuje celé lidstvo, Midgard. V užším slova smyslu je to rodina, kruh nejbližších (i přátel). Má proto souvislost s mezilidskými vztahy.
LAGUZ(Voda) pro nás znamená mír, nekonečno, lásku a city obecně. Voda se ale dokáže i vzbouřit. Runa tedy reprezentuje vodu, ovšem obě její stránky.
INGWAZ(Freyr) Jiné jméno Freyovo je FRO ING. Tento bůh (a jeho runa) tedy znamená tedy farmářství, zemědělství.
DAGAZ(Den) vždy následuje po noci a častokrát znamená naději. Skrývá tedy naději na budoucí lepší vývoj.
OTHALA(Majetek) není pouze v soukromé formě. Tento majetek je spíš tím, který jsme zdědili po předcích, naši zem, území.
Poznámka:
Možná trochu jiný výklad naleznete tady: maagie.blog.cz

Dva božské rody

24. srpna 2007 v 18:37 | Míša |  Bohové

Dva božské rody

Tu mrštil Odin
oštěpem ostrým,
první to byla
vražda v světě;
stržena hradba
hradu Ásů,
bojovní Vanové
válku zvedli.
Völuspá 14
AESIR a VANIR - dvě pokolení severských bohů, kterým po staletí patřívala Skandinávie a přilehlé země včetně Anglie. Pokolení Vaniru - Vanové - jsou starší než pokolení Aesiru - Ásové. Vanové jsou spíše bohové vod, země, plodnosti a magie seidhu, Ásové mají na starosti právo, války, vědomosti, literaturu a magii run.
Ne vždy tyto dva rody žili ve smíru. Jednou mezi nimi vypukla válka, kterou nepřímo vyprovokoval Odin, když zabil Gullveigu, jednu z Vaniru. Gullveiga mámila mysli bohů, a tak ji Odin probodl svým oštěpem. Vanové vypověděli Asgardu válku a ukázalo se, že jsou i výbornými válečníky, když porazili Aesir a zbořili zdi kolem Asgardu.
Ačkoliv válka skončila jasným vítězstvím jedné strany, nastoupil smířlivý mír. Aesir a Vanir uzavřeli mírovou dohodu a vyměnili si některé své příslušníky. Do Vanaheimu tak odešel Ás Hoenir doprovázen obrem Mimim, a do Asgardu přibyl vanirský bůh moře Njördr se svými dětmi - Freyem a Freyou.
I když z neznámého důvodu Vanové zabili Mimiho a jeho hlavu poslali do Asgardu, mír to nenarušilo, a tak mohly Asgard a Vanaheim spolupracovat. Například Odin se od Freyi naučil šamanskou techniku seidhr a naopak on Freyu naučil runovou magii.
Po smíru převzal větší část vlivu na osudy světů Asgard...

V koho věříte?

24. srpna 2007 v 18:32 | Míša |  Ankety

Kdo jsou vlkodlaci?

23. srpna 2007 v 15:07 | Míša |  Ankety

Co myslíte?

23. srpna 2007 v 15:05 | Míša |  Ankety

O koho šlo?

23. srpna 2007 v 14:26 | Míša |  Ankety

Věříte nebo ne?

23. srpna 2007 v 14:23 | Míša |  Ankety

Má upír duši?

21. srpna 2007 v 12:46 | Míša |  Ankety
Má upír duši?
Nedávno se kdosi mě blízký velmi podivil nad tím, že by mohl mít upír duši. Vzhledem k tomu, že zná upíry jen z filmů, pramení ten údiv nejspíše odtud, třeba se ale mílím. Já věřím, že upír duši má. V jakém je stavu, když se musí vyrovnávat s osudem upíra, to je jiná otázka, ale má ji. To je můj názor, mě však zajímají ty vaše. Zajímá mě, co si o tom myslíte. Má upír duši, nebo ne?

Blog Vlkodlaci

20. srpna 2007 v 23:14 | Míša |  Vlkodlaci
Opět jen krátce. Udělala jsem si ještě jeden blog s názvem, i obsahem pouze k tématu, Vlkodlaci. Pokud jste si pročetli rubriku vlkodlaci zde, najdete na něm to samé, ale nějaké články navíc tam přecejen jsou.

"Italské Stonehenge" nalezeno v horách Kalábrie

20. srpna 2007 v 21:38 | Míša |  Stonehenge

"Italské Stonehenge" nalezeno v horách Kalábrie


LONDÝN 22. října (ČTK) - Skupina prehistorických kamenných objektů připomínající britské Stonehenge, ale vyšší a patrně staršího data, byla objevena v horách ve výšce 1064 metrů nad mořem v jihoitalské Kalábrii. Napsal to britský list The Daily Telegraph.

Objekty - nyní převážně v ruinách v důsledku zemětřesení - jsou většinou sestaveny ze dvou objemných žulových kvádrů s jedním nahoře, který je zastřešuje.

Úlomky objektů až 10 metrů vysokých a 18 metrů širokých jsou rozptýlené v okolí na "mnoha čtverečních kilometrech". Jsou to doposud jediné nalezené stavby tohoto druhu v Itálii. Jednotlivé kameny dosahují váhy až 200 tun.

Profesor geologie na Kalábrijské univerzitě Alessandro Guerricchio prohlásil, že jej nález zcela "vyvedl z míry". Objekty nedaleko Nardodipace mohly být podle něj postaveny k duchovním účelům.

Kameny patrně pocházejí z období 4.000 až 2.400 let před naším letopočtem. Nejstarší část Stonehenge se datuje do období 2.150 let před naším letopočtem.

___________________
Osobně bych měl k výše uvedené zprávě jen několik poznámek. Jednou je to že výraz "vyveden z míry" je ještě velice slabý. Představa přesunu skalních bloků 200 tun těžkých v horském terénu na úsvitu starověku je šílená představa.
Dále si pak v žádném případě nedokážu představit takové zemětřesení které by tento megalitický artefakt mohlo rozmetat na plochu o "mnoha čtverečních kilometrech".
Jinými slovy monument Stonehenge je vcelku průzračně jasná a pochopitelná záležitost.
Fotografie které zde publikuji, jsou přímo z italské univerzity Facolta di Ingegneria dell'Università della Calabria, která se průzkumem zabývá. Pokud umíte italsky, jistě dozvíte podrobnější informace:-)) Pokud ne najdete zde další fotograie a situační plány místa.
Hade, 22.10.2002

Stonehenge

20. srpna 2007 v 20:19 | Míša |  Stonehenge

Stonehenge

Stonehenge je komplex menhirů a kamenných kruhů, nacházející se na Salisburské pláni asi 13 km severně od městečka Salisbury v Jižní Anglii.
Původ názvu
Název "Stonehenge" jistě pochází ze staré angličtiny, ale není známo, co přesně znamená. Jsou dvě hlavní teorie, které se liší pouze v druhé polovině názvu. Obě teorie tvrdí, že první polovina názvu "Stone" (ve staroangličtině "stān") znamená "kámen". První z těchto teorií však říká, že druhá polovina názvu, staroanglické slovo "hencg", znamená "henge", tedy v překladu "šibenice". Druhá tvrdí, že toto slovo (tentokrát "hinge")znamená "zavěšený". Není tedy jasné, jestli je pravým názvem "Kamenná šibenice" nebo "Zavěšený kámen".
V dnešní angličnině se slovo "henge" překládá jako příkop a za ním val. Tímto systémem "zabezpečení" bývala stavba Stonehenge dokola obehnána. Příkop a za ním val můžeme vidět například i kolem megalitického kruhu v Avebury.
Stavba Stonehenge
První fáze stavby počala okolo roku 1900 př. n. l. Byl vystavěn kruh s průměrem 100 m. z vnější strany tvořený příkopem a z vnitřní strany valem. Val byl jen 0,5 m vysoký. Příkop byl 2 m hluboký a na jeho dně byly umístěny kosti zvěře a skotu, aby se půda zpevnila.
Druhá fáze nastala roku 1750 př. n. l., kdy byly vystavěny dva kruhy vztyčených kamenů uprostřed kruhu příkopu. Kameny vnějšího kruhu byly necelých pět metrů vysoké a téměř dva metry silné. Na těchto kamenech ležela souvislá řada kamenů vodorovných, které byly na těch vertikálních uchycené pomocí výstupků na vrcholu. Mnoho z nich však spadlo dolů. Kameny vnitřního kruhu byly podstatně menší, jen 2m vysoké.
Třetí a poslední fáze počala okolo roku 1650 př. n. l. Byly vystavěny dvě podkovy. Vnější byla tvořena pěti "Trilitony". Triliton je soustava tří kamenů, kde jsou dva kolmé a jeden vodorovný, přičemž ten vodorovný na nich leží. Největší z těchto trilitonů je 8,5 m vysoký. Kameny vnitřní podkovy jsou velikostí podobné kamenům vnitřního kruhu, tedy asi 2 m vysoké. Celý komplex byl dokončen okolo roku 1400 př. n. l.
Zajímavosti
Roku 1910 Angličan Horatio Barber zkonstruoval letadlo a bylo velkým štěstím, když jeho zkušební pilot s tímto letadlem minul "Stonehenge" a havaroval nedaleko.
Větší kameny jsou v současnosti zality do betonu. Při stavbě byly kameny vsazeny do jam a utěsněny kamennou drtí. Avšak po dvou světových válkách kameny následkem otřesů začaly vypadávat. Proto byli tehdejší archeologové nuceni rizikové kameny zabetonovat. I přesto však jeden z kamenů spadl při velké vichřici v roce 1963.
Při vykopávkách z roku 1920 byla pod jedním z kamenů nalezena láhev portského vína. Na štítku láhve byl vyznačen i rok a toto víno pocházelo z roku 1810. Zátka však shnila a většina vína vytekla.
30. ledna 2007 archeologové objevili poblíž Stonehenge zbytky vesnice. Tento objev vyvolal spekulace o tom, že Stonehenge mohlo sloužit jako pohřebiště pro tuto vesnici. Vesnice se nacházela v Durrington Walls, ve vzdálenosti asi dvou mil od Stonehenge, a byla zde umístěna obdobná dřevěná kruhová stavba. V okolí byly také nalezeny nástroje a hroty šípů. Bylo vykopáno celkem osm domů, archeologové však věří že jich celkem bylo alespoň 25. Oznámil to archeolog Mike Parker Pearson na tiskové konferenci, kterou svolala National Geographic Society.

Čarodějnice obcovaly s ďáblem

20. srpna 2007 v 12:46 | Míša |  Čerodějnice atd.

Čarodějnice obcovaly s ďáblem

Vydáno dne 30. 04. 2007
V průběhu kalendářního roku se vyskytují noci, o kterých se traduje, že poskytují nadpřirozeným silám větší moc než jiná období. Patří k nim i Filipojakubská noc, někdy zvaná také Valpružina nebo v keltské mytologii Beltine.

V keltském podání představoval svátek oslavu přicházejícího jara a nadcházejícího období úrody a hojnosti. Keltové v tento den po dlouhém zimním čase vyháněli do pastvin dobytek. Vlastní slavnost probíhala v noci z 30. dubna na 1. května, a jak sám název svátku Beltine (v překladu oheň) napovídá, hlavní úlohu v něm sehrály zapálené hranice. Kolem těchto ohňů byl prováděn dobytek. Za pomoci nejrůznějších rituálů měla být zvířata očištěna a chráněna před nemocemi a strádáním v nadcházející sezóně. V domácnostech pak Keltové zhášeli staré ohně a z hranic zapálených Druidy si přinášeli nové, čisté. Přesto, že se tato tradice zachovala až do dnešních dnů, v našich podmínkách se s ní setkáváme spíše v podobě pálení čarodějnic. Už v minulosti zapalovali lidé na návrších ohně, přeskakovali je a do vzduchu vyhazovali dřeva či košťata.

Podle pověstí se o Filipojakubské noci scházejí čarodějnice a čarodějové, aby sněmovali o tom, jak budou v nadcházejícím období škodit lidem a dobytku. Noc je také mimořádně příznivá pro navazování kontaktů s démony a ostatními astrálními bytostmi. V hlubokých lesích v tomto čase rozkvétá zlaté kapradí, které nálezci propůjčuje schopnost jasnozření a aby to nebylo málo, dokáže otevírat cesty k pokladům.

A právě výše uvedené legendy a pověry měly v minulosti na svědomí tisíce žen a mužů obviněných z čarodějnictví. Víra v démony a zlé duchovní síly dovedla církev k přesvědčení, že ďábel může svou moc uplatňovat prostřednictvím lidí zasvěcených právě do čarodějnictví. A tak bylo svého času na denním pořádku, že byly zejména staré ženy podezřívány, že jsou ve spojení s ďáblem. Ostatní lidé, ovlivněni náboženským fanatismem, a v obavě před možným uhranutím, dávali před vrata domů narýpané drny nebo ostnaté pruty o které se měla čarodějnice poranit. V jiných případech kropili svá obydlí svěcenou vodou nebo na návsi práskali biči či stříleli z pušek.

Nejen, že jsou čarodějnice ve spojení s ďáblem, ale také s ním na svých sabatech provozují prapodivné orgie. A za to si zaslouží smrt. Takový názor panoval už ve dvanáctém století. A jeho prostřednictvím chtěla církev potlačit především poslední zbytky pohanských zvyků. Církevní hodnostáři tvrdili, že určité mystické prožitky, o kterých se čarodějnice občas zmiňovaly, jsou pouhý výmysl, a že něco takového se nemohlo a nemůže uskutečnit. Kdo jim přesto věřil, byl klamán samotným ďáblem. O takového jedince se ihned začala zabývat inkviziční komise. Samotné čarodějnice pak byly veřejně zaživa upalovány na hranicích. Pokud před inkvizičním soudem projevily lítost a pokání, byly "jen" sťaty. V případě, že byly vzpurné, čekalo je dost nepříjemné mučení.

O praktikách inkvizičních komisí se zmiňuje především kniha Jakuba Sprengera a Henryho Institorise známá pod názvem Kladivo na čarodějnice. Pak to jsou nejrůznější inkvizitorské příručky, které začaly vycházet už ve dvanáctém století. Velmi cenné informace najdeme také v zápiscích některých inkvizitorů. Objevuje se v nich i příběh jisté ženy, který přišla o své dvě děti, a to vždy den před tím než dosáhly jednoho roku života. Když se ženě narodilo třetí dítě, rozhodla se, že ho bude v den jeho prvních narozenin hlídat. Batole uložila do hrnce, který přikryla pokličkou, neboť věřila, že kov jejího potomka ochrání před mocnostmi temnot. Přichystala si žhavé železo, kterým chtěla čarodějnici označit a čekala. V noci prý do domu vtrhla sousedka na vlkovi. Když ji domácí vypálila žhavým železem znamení, nezvaný host se otočil a se strašným řevem odjel na zvířeti neznámo kam.

Vlk jako dopravní prostředek čarodějnic se objevuje především v germánských pověstech. V případě ostatních národů používají čarodějnice pro své cestování košťata, případně hole. Ke svým rituálům pak nejrůznější kouzelné masti, které často tvořily výtažky z bylin obsahujících omamné látky. Pro názornost jmenujme rulík, blín nebo durman. V ojedinělých případech byly přidávány hadí jedy nebo ropuší sliny.

Filipojakubská noc skrývá i v dnešní moderní době svá tajemství. Sami jsme se před několika lety přesvědčili, že na povídačkách o sletech astrálních či démonických bytostí přece jen něco bude. V jihočeském Sepekově jakési nadpřirozené síly doslova vyštvaly v roce 1997 naší expedici z místního hřbitova, kde jsme chtěli o Valpružině noci přespat.


UFO - nezodpovězené otazníky 6

19. srpna 2007 v 22:27 | Míša |  UFO
Příběh Betty a Barneyho Hillových
19. září 1961 jeli tito manželé autem od kanadské hranice domů do Portsmouthu ve státě New Hampshire. V Colbrooku povečeřeli a ve 22.00 jeli dál. Domů chtěli dorazit nejpozději v 02.30, protone ráno měl přijít uragán. Všechno se stalo na silnici č. 3 v horách White Mountains. Za automobil se zavěsil jakýsi svítící objekt, který vůz pronásledoval. Betty vzala dalekohled, přiložila jej k očím a ztuhla: uviděla "obrovský létající koráb ve výšce několika set stop s otáčející se horní částí a blikajícími světly". Objekt klesal nedaleko od Hillových a oni na něm uviděli dvojitou řadu oken. Za sklem stály jakési bytosti! Barney vystoupil z vozu a začal si také prohlížet neobvyklou loď dalekohledem. Podle jeho slov se "bytosti přilepily k oknům a dívaly se na automobil". Když objekt přistál, Betty zavolala:
"Vrať se do auta! Odvlečou tě!" Barney stál jako ochromený a cítil, že ho drží jakási hypnotická síla. Za vteřinu však přece jen přemohl tato nepříjemná kouzla, dostal se do vozu a zavřel za sebou dveře.
Najednou Hillovi uslyšeli podivné "elektronické pískání", které jakoby vycházelo z kufru auta. Mnohem později pak manželé tento zvuk dávali do souvislosti s náhlou dřímotou, která je přepadla - od této chvíle si na nic nepamatovali. Působil snad na Hillovy nějaký "elektronický hypnotizér"? Měli pocit, že uplynulo pár vteřin, a paměť se jim navrátila, za doprovodu známého pípání, nyní však jiného tónu. Manželé se probrali v absolutním tichu a ... v jedoucím autě! Podle ukazatele zjistili, že jim zbývá 17 mil do Concordu, tedy, jinými slovy, že od místa, kde došlo ke kontaktu s UFO, jsou vzdáleni 35 mil!
Barney jen stěží ovládl řízení vozu, nechápal, jak to, že nenarazili do stromu nebo nevjeli do škarpy, a ubral rychlost. Jeli mlčky, ve stavu šoku, který dostali ze strachu: co se s nimi dělo během uplynulých dvou hodin? Přijeli domů. Lehli si, ale spánek nepřicházel. Zdřímli si trochu až nad ránem, ale hned je probudil vlastní křik. Oběma se zdálo, že je někam vlečou, a oni se v hrůze brání...
Pětačtyřicet hodin magnetofonových záznamů z hypnotických seancí poskytlo udiveným výzkumníkům informace o nebývalém "setkání třetího druhu" manželů Hillových. Zajímavé události se odehrávaly takto…

Vlkodlačí proměna - můj článek! ©

19. srpna 2007 v 11:58 | Míša |  Vlkodlaci
Vlkodlačí proměna
Jakpak asi probíhá, co myslíte? Trvá dlouho? Je bolestivá? Možná vás zklamu, ale ne. Bolestivé proměna pod svitem úplňku vešla do povědomí kvůli hororovým filmům. Skutečnost, ta je jiná.
Vlkodlak se zpravidla měnil během několika vteřin. Někteří k tomu potřebovali vlčí kůži (+ někdy kouzelné masti), kterou si přehodili přes tělo. Přilnula a pak se prostě proměnili. Toto je však jen jeden typ proměny. Další vlkodlaci kůži vůbec nepotřebovali, prostě chtěli a byli vlky.
U té první skupiny by se možná dalo věřit teorii o Vlčích mužích z knihy Kdo přichází v hodině vlků (ve zkratce: Tvrdí, že vlkodlaci mohli být členy skupiny Vlčích mužů, kteří se za vlky jen převlékali a vraždili tak.), ale kdo ví. Je více způsobů, jak uvařit kávu, ale pořád to bude káva. Rozumíte?

Podoba vlkodlaků - Můj článek! ©

18. srpna 2007 v 22:16 | Míša |  Vlkodlaci
Podoba vlkodlaků
Vlkodlaci v lidské podobě se vlastně nijak zvlášť neliší od lidí. Na internetu se v jejich popisech vyskytují věci jako zašpičatělé uši, srostlé husté obočí, chlupaté nebo drsné dlaně, atd.
Ty uši jsou celkem možné, ne však nijak závratně špičaté, vlkodlaci přece nejsou elfové. Obočí by tak taky mohlo vypadat, určitě však ne jen u vlkodlaků. V dnešní době si ho však může kdokoliv jakkoliv upravit, takže je to bezpředmětné.
Zato chlupaté dlaně vyřazuji rovnou. Vždyť právě dlaně jsou jediné místo, kde snad žádný savec chlupy nemá. Drsné být mohou (konečně po nich chodí, ne?), ale to může mít i spousta lidí od práce.
Pokud byli vlkodlaci v lidské podobě, nešlo většinou poznat, že jimi jsou. U těch upálených se totiž vždy objevil nějaký "bonzák", který oznámil, že je viděl při proměně.
Podobou proměněných vlkodlaků se mnoho článků nezabývá, tenhle však bude.
Možná by vás zajímalo, že můžete zapomenout na všechny ty fantastické tvory z filmů jako má sestra vlkodlak (1,2) nebo Harry Potter (prof. Lupin). Proměnění vlkodlaci určitě nejsou bez chlupů a už vůbec se nepohybují po dvou zadních nohou. Vlastně se téměř neliší od normálních vlků. Jsou jen někdy větší, možná silnější a hlavně, nejsou vlci. Někdy se k popisům ještě přidává, že jim září oči, ale kdo ví. Od psích (tedy i vlčích) očí se odráží světlo a může to vypadat, jako by zářily, i když nezáří.

Blog Upíři

17. srpna 2007 v 23:07 | Míša |  Upíři
Tak tady jen krátce. Udělala jsem si blog s názvem, i obsahem pouze k tématu, Upíři. Pokud jste si pročetli rubriku upíři zde, tak tam na blogu o moc víc věcí není, ale šak se podívejte a uvidíte.

"Upíra" spálili a snědli

17. srpna 2007 v 23:02 | Míša |  Vampirologové a lovci upírů

"Upíra" spálili a snědli

Rumunsko nezapře, že je domovinou legendárního upíra Draculy. Ve vesničce Marotinul de Sus zde totiž rodina Tomů došla k závěru, že jejich zemřelý příbuzný Petre (†76) je upír a saje jim krev. Proto vnikli na hřbitov, vyjmuli tělo, po příšerných rituálech spálili a vypili vodu s popelem!
Foto
"Kdybychom to neudělali, všichni bychom zemřeli," říká švagr »upíra« Gheorghe Marinescu. "Proto jsme se rozhodli vykopat ho. Když jsme otevřeli rakev, strnuli jsme hrůzou. Na rtech měl Petre čerstvou krev," vypráví se zjevným děsem Gheorghe.
"Rozřízli jsme mu hrudník a vyřízli srdce. Sténal a skučel, když jsme to dělali. Srdce jsme spálili a pak popel nasypali do vody. Tu vypili všichni nemocní," uzavírá Gheorghe.
Příbuzní totiž od skonu Petreho všichni trpěli záhadnými zdravotními problémy, které po vypití »upířího koktejlu« údajně zmizely.
O rituálu informovala policii dcera zemřelého. Když policisté dorazili na hřbitov, našli v hrobě i kosu, kterou byl muž rozřezán. »Bijcům upírů« nyní hrozí za hanobení hrobu a nebožtíka až tři roky vězení.
Autor: INT, alf (29. 2. 2004)

Inkvizice, její struktura, ...

17. srpna 2007 v 1:22 | Míša |  Čerodějnice atd.
Inkvizice, její struktura, vyšetřovací metody, soudy a tresty

a) Struktura

Za základní listinu Španělské inkvizice můžeme považovat bulu Sixta IV. z 1. 11. 1478. Organizačně existovala tato instituce od r. 1483. Consejo de la Suprema General Inquisición byl nejvyšším odvolacím tribunálem, kterému podléhaly provinční tribunály. Řídící směrnicí byla Instrucciones Antiquas, jejich autorem byl sám Tomáš Torquemada. Později byly novelizovány pod titulem: Instrucciones del Santo Oficio de la Inquisición.
Představitelem inkvizice je velkoinkvizitor, který je jedním z členů Supremy, kde zasedal i král. Inkvizice byla samostatná v Kastilském i Aragonském království. Byly tedy zákonitě dvě Supremy, tj. také dva velkoinkvizitoři. Pokud byly tyto úřady spojeny v jedné osobě, mluvíme o Generálním inkvizitorovi. V Kastilii bylo dvanáct tribunálů, v Aragonii čtyři.
Provinční tribunál se skládal ze dvou inkvizitorů, přísedícího, alguacila (soudního zřízence) a fiscala (žalobce) a neurčitého počtu služebníků. Další skupinu tvořili tzv. familiares, kteří zabezpečovali tribunál jako strážní a doprovodní oddíl. Tato služba byla bezplatná a čestná. Vykonávali ji mužové z nejváženějších rodin a často většina mužů ve městě. Začátkem 16. stol. vytvořili familiares bratrství (hermadad) sv. Petra, mučedníka z dominikánského řádu -- prvního zavražděného inkvizitora. Pasivní finanční bilance vedla také k tomu, že inkvizice se stala v 18. stol. neškodným cenzorským úřadem, který nebyl schopen své výnosy prosazovat a osvícenská aristokracie a měšťanstvo tak činnost inkvizice paralyzovaly.
Pod pravomoc inkvizice patřili všichni poddaní království -- vyjma biskupů a některých exemptních řádů. Inkvizici patřily všechny případy, které souvisely s otázkou pravosti a jednoty víry, která byla zárukou jednoty a existence státu. Tento aspekt je nutné vyzdvihnout jako specifikum španělské inkvizice. Kriminální činy patřily inkvizici jedině v souvislosti s předchozím zaměřením. Tak např. soudila inkvizice homosexuální delikty, bigamii apod.

b) Vyšetřovací metody

Vyšetřovací metody odpovídaly tehdejší praxi v Evropě a v mnoha případech byly mírnější a zaručovaly větší právní ochranu než u ostatních tribunálů. Nestačilo pouhé přiznání. Tím se vylučoval vliv útrpného práva, které patřilo k tehdejší vyšetřovací praxi všech soudních dvorů. Udání muselo pocházet od dvou svědků, kteří zůstali v anonymitě před veřejností a žalovaným. Tribunál musel přešetřit jejich bezúhonnost. Před zatčením musel být předložen písemný materiál, ve kterém skupina teologů, kteří pracovali jako cenzoři (calificadaros), posoudila, zda se jedná o blud. Při kladném nálezu vydal žalobce (fiscal) příkaz k zatčení. Je značný počet negativních rozhodnutí calificadorů. Jsou i případy potrestání inkvizitorů na návrh calificadorů. Vězení inkvizice byla v relativně dobrém stavu. Všeobecně vzato nebyla horší, než královská vězení a ti, kteří jimi prošli, tvrdili, že byla čistší a udržovanější než ostatní. Vězni měli své cely a také možnost práce. Protokoly vypovídají o pravidelných dávkách potravin, vedle chleba je jmenováno maso i víno. Vězni si mohli kupovat nebo nechat posílat olej, ocet, led, vajíčka, čokoládu a slaninu.
V cele měl vězeň matraci, přikrývku, vlněnou deku, dvě truhlice. Měl právo na pantofle, osobní prádlo a psací potřeby. Za nejstrašnější bylo považováno mlčení a návštěvy inkvizitora, který měl povinnost rozmlouvat s vězněm a přivést ho k lítosti. španělská i římská inkvizice zapovídala vězňům účast na mši sv. a svátostech.
Útrpné právo bylo povoleno jen ve výjimečných případech. Historikovi se nutně jeví vězení inkvizice po všech stránkách humánnější než tehdejší evropský průměr. Líčení o krvavých a sadistických scénách jsou vymyšlené báchorky. Mučení zmizelo v polovině 18. stol. Při použití útrpného práva musel být osobně přítomen inkvizitor, zástupce biskupa, sekretář a lékař (nebyl-li přítomen, musel být snadno dosažitelný). Vyšetřovaný nesměl přijít o život, ani nesměl být zmrzačen. Každé gesto a každý výrok musel být sekretářem zapsán a mučení bylo přerušeno.

c) Soudy a tresty

Abychom porozuměli soudnímu postupu inkvizice, musíme si uvědomit, že se řídila zásadou presumpce viny. Úkolem inkvizice bylo přivést obžalovaného k pokání. Inkvizitoři museli třikrát napomenout obžalovaného, aby zpytoval svědomí.
Obžalovaný musel mít obhájce, kvalifikovaného advokáta. Dále mohl mít ještě právního poradce. Později v 16. stol. byla určena skupina inkvizičních advokátů, ze kterých si mohl obžalovaný vybrat tak zvaného "abogadas de los presos". Dále si mohl obžalovaný na svou obranu pozvat vlastní svědky! Rovněž tak měl právo odmítnout soudce a žádat jiného.
Proces probíhal řadou vyšetřovacích audiencí za přítomnosti žalobce i obhájce, případných svědků z obou stran. Každá audience byla protokolována. Závěrečné jednání probíhalo v komisi tzv. "consulta de fe", kterou bychom měli nazvat porotou. Jejími členy byli: inkvizitoři, zástupce biskupa, poradci, kteří museli složit zkoušky z teologie a práva. Tyto osoby hlasovaly o rozsudku. V případě nerozhodného hlasování předali případ Supremě. Od 18. stol. všechny vážnější případy předávaly provinční tribunály Supremě.
Dále si uveďme rozhodnutí o trestu seřazená podle četnosti:
  • smíření
  • nošení kajícího oděvu na určitou dobu
  • vyhnání z bydliště
  • zmrskání
  • uvěznění pro nedostatek důkazů na neurčitý čas
  • galéra (na 10 let)
  • napomenutí
  • osvobozující výrok
  • upálení "in effigie" (obraz nebo figurína)
  • upálení "in persona"
  • zabavení majetku
  • uvěznění
Osvobozující výrok je prvkem neznámým u ostatních inkvizičních tribunálů středověku. Počet odsouzených k trestu smrti upálením činí ze začátku 1% odsouzených, v příštích sto letech jen 0,5%. Krvavé hrůzy inkvizice dostávají zcela jinou podobu. Auto de fé nebylo sadistickou maškarádou, ale skutečným dobovým vyjádřením spravedlnosti. K auto de fé patřilo procesí, mše sv. s kázáním, po kterém následovalo smíření kajících obžalovaných. Je zcela falešný obraz, kdy za jádro "auto de fé" je považováno upalování. Počet trestů upálením nám ukazuje, v kolika případech bylo možné účastnit se takové podívané.
Docházelo i k justičním omylům a ke zneuľití moci. Komise vyąetřovaly inkvizitory, kteří se takto provinili a odsuzovaly je i k těľkým trestům. Oběti jejich procesů pak byly rehabilitovány. Humanismus, renesanční obdiv antiky vyvolal návrat k pohanským praktikám a oľivil ľivořící zbytky pohanské minulosti evropských národů. To je jeden z rysů regrese, kterou je renesance. Čarodějnické epidemii padl za obě» téměř jeden milion osob. I zde vedle magických pověr sehrály svou úlohu jevy jako narkomanské orgie, andělíčkářství, kriminální manipulace s jedy apod. Zdaleka není možné tvrdit, že se jedná pokaľdé o nevinnou obě». V nejednom případě byl rozsudek dobově přísný, ale v podstatě spravedlivý podle tehdejąích právních norem. V Německu počet obětí dosáhl 100 000. Z toho dvě třetiny v protestantských zemích. Také v Anglii dosáhl počet obětí několika desítek tisíc. Ani v USA nemají čisté konto, zaslouľili se o ně předevąím puritáni.
Jak reagovala ąpanělská inkvizice? Opět zcela nečekaně. Generální inkvizitor označil víru v čarodějnictví za pověru. Inkvizitoři se museli vydat do severních oblastí španělského království, kam pronikla ze zahraničí čarodějnická epidemie. Inkvizitoři museli obyvatelstvu vysvětlovat, že neúroda nebyla způsobena čarodějnickými kejklemi, ale vlivem počasí. Tento postup inkvizice způsobil, že Španělsko má nejmenší počet obětí v čarodějnických procesech!