Paranormální: Náraz

19. února 2007 v 14:25 | Míša |  Paranormální na Novinkách.cz
Paranormální: Náraz
Pan Ladislav Křeček je dnes již osm let v důchodu. V roce 1989 byl ale zaměstnán u jednoho národního podniku jako řidič. Většinu času trávil tím, že jezdil s avií, naloženou dřevěnými paletami a jinými podobnými náklady. Mimo už zmíněnou (celkem nudnou) pracovní náplň mu ale příležitost čas od času naskytla něco mnohem lepšího. Fungoval totiž zároveň jako občasný šofér "firemního tanku", čili ředitelovy nablýskané černé volhy (typ Cadillac, asi všichni ji známe). Vozil šéfa po celé republice a kromě toho si už zmíněné vozidlo občas půjčoval a jezdil s nim na svatby, pohřby, promoce a podobné akce. Byl to zajímavý melouch, který jeho nadřízení tiše tolerovali. Až do jednoho osudného odpoledne na začátku listopadu.
Když se o několik dnů později probudil v nemocnici z bezvědomí, lékaři mu říkali, že se podruhé narodil. Zlomené obě ruce, levá noha, žebra. Těžký otřes mozku a dalších asi dvanáct zranění. Jak pan Ladislav velmi rychle pochopil, měl s podnikovým vozem havárii. A zatímco on se po čase ze svých zranění dostal, dříve nablýskané auto bylo zralé do šrotu.
O pár dnů později, když již byl schopen mluvit a reagoval na své okolí, za nim přišli příslušníci tehdejší VB. Kupodivu se ani nezajímali o to, proč s autem jel načerno, tedy bez cestovního příkazu, a proč byla volha oficiálně ve firemní garáži. Hlavním předmětem jejich zájmu byly detaily samotné nehody a na pana Vladislava v tomto smyslu velmi naléhali. Postupem času se ze zjištěných skutečností a z toho, co si nešťastný řidič pamatoval, povedlo sestavit přibližný obraz o tom, co se tehdy vlastně stalo. Velmi přibližný. Posuďte sami.
-------
Bylo osmého listopadu 1989 kolem páté hodiny odpoledne. Pan Vladislav se vracel z pohřbu, na kterém dělal něco jako černého taxikáře rodině svého známého. Měl v plánu ještě natankovat benzín, vrátit auto a pak jet autobusem domů. Když přijel na rovný, asi kilometr dlouhý úsek okresní silnice, který z jedné strany lemovaly stromy a z druhé řeka, začalo mrholit. Zapnul stěrače, rozsvítil světla a ubral plyn. I přes déšť byla silnice přehledná a hlavně - prázdná. Když byl asi v polovině rovného úseku, ztratil vědomí. Probral se až v nemocnici.
O patnáct minut později projížděla stejným úsekem (ovšem v opačném směru) škodovka, jejíž posádka si všimla nehody. Panu Ladislavovi poskytla první pomoc a dojela do blízké vesnice, odkud pro něj zavolala sanitku a také bezpečnost.
Ta se ihned pustila do vyšetřování nehody. Už od počátku bylo jasné, že havárie ke které došlo, je mírně řečeno zvláštní. Volha se v rychlosti asi šedesát kilometrů za hodinu čelně srazila s něčím, co bylo na silnici. I přes dobrou viditelnost nebyla za vozidlem žádná brzdná dráha. Auto po srážce prakticky nevybočilo ze své trasy, zůstalo prostě stát na silnici v podstatě ve směru jízdy. Jediným, co se nepodařilo zjistit, bylo, do čeho vlastně pan Ladislav narazil.
Nikde okolo nebyly žádné stopy po jiném vozidle nebo nárazu do stromu či zvířete. Podle zjištěných stop a expertizy se vůz střetnul čelně s objektem pravidelného tvaru, v bodu srážky širším, než bylo auto, nejméně dva metry vysokým a rovným. Přestože šlo o nebrzděný náraz, auto tlačilo věc, se kterou se střetlo, nejspíše několik metrů po silnici. Kdyby totiž šlo o dokonale nepružný objekt, pan Ladislav by náraz zcela jistě nepřežil. Do čeho však narazil, zůstává záhadou.
Sám řidič si nevzpomněl na nic. Silnice byla, jak již bylo řečeno, přehledná a v celém rovném úseku byla volha jediným vozidlem. Pan Ladislav byl řidič z povolání a svou práci dělal přes třicet let. Nikdy před jízdou nic nepil a nebyl ani unavený natolik, že by upadl do mikrospánku. Zdá se, že se před autem prostě objevila pružná, neviditelná zeď.
Protože se nikdy nepodařilo zjistit, co bylo příčinou nehody, a nebyla nalezena jediná stopa po objektu, se kterým se tenkrát auto s panem Ladislavem za volantem střetlo, zůstává otevřena asi nejpalčivější otázka. Pokud se srazil s objektem, který neviděl a ani nemohl vidět, může se to stát znovu? Komukoliv? Kdykoliv? Kdo ví.
Vojtěch Bednář (aveius@seznam.cz) - 21.2.2001
Autor je novinář na volné noze. Jeho archiv článků najdete na adrese http://vojtech.hyperlink.cz.

ZDROJ:

Text - Novinky.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama