Paranormální: Výtah

18. února 2007 v 12:17 | Míša |  Paranormální na Novinkách.cz
Paranormální: Výtah
Paranormální jevy se dějí každý den. Dějí se nám všem a je možné, že si jich občas ani nevšímáme. Přesto jsou zde. Dnes bych chtěl hovořit o člověku, který je snad nadán schopností telekineze. Asi není sám.
Bylo léto 1998. Seděl jsem v jakési hospodě (či přesněji řečeno výčepu), jehož jméno si již nepamatuji. Bylo to někde uprostřed sídliště kdesi na okraji Brna. Bylo asi kolem desáté hodiny večer, už byla téměř tma.
Zatímco mí dva kolegové toho dne popíjeli opravdu mohutně, já srkal teprve druhé pivo. Bylo teplé a nedobré. A tak jsem se místo zlatavého moku soustředil na probíhající debatu. Prošli jsme politickou situaci, Internet, kvalitu zdejšího alkoholu i ženy. Až se jeden z těch dvou, již notně alkoholově opojen začal chvástat tím, že má zvláštní schopnosti. Je samozřejmé, že následoval bujarý posměch. Cítil se uražen, ba přímo zneuctěn. A tak slovo dalo slovo, my opustili výčep a vydali se do změti naprosto neznámých potemnělých chodníků. V banku podivné sázky bylo, kdo zaplatí všem zítřejší pobyt v brněnských restauracích.
"Támhle!" ukázal jsem na vchod do asi šestipodlažního podlouhlého domu. Dveře byly odemčené. Otevřeli jsme je. Pomalu se vydali po schodech do jakéhosi prvního mezipatra. Šel jsem napřed, vyzývatel sázky za mnou. Mezi vchodem a mezipatrem mohlo být tak deset schodů.
Ještě dříve, než se moje nohy dotkly posledního schodu, ozvalo se z drátěné klece výtahu po pravé straně zahučení a cvaknutí. Výtah dorazil do mezipatra, které zde bylo nejnižší stanicí. Ale chodby domu a schodiště zely až na dva přiopilé zjevy a mou (poněkud vyděšenou) osobu prázdnem pozdního večera. Právě o tom byla naše sázka.
Celkem desetkrát během asi jedné hodiny jsme takovým způsobem vnikli do zcela náhodně vybíraných paneláků. Dvakrát v přízemí právě někdo stál. Dvakrát se nestalo nic. Ale šestkrát už za několik okamžiků po našem příchodu dorazil výtah do přízemí, ve kterém jsme se právě nacházeli, a to bez toho, aby ho kdokoliv z nás přivolal. Po posledním (desátém) pokusu se šťastný vítěz sázky začal bít v hruď a vyrážet ze sebe cosi jako oslavný pokřik.
Mezitím jsem prošel všechny možnosti, jak mohl dotyčný přivolat výtah, aniž bychom si toho (nebo alespoň já, jakožto nejstřízlivější člen kolegia) všimli. Přiznávám se, že jsem nepřišel na žádnou možnost.
Snad byl vybaven schopností, jež mu umožňovala stisknout tlačítko bez nutnosti se ho fyzicky dotknout. Snad měl pouze štěstí. V každém případě zaujal čestné místo ve sbírce kuriozit, každodenních malých zázraků. Kontaktů s paranormálnem (nebo jak to nazvat). Se světem vzdáleným, ale přece tak blízkým.
Vojtěch Bednář (aveius@seznam.cz) - 21.7.1999
Autor je novinář na volné noze. Jeho archiv článků najdete na adrese http://vojtech.hyperlink.cz.

ZDROJ:

Text - Novinky.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama