Paranormální: Přesun

17. února 2007 v 16:09 | Míša |  Paranormální na Novinkách.cz
Paranormální: Přesun
S příběhem v něčem podobným tomu, který uslyšíme dnes, jsme se již na stránkách Paranormálna setkali. Byl o malíři, který vypadl z prvního patra obytného domu. Když se dole po několika sekundách vzpamatoval a vyběhl zpět nahoru, zjistil, že uplynula půlka dne.
Není to jen čas, co se za jistých okolností jakoby dokáže deformovat. Podobných extravagancí je schopno i to, čemu říkáme prostor. Někdy dokonce za podobných okolností. Že by to nebyla náhoda? Poslyšte příběh elektrikáře, pana Milana z Ostravy.
"Stalo se to před loňskými Vánocemi. Dělal se jeden byt v paneláku. Měli jsme vyměnit skoro kompletní elektrickou výbavu. Zásuvky, jističe, vypínače, koncovky v lustrech. Vlastně skoro všechno. Byl na to jeden den.
Vyrazili jsme dva, já a učeň. Bylo osm hodin ráno. Po třiceti minutách jízdy přecpanou Ostravou jsme byli na místě. Byt byl v šestém patře dvanáctipatrového paneláku - takové té věže. Vrhli jsme se do práce.
Problém nastal tak po půlhodině. Učeň, který balil vybavení, nechal v dílně elektrikářské spojky, lidově se tomu říká čokoláda. Nemělo smysl se pro ně vracet přes půl města, majitel bytu říkal, že nedaleko by snad měla být elektroprodejna.
Vynadal jsem učni, nechal ho na místě dělat tu nejjednodušší práci a sám jsem se rozhodl zajet pro novou čokoládu do toho elektra. Nastoupil jsem do klece výtahu a stisknul tlačítko.
Vlastně se nedělo nic zajímavého. Výtah jel pomalu těch šest podlaží dolů, dveře pater v z pohledu z klece ujížděly směrem nahoru. Pak jsem měl dojem, že se něco změnilo. Bylo to takové hodně zajímavé.
Mohl jsem si odpřisáhnout, že když jsme jeli nahoru, byly všechny dveře zelené. Ale od třetího patra dolů byly najednou hnědé. Připadlo mi to zvláštní, ale v paneláku na takové věci jako barva dveří ani nemyslíte. Překvápko přišlo v okamžiku, kdy jsem dojel do přízemí. Dům, ze kterého jsem vyšel, byl stejného typu jako ten, do něhož jsem předtím vcházel. Jenže měl čerstvou omítku, jinou barvu a hlavně BYL JINDE. Moje auto před ním samozřejmě nestálo. Upřímně, místo ulice bylo před vchodem pískoviště. Nejdříve jsem byl hodně dezorientován, ale pak jsem se snažil zjistit, kde jsem.
Můžu mluvit o štěstí. Byl jsem pouhých pět kilometrů od sídliště, kde jsme pracovali, v úplně jiné části Poruby (část Ostravy - pozn. aut.).
Zavolal jsem učni z mobilu, ať vydrží v tom bytě, a vydal se na pochod. Za třicet minut pěšky a autobusem jsem byl u auta.
Netuším, co se vlastně stalo, nerozumím tomu. Ale možná to bylo paranormální."
-------
Vojtěch Bednář (aveius@seznam.cz) - 8.8.2001
Autor je novinář na volné noze. Jeho archiv článků najdete na adrese http://vojtech.hyperlink.cz.

ZDROJ:
Text - Novinky.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama