Paranormální: Dovolená

24. února 2007 v 19:44 | Míša |  Paranormální na Novinkách.cz
Paranormální: Dovolená
Boříkovi jsou úplně normální rodina. Žijí na severu čech, mají dvě děti ve věku dvanáct a čtrnáct let, průměrný plat, průměrné auto... A přece se jim koncem loňského léta stalo něco, co lze označit za paranormální.
Byla polovina června roku 2000 a rodinka Boříkovic se vydala na dlouho a toužebně očekávanou dovolenou u moře, přesněji řečeno v Chorvatsku. Měla trvat čtrnáct dnů. Odjezd i průběh pobytu na pobřeží zalitém sluncem a omývaném vlnami se sice neobešly bez problémů, ale byly to všechno jen malé a dalo by se říct běžné potíže. Pravé problémy začaly až při návratu, kdy se ještě na chorvatském území pokazil autobus. Výprava, čítající asi třicet lidí s průvodcem a dvěma řidiči, zůstala stát na dálničním odpočívadle. Neplánovaná zastávka trvala téměř deset hodin. Pan Bořík začínal pomalu zmatkovat, protože už druhý den musel být v práci (je zaměstnán jako mistr u jedné zámečnické firmy). Zavolat do práce nebylo komu, protože v neděli tam pochopitelně nikdo nebyl a šéfové byli známí tím, že si vypínají mobil. Podobný problém měli i někteří další účastníci zájezdu, a tak atmosféra utěšeně houstla.
Nakonec se kolem páté hodiny odpoledne podařilo pokažený autobus opravit. Řidiči se snažili, seč mohli, dohnat zpoždění, takže otřískaná Karosa uháněla dálnicí místy až nelidskou rychlostí.
-------
Domů dorazili s "pouhým" šestihodinovým zpožděním někdy nad ránem. Pan Bořík vypil několik káv zvaných "smrťák" a vypravil se do práce prakticky ihned poté, co dovezli zavazadla a děti do bytu. Paní Boříková, které zbývaly ještě dva dny dovolené, se šla natáhnout a obě děti usnuly, jen co ulehly do postelí. Bylo ráno.
Pan Bořík dorazil do práce s mírným zpožděním, aby zde našel jen zamčenou budovu. Sídlo firmy bylo prázdné, jako kdyby byla neděle, a to přesto, že se mělo již téměř hodinu intenzivně pracovat. Pokus o telefonát nadřízenému skončil hlášením operátora o malém kreditu. A tak se nešťastný mistr odbelhal do nedaleké otevřené kavárny, aby zde chvilku počkal.
Asi o půl hodiny později se už do budovy firmy trousili první zaměstnanci. Přestože bylo devět ráno, všichni vypadali, jako kdyby právě vstali. Ale pan Bořík si toho nějak nevšímal. Usednul do své improvizované kanceláře, rozložil materiály, které měl k právě rozdělané práci, a začal do nich psát poznámky. Pak se šel podívat na dílnu, jak pracují jeho podřízení, předal do schránky na příkazy nové pokyny a šel na oběd. Odpoledne pilně rešeršoval rozpis materiálu pro další zakázku, až byly už tři hodiny, a tudíž čas jít domů.
Cesta domů byla nezajímavá. Ani když pan Bořík dorazil zpátky domů, nesetkal se s ničím zvláštním. Když se ho žena zeptala, jak reagovali šéfové na pozdní příchod a únavu, vlastně ani nedokázal odpovědět. Šel spát.
Druhý den ráno vstal už mnohem čipernější a vydal se do práce. Už za vchodem do firmy ho čekal ředitel a strašlivý kravál. "Proč jste včera nepřišel? Hledali jsme Vás všude, měl jste vypnutý mobil a u Vás doma telefon také nikdo nezvedal." Pan Bořík se na to díval jako u vytržení. V počítačovém docházkovém systému u něj nebylo z minulého dne ani zmínky, veškerá práce, kterou včera udělal, vypadala, jako kdyby na ni ani nesáhl. Nikdo si jej v práci nevšiml. Pana Boříka polil studený pot.
Cestou domů se stavil v kavárně, kde strávil těch asi třicet minut. Přestože zde byla stejná číšníce, nepamatovala si na něj. Největší překvapení ale čekalo doma.
Zde seděla manželka za stolem nad nějakým papírem. Vypadala velmi zahloubaně. "To je zvláštní, já jsem myslela, že jsme ten kotlet včera snědli. A on je zatím pořád v lednici. To není možné..."
-------
Vojtěch Bednář (aveius@seznam.cz) - 2.5.2001
Autor je novinář na volné noze. Jeho archiv článků najdete na adrese http://vojtech.hyperlink.cz.

ZDROJ:

Text - Novinky.cz
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama