Paranormální: Lampy

19. února 2007 v 14:28 | Míša |  Paranormální na Novinkách.cz
Paranormální: Lampy
To zvláštní byla tma. Zatímco všechny lampy kolem chodníku svítily, ta, která byla nejblíže, zhasla. To pouliční lampy, jak známo rády dělávají. Na chvíli zhasnou, pak zase chvilku svítí, jen tak aby se neřeklo, a po několika desítkách sekund se zase rozzáří. To je úplně normální, ale Karlovi se zdálo, že v šeru vypnuté lampy jde už nějak dlouho.
Přemýšlení nad zvláštností lamp bylo ten den na Karla intelektuálně trochu náročné, a tak se na něj zastavil. Když ale došel k názoru, že v jedenáct večer a v té zimě, co panovala všude okolo, je o nějakých lampách opravdu hloupé uvažovat, jal se pokračovat dál. Ušel asi deset metrů, když - blik. Lampa, která předtím jen tak pomrkávala, se vzadu za ním rozzářila do plné síly a ta, ke které se již téměř blížil, náhle pohasla. Karla v ten okamžik napadnul princip světelného hada. Znovu se zastavil a řekl si, že udělá pokus. Rozběhnul se dopředu nevídanou rychlostí. Když byl těsně před další, na úseku před poslední lampou následovalo to, co čekal. Svítilna za ním se rozsvítila a před ním pohasla. Karel si pomyslil, že ho má někdo za úplného idiota. Otočil se a zcela nesmyslně šel zpátky. Co se stalo v momentně, kdy byl téměř pod předchozí, nyní jasně zářící lampou, mu připadlo komické. Kousek chodníku, na kterém stál, se ponořil do temného šera, zatímco všechny ostatní kousky byly oslnivě osvětlovány. Karel se rozesmál.
Tak jako někdo může mít svůj osobní mrak, který i za jasného dne zůstává přesně nad jeho hlavou, Karel měl svou, ryze osobní tmu. Zdálky to vypadalo, jako když nějaká šílená postava běhá parkem sem a tam a jak běhá, přesvědčuje lampy, aby se rozsvěcovaly a zase zhasínaly. Karel si takhle, běhaje po chodníku jedním a druhým směrem, hrál dobrých patnáct minut. Úžas nad tím, že právě ta lampa, pod kterou stojí nebo která je mu nejblíže, nesvítí, se postupně změnil ve veselou zábavu. I to sebepřihlouplejší divadlo však musí jednou skončit, a tak si Karel řekl, že na lampy kašle. Nasměroval svou osobu ven z parku a vyrazil kupředu. Když míjel poslední zhasnutou lampu a opustil inkriminovaný chodník, stala se další nečekaná věc. Blik. A všechny lampy zhasly. Okolí se ponořilo do skutečně tmavé formy šera. Osobní tma byla vždy předtím ohraničena okolním světlem, ale teď se temné až ponuré nic rozhostilo i tam, kde předtím bývaly rozsvícené lampy.
Karel šel domů, kde se s příhodou druhý den svěřil. Myslel, že ho manželka a dvanáctiletý syn budou mít za blázna, ale kupodivu neměli. Oběma se na stejném místě stala podobná příhoda. A nikdo nevěděl, co to vlastně bylo.

Vylepšil si snad někdo pouliční osvětlení, aby spáchal veselou recesi? Kdo by to dělal. A nebo si snad zařádil neviditelný šotek? Těžko říct. Může se něco podobného stát komukoliv a kdekoliv? Nevíme.
-------
Vojtěch Bednář (aveius@seznam.cz) - 4.4.2001
Autor je novinář na volné noze. Jeho archiv článků najdete na adrese http://vojtech.hyperlink.cz.

ZDROJ:

Text - Novinky.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama