Paranormální: Pád

17. února 2007 v 16:35 | Míša |  Paranormální na Novinkách.cz
Paranormální: Pád
Pan Jiří je malíř. Nikoliv umělecký, ale malíř pokojů. Pracuje ve firmě, která obstarává údržbu na jednom sídlišti. Loni se setkal s jevem, který lze označit za paranormální. Nebo nikoliv? Posuďte sami.
Bylo pondělí, teplý den na začátku září roku 2000. Pan Jiří měl vymalovat dvoupokojový byt v přízemí klasického paneláku. Dorazil s vybavením na místo v sedm hodin ráno a prakticky ihned se pustil do práce. Šlo to dobře od ruky.
Asi v devět hodin dopoledne maloval právě strop obývacího pokoje. Musel slézt se štaflí, aby posunul otevřené okno, které mu překáželo, takže hrozilo, že ho zbytečně pocáká barvou. Když byl dole, uvědomil si, že na parapetu okna má krabici se svačinou. Sednul si na parapet, vzal krabici do ruky a očistil její povrch hadrem. Pak ho napadlo, že by se mohl podívat, jak je na tom ten krajíc chleba uvnitř. Otevřel krabici, když v tom došlo k něčemu neočekávanému. Majitelka bytu právě otevřela jiné okno v sousední místnosti. Vzniklý průvan se opřel do krytu krabice s Jiřího svačinou a volně jej odvál ven na chodník. Nešťastný malíř se plastikový vršek pokusil reflexivně zachytit, což bylo v tomto případě pro něj velmi špatné. Prudce se vyklonil z okna, ztratil rovnováhu a v zápětí se přes vnější parapet poroučel ven za ztraceným vrškem.
Vypadnutí z okna je velmi škaredá věc, ať už je tím padajícím sebevrah, nebo jen malíř, jemuž uletěla svačina. Jak už bylo řečeno, byt byl v přízemí. Tedy, přesnější by asi bylo říct, ve zvýšeném přízemí domu. Spodní okraj okna se nacházel sotva dva metry nad úrovní země, proto ani nešťastný pád nemohl být z této výšky příliš nebezpečný.
Jiří dopadl na trávník, kde zůstal ležet ještě několik sekund. Brzy se ale vzpamatoval a zvednul. To už k němu běžela paní, kterou těsně před pádem viděl jít po chodníku. Malá kontrola, aby zjistil, že je celý a že si vyjma několik modřin nezpůsobil žádné zranění. Sebral s chodníku spadlé víčko krabice na svačinu. Pak vešel, tentokráte hlavním vchodem zpět do domu. Dveře bytu, který maloval, byly otevřené.
Už v předsíni se na něj majitelka obořila, kde byl. Když jí vysvětlil, co se stalo, očekával, že se tomu společně zasmějí a že půjde dále po své práci. Majitelka se ho místo toho zeptala, zda mu nic není a zda byl na pohotovosti. Řekl, že nikoliv. Následoval dotaz, kde v tom případě byl dvě a tři čtvrti hodiny.
Jiří se podíval na hodinky, měl čtvrt na deset. Kuchyňské hodiny v bytě, tedy přesněji řečeno jakékoliv hodiny v bytě, v televizi a asi i všude jinde ukazovaly tři čtvrti na dvanáct. Jiří neměl slov.
-------
Je prakticky vyloučeno, že by tak dlouhou dobu ležel pod oknem paneláku. Okolo chodilo hodně lidí a konec konců, žena, která mu chtěla poskytnout první pomoc, šla po chodníku už v době, kdy byl ještě nahoře. Celá cesta zpět mu mohla trvat nejdéle minutu, a dole se sbíral také jen několik chvil. Dodnes neví, s čím se ten den vlastně setkal.
-------
Vojtěch Bednář (aveius@seznam.cz) - 6.6.2001
Autor je novinář na volné noze. Jeho archiv článků najdete na adrese http://vojtech.hyperlink.cz

ZDROJ:
Text - Novinky.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama