Paranormální: U.F.O.

17. února 2007 v 21:36 | Míša |  Paranormální na Novinkách.cz
Paranormální: U.F.O.
Jmenuje se Jindřich Šindl. Není důležité, kde žije a čím se živí. V roce 1980 byl na vojně. Byl svobodníkem na základně železničního vojska. Sloužil si druhý rok, do civilu mu zbýval necelý metr.
-------
Jedné noci pískli ostrou. Mužstvo naběhlo na dvůr v plné polní. Taková cvičení nebyla neobvyklá, ale toto ani omylem jako cvičení nevypadalo. Soudruh velitel předstoupil před nastoupenou posádku. Nebývalo časté, aby sám nejvyšší přednášel rozkaz, většinou jen nadával vojákům za pomalé vstávání a neupravenost. Tentokráte to bylo jiné. A znělo to zvláštně:
"Soudruzi. Byli jste vybráni k ochraně zvláštního vlaku. Zajistíte určený úsek trati, bude to velmi nebezpečné, můžete přijít do kontaktu s nepřítelem. Pro ten účel budete vyzbrojení ostrými. Když přijde rozkaz, nebo pokud váš prostor naruší nepřítel, okamžitě střílet!" Nic takového nepamatovali ani ostřílení mazáci.
-------
Rota, ve které byl Jindřich, byla ihned poté naložena na náklaďáky a vyrazila. Auta uháněla nocí k železniční trati z východního Německa. Zde, v polích, jejich cesta skončila.
Trať už byla obsazená paragány. Železniční vojsko mělo jen dělat strážní a technickou službu nebylo to tak horké, jak říkal velitel. Jeden z paragánů stál přímo mezi kolejemi a zapaloval si cigaretu. Jindřich chtěl vědět, co se děje, a tak k němu v nestřeženou chvíli přistoupil a zeptal se, co se děje. Paragán, podle insignií četař, se k němu otočil: "Ty vole. Rusáci dělaj transport z Německa k nim domů. Bude to něco velkýho, je tu půlka armády a po zbytku trati taky. Nikdo neví, kdy to pojede, nikdo neví, kudy přesně. Každopádně tu za chvíli bude jeden supertajnej expres do Moskvy."
Čekání bylo sžírající. Po silnici jezdily vojenské, české i ruské, náklaďáky se ztlumenými světlomety. Daly se poznat jen podle burácení motorů. Nad hlavami asi třikrát přeletěl vrtulník. Uplynuly čtyři hodiny.
-------
Vtom se v dáli objevil vlak. Jel velmi pomalu, ale byl velmi hlasitý. Řval tak, že všechno zatemnění bylo zbytečné. Kdyby ho nepřítel chtěl, stačilo by poslouchat, a to asi i z letadla. Vlak tvořila mašina, dva osobní, dva obrněné a jeden velký valníkový vagón. Když projížděl asi dvě stě metrů od místa, kde hlídala rota pana Jindřicha, najednou zastavil. V mašině se rozsvítilo světlo. Strojvedoucí se hlasitě dohadoval s vojákem v důstojnické uniformě. Dohadovali se rusky. Pak světlo zhaslo a vlak se opět rozjel, snad ještě pomaleji. Vtom si Jindřich všiml něčeho zvláštního. Na valníku, pod plachtou, byl nějaký předmět. Byla tma, ale předmět byl jasně viditelný. Vydával totiž, skrze plachtu, tlumené, přesto viditelné modré světlo. Zdálo se, jako by pod plachtou byl obrovský, modře zářící objekt, diskového tvaru. Objekt, který z jedné strany přesahoval profil vagónu o půl metru a nahoře tvaroval převázanou plachtu do tvaru zvláštní, malé kopule.
-------
Jindřich byl od vlaku asi deset metrů daleko a nemohl své stanoviště opustit. Přesto díky světlům viděl v osobním vagónu zařazeném ihned před valníkem několik mužů, zdálo se, že jsou v bílých pláštích a s čapkami, jaké nosili ruští lékaři. V době, kdy vlak míjel rotu, přestala fungovat vysílačka, jen z ní syčelo. Podél krokem jedoucího vlaku šel důstojník, který se předtím hádal se strojvůdcem. Něco si rusky mumlal asi sám pro sebe. Jindřich některé z jeho vět slyšel. Byly "A tyhle poruchy máme furt. Zatracený náklad. Proč to nevezou letadlem ? Ono by spadlo, ale ve vlaku je taky elektryka. Pitomí mimozemšťani!". Trochu se potácel, vypadal, že něco vodky už v sobě má.
-------
Vojtěch Bednář (aveius@seznam.cz) - 29.8.2001
Autor je novinář na volné noze. Jeho archiv článků najdete na adrese http://vojtech.hyperlink.cz.

ZDROJ:
Text - Novinky.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama