Paranormální: Výpadek

24. února 2007 v 20:37 | Míša |  Paranormální na Novinkách.cz
Paranormální: Výpadek
Ze všech zatím vydaných dílů našeho miniseriálu o paranormálních jevech tak říkajíc "za humny" mne osobně zní příběh, který vám budu vyprávět dnes, nejneuvěřitelněji. Přesto právě o dnešním tématu bylo napsáno již několik knih a natočeno filmů. Je totiž o jevu, kterého se všichni bojíme asi více než všech mimozemšťanů a duchů dohromady.
-------
Byl pozdní večer na přelomu listopadu a prosince loňského roku. Otřískaným žigulíkem se domů z oslavy narozenin vracela veselá společnost asi pěti přátel jednoho soukromého zemědělce z jižní Moravy. Hrálo rádio, prozpěvovaly se budovatelské písně a jediná střízlivá osoba v autě, řidič Mirek, nadával na ostatní, že je v kabině příliš zahuleno.
Světla žigulíku najednou osvítila výstražný trojúhelník postavený na silnici. Kus před ním se rýsovaly obrysy jiného, neosvětleného vozidla. Mirek si řekl, že má asi někdo poruchu a krátce zapřemýšlel, zda zastavit a pokusit se pomoci. Vzezření jeho spolujezdců totiž vyvolávalo dojem, že se z auta každým okamžikem rozutečou a už je nikdy nikdo v okolních lesích nenajde.
Ještě dříve, než však stačil dokončit myšlenku, jeho vozidlo zaškytalo a motor se zastavil. Světla Lady 2101 pohasla a v kabině bylo najednou zvláštní ticho prožírané skřípáním kol. "Tak to je v háji," řekl si.
Žigulík ještě ujel z mírného kopce samospádem asi padesát metrů, než se definitivně zastavil. Společnost uvnitř najednou utichla. Stáli těsně před autem, které bylo označeno přenosným trojúhelníkem. Byla to nová Oktávie tmavé, nejspíše vínové barvy. Dalších přibližně sto metrů před nimi stálo ještě jiné vozidlo.
Mirek vystoupil z vozidla. Následovali jej další dva spolucestující, kteří náhle jakoby rázem vystřízlivěli. Došli k Oktávii. Měla otevřenou kapotu a u ní stáli dva muži. Nyní si všichni uvědomili, co bylo na celé situaci nejzvláštnější, a sice tma. Světlomety všech aut byly vypnuté, nebyla zde žádná montážní lampa, žádné světlo v kabině, nic. Okolo bylo zvláštní šero způsobené odlesky cárů sněhu, ale nic vyloženě umělého. U otevřené kapoty stáli dva muži.
Mirek se zeptal, co se jim stalo. Jeden z mužů pokrčil rameny. "Prostě to nejede. Najednou se mi zastavilo a nic. Nejde elektřina, nefunguje mi mobil. Nemůžu nastartovat, nesvítí mi hodinky." Mirka tato odpověď trochu dostala. Najednou se za ním ozval trochu kvičivý výkřik Petra, jednoho ze spolujezdců ze žigulíku: "Ty vole, on má pravdu!" Martin držel svůj mobilní telefon a mával jim ve vzduchu. Displej, ani klávesy nesvítily. Mirek vytáhl z náprsní kapsy kožené bundy svou motorolu a stiskl klávesu. Nic. Podíval se zpět na ty dva muže: "Jak dlouho tu stojíte?" Jeden z nich strčil ruce do kapes: "Nevím, asi tak půl hodiny." "A poslali jste třeba někoho do vesnice? Je to tak čtyři kilometry zpátky," odvětil Martin. "Jo, už tam šel ten, co mu patří ta škodovka tam vepředu." Mirek si matně vzpomněl, že asi v polovině cesty mezi poslední vesnicí a tímto místem skutečně jakousi osobu míjeli. "Tak to je divný."
Debatu vyrušilo rychlé škrtání. Pavel, jiný ze spolucestujících z oslavy, si pokoušel zapálit cigaretu plynovým zapalovačem. Zapalovač škrtal jiskry, ale nechtěl vzplát. "Doprd. co tomu je? Ještě před chvilkou fungoval." Druhý z mužů u kapoty Oktávie na něj odsekl něco jako: "Kašli na to." První z nich si hluboce oddechl. "Nebojíte se?" zeptal se trochu naivně Mirek. "Ne, už jsem to jednou zažil. Nefungovalo nic. Vůbec nic. Dva dny v kuse." Mirek matně tápal v paměti po místě dostatečně odlehlém, že by mohlo být tak dlouhou dobu odříznuto od světa. "A kde se to stalo?" Odpovědí bylo nové oddechnutí si: "V pětasedmdesátým. V Moldávii. Dva dny se k nám snažili dostat autem, vrtulníkem. Dva chlapi se kvůli tomu málem zabili."
Tato věta dodala celé situaci ještě větší a obrovitější punc hrůzostrašnosti. Naštěstí byla přerušena pozitivním vývojem událostí. V kabině Oktávie se rozsvítila stropní lampička. Svítila tak jen na půl vlákna asi pět sekund a pak zase docela zhasla. Okolí se ponořilo do šera na další dvě minuty.
Pak se najednou rozezněl hukot větráku v žigulíku. Lampička v nejbližším autě se opět rozsvítila a vzápětí nato potkávací světlomety. Člověk s rukama v kapsách vstal z kapoty, zabouchnul ji a podíval se na Mirka. "No, myslím, že je čas jet." Vzápětí se na silnici vzadu objevilo světlo. "Tak už to funguje?" zeptal se hlas. Byl to řidič přední škodovky. Všichni spěšně nasedli do svých vozidel, dva chlapi s Oktávií si sbalili výstražný trojúhelník a jejich auto zmizelo velikou rychlosti někde ve předu. I Mirek se svými kolegy nastoupili do otřískaného vraku ruské výroby a rozjeli se.
Byla to zvláštní událost. Nejen svým průběhem, ale i později. Od okamžiku, kdy se auto zastavilo, do momentu, kdy zase bylo schopné jízdy, uběhlo asi půl hodiny. Jak je však možné, že se řidič škodovky, který šel do vesnice, objevil bez jakéhokoliv vozidla už za půl hodiny zpátky na místě? Vždyť šel do relativně vzdálené vesnice. Proč ti dva nezpanikařili? Proč nikdo nezpanikařil? Proč se přinejmenším dva z Mirkových spolucestujících, kteří byli cestou předtím totálně namol, najednou chovali klidně a rozumně? Otázky zůstávají. Ať si každý na ně odpoví sám za sebe.
-------
Vojtěch Bednář (aveius@seznam.cz) - 11.4.2001
Autor je novinář na volné noze. Jeho archiv článků najdete na adrese http://vojtech.hyperlink.cz.

ZDROJ:

Text - Novinky.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pavla Pavla | E-mail | 13. září 2007 v 11:29 | Reagovat

dějí se kolem nás zvláštní věci,kdo to nezažije tak těžko na sto procent uvěří.

2 Francesco Francesco | E-mail | Web | 19. října 2011 v 9:08 | Reagovat

Souhlasím, fajn článek a říkám si: Kdybys nebyl hlupákem, nestal by ses medvědem.:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama