Paranormální: Spolužák

18. února 2007 v 1:10 | Míša |  Paranormální na Novinkách.cz
Paranormální: Spolužák
Chtěl bych předeslat, že příběhu, který vám budu vyprávět, sám nevěřím. Člověk, jenž ho prožil, mi dal dost důvodů myslet si, že je skutečný. Avšak já si odmítám připustit, že něco podobného je ve skutečnosti opravdu možné. Něco, o čem už bylo natočeno mnoho filmů a napsáno nesčetně brakových "paranormálních" knížek. Protože by bylo nefér hovořit o někom, kdo sám sebe považuje za blázna, změnil jsem jméno. Místa však nikoliv.
Asi před rokem mne díky článku, který mi vyšel na Novinkách, oslovil člověk, který o sobě tvrdil, že je můj spolužák ze základní školy. Říkejme mu třeba Tomáš. Porovnáním míst, osob a událostí, které jsme mohli prožít opravdu jen za ty tři roky, po které jsem chodil na ZŠ Bohumín - Pudlov, jsem nabyl přesvědčení, že ten člověk je asi skutečně mým spolužákem, na kterého jsem si navíc velmi dobře pamatoval. Přesto si myslím, že si ze mě dělá celou dobu legraci. Nebo ne? Měl by totiž být dnes už přes dva a půl roku mrtvý. Přejel ho autobus, když stopoval na dálnici někde v Rakousku.
Když se mí rodiče odstěhovali a já opustil onu školu, život šel dál. Tomáš vychodil naši zlatou "základku" (jezdilo se do ní mimochodem zvláštním autobusem z centra města) a pak byl přijat na obchodní akademii. Nikdy nepatřil k elitě studentstva. Byl spíše rád, že ho po každém dalším ročníku nevyhodili. Pak odmaturoval (za 12, to je jeden z horších výsledků) a v akademickém roce 1998/99 byl přijat na vysokou.
Na den, kdy mu z Prahy přišlo lejstro o přijetí, si velmi dobře pamatuje. Bylo to v pátek o prázdninách, týden před tím, než měl odjet na brigádu do Rakouska. Řekl si, že přijetí na vysokou školu je dobrým důvodem k oslavě, aby koneckonců nebylo. Obtelefonoval pár kamarádů a svou přítelkyni a všichni vyrazili do hospody. Za večer vypil nespočetně piv a tvrdého alkoholu bylo také dost. Po půlnoci se mu začala motat hlava, a tak raději zaplatil a vyšel ven. Chtěl jít domů co možná nejdelší cestou, aby vystřízlivěl alespoň natolik, aby svým příchodem neprobudil rodiče. Nakonec nad ránem dorazil do paneláku, ve kterém bydlel od narození. Byly asi čtyři hodiny.
Zalehl do postele s tichým předsevzetím, že dříve než v jednu nevstane. Usnul. Netušil, k čemu dojde v nejbližších hodinách. Dodnes průběh událostí minimálně několika následujících dnů zcela nechápe.
Když se vzbudil, bolelo ho doslova celé tělo. Pouhé otevření očí mu způsobovalo těžkou fyzickou námahu a posadit se na posteli bylo skoro nemožné. Trvalo desítky minut, než byl schopen vstát, než byl schopen zajít si na záchod. Nevěnoval příliš pozornosti dění a věcem okolo sebe. I tak mu ale již připadaly divné.
I přes motající se hlavu a bodavé ozvy především v bocích a na hrudi přečetl několik řádků z textu kalendáře, přilepeného k vnitřní straně dveří na toaletě. Proboha, vždyť to jsme dávno vyhodili, říkal si. Kalendář byl z roku 1994 a ciferník vietnamských hodin pod ním ukazoval osm ráno. Řekl si, že půjde ještě spát. Dobelhal se do svého pokoje, a jen tak mimoděk si prohlížel jeho vybavení. Sbírku angličáků, časopisy Bravo, plakát Michaela Jacksona. Artefakty doby dávno minulé. Věci, které měly být dávno zničeny. Opět se svalil do postele a usnul.
Okolo jedenácté ho budila matka. Dělalo jí starost, že její syn, přestože byla neděle, ještě spí. Pomalu vstal. Stále ho bolelo celé tělo, ale už o poznání méně. Přemýšlel o událostech rána o nichž se domníval, že jsou jen snem. Nebyly. Vitrína s papírovými "déčky" z časopisu ABC, ano ta, která již dávno uvolnila místo počítači, byla tam, kde před lety. Jako ve snu poslouchal lamentováni matky o tom, že není uklizeno a že by se měl starat, když bude od září ten středoškolský student.
Prakticky celý den prožil jako ve strašlivém snu. Když se chtěl v koupelně oholit, zjistil, že není co, protože mu nerostly žádné vousy. Jako mávnutím kouzelného proutku byl on sám a všechny věci i lidé okolo něj o čtyři roky mladší. V obývacím pokoji hrála televize bez dálkového ovládání, jídlo se vařilo na sporáku, který měl být revizí o dva roky později označen jako nebezpečný, a na místě myčky na nádobí bylo akvárium s křečkem. S Tomášem se motal svět.
Večer byl už v devět hnán do postele. Přesněji řečeno, šel tam dobrovolně s tím, že celý tento den je pouze zlým snem a že se z něj ráno probudí do "skutečné" reality. Nestalo se tak. O dva týdny později odjel na letní tábor. Přestože dobře věděl, že kvůli epidemii salmonely na něm zůstane pouhé tři dny. V září začal chodit na obchodní akademii.
Přestože byl vždy tak trochu lempl, nyní se začal učit. Ani to ale nepotřeboval. Všechno už jednou věděl a stačilo si jen osvěžit vědomosti. Studoval s výborným prospěchem, což u něj na základní škole nikdy neexistovalo. Časem se přizpůsobil novým okolnostem i tomu, že se některé události v jeho životě opakují do drastických detailů a že on sám ví, co se stane. Podruhé zažil pohřeb svého dědečka i to, když mu auto přejelo milovaného jezevčíka. Se svou první středoškolskou lásku se nerozešel jako poprvé už po dvou dnech, ale vydrželi spolu skoro půl roku. O rok později na dovolené s rodiči věděl přesně, kdy přivolat z budky policii k jejich prázdnému bytu. Zloději byli chyceni při činu a všechno, co by jinak ukradli, zůstalo na místě.
Ve školním roce 1997/98 odmaturoval. Podruhé ve svém životě, poprvé s vyznamenáním. Dostal se na vysokou školu do Brna a když mu přišlo potvrzení o přijetí nešel nikam slavit. Rodiče mu celé prázdniny vyčítali, že nešel na žádnou brigádu. Dnes studuje a připadá si nějak starší než jeho kolegové. Fyzicky není, ale někde tam uvnitř je cosi, co jako kdyby opustilo zaběhnutý rytmus našich životů a prožilo cosi neskutečně zvláštního. Něco, co mu dalo možnost zopakovat si část svého mládí. A pak - v kritickém okamžiku - přehodit vyhybku mimo stanici smrt. Byla to skutečnost? Byla to jen iluze? Divoký sen jedné noci? Krutá realita mnoha let?
Já to neposoudím. Připadá mi absurdní podobnému příběhu věřit. Ale třeba jste právě vy zažili něco podobného, něco zvláštního. Pokud ano, podělte se o své zkušenosti. Možná jste blázni, možná nikoliv.
Vojtěch Bednář (aveius@seznam.cz) - 31.1.2001
Autor je novinář na volné noze. Jeho archiv článků najdete na adrese http://vojtech.hyperlink.cz.

ZDROJ:
Text - Novinky.cz
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 MJ MJ | E-mail | 31. ledna 2008 v 21:57 | Reagovat

Jde o tzv časovou smičku přehrání již dávno starého časového úseku nebo toho co se má teprve stát. Všechny informace se totiž uloží i v reálu a asi je je nemožné zničit.

2 Kleopatra Kleopatra | 25. listopadu 2011 v 20:08 | Reagovat

Výmysl.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama