Paranormální: Neusínejte!

17. února 2007 v 16:48 | Míša |  Paranormální na Novinkách.cz
Paranormální: Neusínejte!
Dnešní příběh je opět příběhem člověka, jemuž do života vstoupila událost, které nerozuměl a která ho možná nějakým způsobem změnila. Může se ale něco podobného stát i dalším lidem? Nebo už se stalo?
Odjezd
Byla sobota, začátek července roku 2000. Tomáš vstal už ve čtyři ráno, vzal svůj batoh, který si sbalil už den předem, rozloučil se s rodiči a vyrazil na vlak. Byly prázdniny.
Týden předtím Tomáš složil poslední zkoušku školního roku, takže ačkoli pro jeho kolegy bylo letní volno již v plném proudu, pro něj teprve začínalo. Jako první akce prázdnin se v jeho seznamu zábavy a rekonvalescence skvěl týdenní čundr s několika kamarády po krásách na jihu Čech a (když se podaří) přilehlého Bavorska. Čundru se sice zúčastnil, ale poněkud jiného, než jaký si plánoval, a především - o samotě. Jeho příběh následujících téměř čtrnácti dnů by vystačil na nejméně jednu dobrodružnou knihu, ale podívejme se raději na událost, která to vše nastartovala.
Měl sraz na hlavním nádraží v Praze. To pro Toma znamenalo nastoupit v rodném Lipníku nad Bečvou do osobního vlaku, dostat se do Olomouce a odtud pak dalším vlakem až do hlavního města. Osobák odjížděl po šesté, Tomáš ho málem nestihnul. Nastoupil do vlaku prakticky až v okamžiku, kdy se rozjížděl. Usadil se na jedno z mála volných míst, svůj batoh hodil na nosič nad sedadlem a za současného usrkávání kafe z nádražního automatu pohlížel z okna na pomalu ubíhající krajinu.
Spánek
Vlak začal nabírat zpoždění. Tomášovi se zdálo, že jede čím dál pomaleji. A protože o den dříve byl s několika známými na zábavě skoro až do půlnoci, nevyspání udělalo také své. Kelímek na kávu zel prázdnotou a (přestože oknem již dávno svítilo dovnitř vagonu ranní letní slunce) našemu hrdinovi se chtělo stále více a více spát. Začal klimbat, ukolébáván rytmickým zvukem jedoucího vlaku. Poslední dvě stanice vnímal již jen podvědomě, protože byl probuzen nárazem při zastavení. Jeho poslední pohled (dříve než usnul docela) směřoval k ciferníku hodinek. Bylo půl osmé.
Probuzení
Když se vzbudil, byl čilý jako rybička. První, co ho napadlo, bylo, že zaspal a projel stanici, kde chtěl vystoupit. Slunce svítilo asi stejně, jako když usínal, při pohledu na hodinky byla pořád sobota, tři čtvrtě na osm. Tomáš se zaradoval, že jeho zaspání není nijak kritické a že se cítí celkem dobře. Do okamžiku, než zvednul svůj pohled od hodinek nahoru. Seděl pořád ve vagonu, proti směru jízdy u okna. Jenže ten vagon byl nějaký jiný. Mnohem prázdnější, měl jiná sedadla a vydával při jízdě zcela jiný zvuk. Pak přišel průvodčí a požádal Toma o lístek. Tedy, s největší pravděpodobností po něm chtěl lístek.
Hovořil totiž pro Tomáše naprosto neznámým jazykem, připomínalo to ruštinu. Tom se s ním snažil dohovořit česky, anglicky a německy, byl skálopevně přesvědčen o tom, že nejde o recesi. Průvodčí odmítal lístek Českých drah a nakonec Toma vyhodil z vlaku v jakési stanici. Její název byl na polorozpadlé dřevěné boudě, představující nádraží, napsán azbukou.
Realita
Trvalo asi hodinu, než se Tomáš dostal do stavu, kdy byl schopen racionálně uvažovat. Pokusil se dohovořit s několika lidmi na nádraží, pokusil se přečíst snad jízdní řád, ale všechno to bylo pro něj absolutně nesrozumitelné. Nakonec nastoupil do jakéhosi dalšího vlaku, ze kterého byl o pár stanic dále také vyhozen. Nastoupil do třetího a skončil na stanici místní milice. Až tam se lámanou angličtinou od důstojníka dozvěděl, že vodní plocha za jejími okny je jezero Bajkal.
Cesta domů
Trvalo mu devět dnů, než se po mnoha peripetiích dostal na hranice Slovenska, a další téměř den, než byl doma. Netuší, jak je možné, že jedno usnutí v osobáčku mezi Lipníkem a Olomoucí ho odneslo tisíce kilometrů na východ. Mohl mluvit o štěstí, že měl s sebou batoh se zásobami jídla a pasem, a o ještě větším štěstí, že neskončil v nějakém ruském vězení (nebo ještě hůře). Přežil to beze ztrát a vše, co se mu stalo, dnes považuje za skvělé dobrodružství. Dobrodružství, kterému se dnes jeho přátelé smějí jako neuvěřitelnému.
-------
Vojtěch Bednář (aveius@seznam.cz) - 14.3.2001
Autor je novinář na volné noze. Jeho archiv článků najdete na adrese http://vojtech.hyperlink.cz.

ZDROJ:
Text - Novinky.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mr.A Mr.A | E-mail | 3. listopadu 2011 v 14:49 | Reagovat

Heh opravdu prapodivné :DD příde mi to neuvěřitelné usnout v osobáčku a probudit se v Rusku... :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama